Intuice

intuice – (z lat. intueri = nahlížet, dívat se dovnitř, zřít) – poznání na základě vnuknutí, vystupující v protikladu k poznání, kterého se dosahuje diskursivním myšlením. H. Bergson (1900) chápal i. ve spojení s instinktem a v protikladu k intelektu (viz intelekt a inteligence) jako vciťování do podstaty předmětu, umožňující poznat, co je na tomto předmětu jedinečného a nevyjádřitelného. Zhruba v tomto významu se pojem i. stal základem fil. intuitivismu, nezřídka s akcentem jakéhosi esoterního poznávání. Zejm. byl zdůrazňován protiklad i. a pojmového logického myšlení. W. K. Arnold (1969) nazývá i. „nazřeným poznáním“ (schauende Erkennen), jímž se dospívá k vnější a vnitřní, empir. a apriorní evidenci. I. je „intelektuální nazírání na obsah“, který se stává evidentní bez logického odvozování, tedy bezprostředně. V tomto smyslu bývá i. někdy ztotožňována s inspirací, resp. s nápadem, osvícením a dalšími termíny. J. P. Guilford (1967) ztotožňuje i. s tzv. vhledem a považuje ji za „dramatický aspekt tvořivosti“, za „moment osvícení“, kdy jedinec vytváří ohromný krok v myšlení, poznání. Za podstatný znak i. je pokládán náhlý objev něčeho, náhlé vyřešení problému. Guilford dále zdůrazňuje, že při i. přestává být proces myšlení kontrolován, že se objevují četné volné asociace připomínající denní snění a že stav relaxace vytváří lepší podmínky pro vybavování informací. Obecně se v i. zdůrazňuje pozitivní úloha předcházejících zkušeností, které mají vztah k danému předmětu myšlení či řešení problému, které pak náhle intuitivně vystoupí. Obecně se soudí, že zvláštnost i. spočívá v tom, že probíhá jako neuvědomované myšlení. Fenomenologickou analýzu i. v rámci svého pojetí „zření podstat“ podal E. Husserl, který i. označuje za evidenci, „bezvadný způsob vědomí“ (proti němuž staví pouhé Bewussthaben); i. (evidence) je mu „sebezjevením“, „sebe sama zobrazením“, „sebe sama dáním“ nějaké věci, obsahu, obecnosti, hodnoty atd; i. je bezprostřední prezentací podstat. Naproti tomu I. Kant uznával jen diskursivní intelekt (Verstand). Zdůrazňování primátu i. v poznávání se prosadilo hlavně ve filozofii (N. O. Losskij), ale i v matematice. V psychologii se na i. orientoval zejm. charakterolog L. Klages, v historii W. Dilthey. V s-gii se husserlovskému intuicionismu přiblížil A. Schütz (Der sinnhafte Aufbau der sozialen Welt, 1932). Tzv. chápající sociologii nelze s intuicionismem spojovat. Současná psychologie pojem i. v podstatě opustila a nahradila zmíněným termínem vhled (angl. insight, něm. Einsicht).

intuition intuition Intuition intuizione

Literatura: Asmus, V. F.: Problema intuicii v filozofii i matěmatike. Moskva 1963; Nalčadžjan, A. A.: Někotoryje psichologičeskije problemy intuitivnogo poznanija. Moskva 1972; Ponomarjov, J. A.: Duševní život a intuice. Praha 1972.

Milan Nakonečný