Vědomí právní

vědomí právní – individ. i spol. vědomí o stávajícím právu, o možnostech jednání podle práva i o omezeních z práva plynoucích. V jazyce deontické logiky je v.p. vědomí toho, co je podle práva přikázáno, zakázáno a co je dovoleno. V.p. jsou ale také představy o tom, jaké by se měly uskutečnit právní úpravy. Postoje k právu jsou ovlivňovány jak emotivními, tak intelektuálními a volními faktory. Vedle v.p. jako důležitého psych. faktoru vnitřního souhlasu s právem se uvažuje také o právním citu, ve kterém se projevují také aspekty neracionální. Rozlišuje se tzv. pozitivní v.p., kterému odpovídá předpoklad existence pozitivního právního citu, právní intuice. Vědění o tom, co má být právem, mínění o „správném právu“ je tzv. ideální v.p., které je v protikladu k právnímu poznání spojeno s vnitřním souhlasem s právní normou a jemuž odpovídá právní cit pro to, co má být právem. Je vyjádřeno odkazem k ideálu práva, k „právnímu svědomí“. V.p. je věděním o zákonné závaznosti práva, je respektem před právním řádem, ale obecný právní cit se opírá ještě o pocit mravní závaznosti při dodržování práva (Rehbinder). Úkolem právní politiky je starat se o v.p. jedinců, kteří jsou právu podřízeni, a o vytvoření podmínek jejich vnitřního souhlasu s normou správného práva. Absence tohoto souhlasu vede k hledání jiných norem jednání. Efektivita práva je tedy závislá do značné míry na v.p. Pojem v.p. a právního citu se objevil poprvé v hist. právní škole a byl silně zatížen romantismem. Právní škola vycházející při určování práva z práva zvykového zdůrazňovala emocionálně-duchovní základ práva, odpovídající celkové tendenci vývoje nár. kultury. Pojem v.p. ostře kritizoval něm. sociolog Th. Geiger právě pro jeho romantickofil. tendenci předřazovat cit rozumu. Nahradil jej racionálně podloženou „jistotou o právu“, opírající se o skutečnou znalost práva, jeho stávající struktury.

legal conscience? conscience juridique Rechtsbewusstsein coscienza guiridica

Literatura: Geiger, T.: Vorstudien zu einer Soziologie des Rechts. Neuwied, Berlin 1964; Podgórecki, A.: Sociologie práva. Praha 1966; Rehbinder, M.: Rechtssoziologie. Berlin 1977; Rümelin, M.: Rechtsgefühl und Rechtsbewusstsein. Tübingen 1925.

Ivan Mucha