Inteligence sociální: Porovnání verzí
(import na produkční server) |
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Guilford, J. P.'': The Nature of Human Intelligence. New York, St. Louis, San Francisco, Toronto, London, Sydney 1967. | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Guilford, J. P.'': The Nature of Human Intelligence. New York, St. Louis, San Francisco, Toronto, London, Sydney 1967. | ||
− | + | ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br /> | |
[[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]] | [[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]] | ||
[[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]] | [[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]] | ||
[[Kategorie:VSgS]] | [[Kategorie:VSgS]] |
Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:02
inteligence sociální – schopnost řešit soc. problémy, tj. problémy vystupující v mezilidských interakcích, resp. schopnost orientovat se v soc. strukturách, „vyznat se ve světě“. E. L. Thorndike (1920) vyslovil názor, že vedle obecné inteligence, měřené testy (viz intelekt a inteligence, testy inteligence), existuje na ní relativně nezávislá i.s., kterou vymezil jako schopnost rozumět mužům a ženám, chlapcům a děvčatům, jakož i schopnost jednat s nimi, a jako „moudré chování“ v interpersonálních vztazích. Později G. H. Mead (1934), který za podstatu inteligence pokládal racionální myšlení, užívání symbolů, zdůraznil význam empatie pro vzájemné porozumění jednoho člověka druhému. J. P. Guilford se v r. 1967 pokusil zobecnit dosavadní výsledky zkoumání i.s. Vyšel z faktu, že testy inteligence vyžadují operace s „behaviorálními informacemi“ a opomíjejí sémantický obsah, jehož nositelem je zejm. „verbální materiál“, který podle Thorndika (1936) objasňuje většinu variance v testech i.s. Ke stejným výsledkům dospěl H. Woodrow v r. 1939. Testy obecné inteligence nepostihují tedy v dostatečné míře i.s. a je známo, že osoby, které získaly vysoké skóre v testech, nemusí mít vysokou i.s. Jak naznačil již Thorndike, i.s. má dvě zákl. složky: 1. percepční, což je schopnost zhodnotit a rozpoznat správně osobnost a chování lidí; 2. akční, což je schopnost na základě správné sociální percepce použít vůči druhým osobám vhodnou sociální techniku. Protože soc. interakce jsou různorodé, přistupují k tomu ještě další specif. schopnosti (faktory). V tomto smyslu je i.s. vychovatele specif. např. ve srovnání s i.s. prodavače textilu apod. Obě složky i.s., percepční a akční, nemusí být vždy vyrovnané, protože uplatňování určitých soc. technik v chování vůči druhým lidem může být blokováno některými vlastnostmi osobnosti (např. výraznou introverzí) nebo situačně.
social intelligence intelligence sociale soziale Intelligenz intelligenza sociale
Literatura: Guilford, J. P.: The Nature of Human Intelligence. New York, St. Louis, San Francisco, Toronto, London, Sydney 1967.