Plánování jazykové

plánování jazykové – většinou se jím rozumí veškerá záměrná a regulační činnost v oblasti vývoje spisovného jazyka, která se ale uplatňuje spíše při konstituování nových spisovných jazyků a při jejich uplatňování v nových funkcích než při kultivování jazyků s dlouhou spisovnou tradicí, relativně plně rozvitých, stabilizovaných a volně se uplatňujících ve všech funkcích veř. komunikace. Někdy se místo pojmu p.j. užívá ve stejném významu pojem jazyková politika, který má ale širší význam. V USA se termín „language planning“ vztahuje na aplikovanou sociolingvistiku nebo na normativní jazykovědu (V. Tauli), nazývanou někdy preskriptivní lingvistika, která se zabývá zkoumáním optimálních podob jazyka (na rozdíl od lingvistiky deskriptivní, zaměřené na popis a výklad jeho daných podob). Cílem takto chápaného p.j. je zpracování normativních gramatik a slovníků zejm. pro jazykově diferencovaná společenství (spec. v Indii, Kongu aj.). Oblast p.j. má dvojí vztah k s-gii: jednak jde o činnost, která se může opírat o s-gické výzkumy potřeby i využívání „předepsaných“ podob jazyka různými skupinami populace a o predikci možností p.j. v měnících se soc. podmínkách, jednak s-gie může zkoumat p.j. jako specif. normotvornou aktivitu, která formalizuje a stabilizuje spontánně vznikající jazykové prvky, provádí jejich účelovou selekci (kodifikuje pouze některé, jiné se pokouší potlačit), překonává určité bariéry ve vědomí lidí a provádí odhady budoucího verbálního chování lidí včetně konfliktů s jazykovou normou. P.j. lze chápat jako specif. soc. nátlakovou situaci. Existence p.j. mimo jiné demonstruje, že jazyk je význ. soc. institucí.

language planning planification de langue Sprachplanung pianificazione linguistica

Literatura: Haugen, E.: Language conflict and language planning. Cambridge, Mass 1966; Tauli, V.: Introduction to a theory of language planning. Uppsala 1968.

Růžena Buchtelová
Jiřina Hůrková
Alena Vodáková