Depersonalizace

depersonalizace – (z lat. persona = osoba a záporné předpony de) – doslova odosobnění, odborně nespecif. soubor příznaků (syndromů) přesvědčení o ztrátě vlastní osobní identity, spojený s chronickým pocitem neskutečna, odlišnosti od ostatních, dojmem, že se člověk vytratil ze světa, s absolutním odcizením. Součástí syndromu d. je i pocit neskutečnosti okolního prostředí: všechno se jeví jako zvláštní, nereálné, pomyslné, nepevné. Některé definice zdůrazňují téměř snový charakter prožívání bdělého stavu, kdy se nevnímají reálné kontury světa, ale jejich iluzivní a někdy i halucinační zabarvení. V této souvislosti je ale přesnější hovořit o derealizaci, protože d. je spíše pocit neskutečnosti vlastního já. Dalšími průvodními a charakteristickými příznaky d. jsou: apatie, emocionální prázdnota, obtíže ve vyjadřování, nesnáze s organizací myšlenek, pocit vyprázdněnosti. Mezi specifičtější příznaky d. lze řadit závratě, pocity rozkolísanosti okolí a strach ze ztráty sebekontroly na veřejnosti. I částečná d. působí komunikační a adaptační potíže v jakékoliv společnosti nebo skupině.

depersonalization dépersonnalisation Depersonalisation, Entpersönlichung depersonalizzazione

Literatura: Diagnostický a statistický manuál duševních poruch Americké psychiatrické společnosti (3. revize). Praha 1989; Mysliveček, Z.: Obecná psychiatrie. Praha 1959; Mysliveček, Z.: Speciální psychiatrie. Praha 1961.

Michal Černoušek