Entelechie: Porovnání verzí
(import na produkční server) |
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Aristoteles'': O duši. Praha 1942; ''Driesch, H.'': Philosophie des Organischen. Leipzig 1922. | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Aristoteles'': O duši. Praha 1942; ''Driesch, H.'': Philosophie des Organischen. Leipzig 1922. | ||
− | + | ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br /> | |
[[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]] | [[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]] | ||
[[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]] | [[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]] | ||
[[Kategorie:VSgS]] | [[Kategorie:VSgS]] |
Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:01
entelechie – (složenina řec. slov en = v; télos = cíl; échein = mít) – doslova to, co má cíl samo v sobě. Aristoteles ve spise O duši předpokládá e. jako „skutečnost“, v Metafyzice tímto termínem rozumí „v látce účelně působící sílu“, která „přírodním tělům“ dává formu a život, a nazývá ji také „dokonanou skutečností“, „uskutečněním“, tedy silou směřující k uskutečnění něčeho, nějakého programu. H. Schmidt interpretuje v r. 1934 toto pojetí jako aktivní princip, který možné teprve činí skutečným a přivádí je k dokonalosti, k cíli vlastního bytí, tedy jako to, co způsobuje sebeuskutečnění bytosti nebo věci, co látce dává určitou konkrétní formu, co vytváří např. krystal lva, člověka. Ve významu účelně působící životní síly převzal pojem e. vitalista H. A. E. Driesch (1905, 1922) ve své „filozofii organického“, která ovlivnila i secesi. Jiní vitalisté používali v tomtéž významu jiné termíny, dávajíce jim psychol. obsah (psychovitalismus). Rozvinuli tím Aristotelovo učení o duši jako „první entelechii přírodních těl“.
entelechy entéléchie Entelechie entelechia
Literatura: Aristoteles: O duši. Praha 1942; Driesch, H.: Philosophie des Organischen. Leipzig 1922.