Sekot Aleš

Sekot Aleš

27. března 1947 v Brně

Po studiích sociologie na Univerzitě J. E. Purkyně (dnešní Masarykova univerzita v Brně) pracoval v letech 1971–73 v Sociologickém ústavu Slovenské akademie věd v Bratislavě. V letech 1973–91 byl vědeckým pracovníkem Ústavu vědeckého ateismu ČSAV (později Ústav pro výzkum společenského vědomí a vědecký ateismus ČSAV) v Brně. Kandidaturu věd (CSc.) získal v roce 1978 v Sociologickém ústavu SAV. V 90. letech působil převážně mimo obor v soukromé sféře a přitom externě na různých vysokoškolských pracovištích v Brně. Po roce 2000 působil nejprve na ekonomicko-správní fakultě (2001) a od roku 2002 na fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity. V roce 2004 se habilitoval na Masarykově univerzitě v Brně a v roce 2010 byl na Univerzitě Komenského v Bratislavě jmenován profesorem.

Sekotovo dílo zasahuje tematicky především dvě oblasti: sociologii náboženství a sociologii sportu; zájem o sociologii náboženství dominoval první části jeho aktivní sociologické dráhy (80. léta 20. století), do oblasti sociologie sportu směřují jeho díla po roce 2000. V rámci Sekotovy sociologie náboženství můžeme rozlišit přibližně tři odlišné problémové okruhy. První tvořily empirické výzkumy religiozity a případové studie o různých náboženských organizacích či proudech. Druhý představovala konfrontace marxistické teoretické sociologie náboženství s teoriemi západní nemarxistické provenience. Třetím okruhem je propojení sociologie náboženství s otázkami tzv. vědeckého ateismu, což byl dobově podmíněný pokus o vědní obor kultivující materialistický světový názor.

Sekotovy empirické výzkumy religiozity a světonázorové orientace mladých lidí, většinou studentů různých typů škol, jsou příkladem tehdejšího častého přístupu k empirickému výzkumu bez širšího teoretického zakotvení. Data a prezentace výsledků setrvávají vesměs v deskriptivní rovině, bez zásadních přesahů do sociologické teorie (sekularizace apod.). Případové studie o různých náboženských organizacích a proudech jsou také pojednány spíše deskriptivně než analyticky. Jsou však založeny na relativně bohatém pramenném materiálu a jejich informační přínos je nepopiratelný. Druhý problémový okruh představoval pro Sekota zájem o samotnou sociologii náboženství. Zejména v knize Sociologie náboženství (1985) se pokusil o systematické představení disiciplíny, jejích hlavních teorií a problémových okruhů i o uvedení západních autorů do českého sociologického diskursu. Třetí oblastí byl vědecký ateismus. Při interpretaci zde narážíme na problém, že oproti dnešním angažovanějším oborům, které také mají vazbu na určité sociální či politické hnutí (např. gender studies, enviromentalistika), vědecký ateismus byl zřízen „shora“ politickým rozhodnutím, nikoli spontánním vývojem uvnitř vědy samé. Bez podrobného a šíře založeného rozboru lze jen těžko rozlišit, co v těchto textech je možné připsat na vrub politické objednávce (zaměstnavatele) a co autentické marxistické analýze. V rovině praktických doporučení se Sekot stavěl proti potírání náboženských skupin a věřících lidí. Praktickou úlohu světonázorové výchovy a potenciál vědeckého ateismu viděl spíše v působení na různé skupiny světonázorově nevyhraněných osob. V teoretické rovině Sekotovy texty vyjevují určitý rozpor, kterým lze pravděpodobně charakterizovat hlubší problém vědeckého ateismu jako celku. Tento rozpor spočívá v tom, že světonázor je považován za výraz hodnot, ale přitom se zároveň tvrdí, že hodnoty vyplývají z určitého světonázoru. Světonázor je výrazem toho, jak člověk prožívá vztah k sobě i okolí, je výrazem jeho hodnotové orientace. Není sumou poznatků, ale „má ráz osobního přesvědčení o světě a jeho hodnotách a o vlastní hodnotě i smyslu každého života“, přičemž hodnoty nejsou nějaké objektivně zjistitelné vlastnosti věcí. Na straně druhé je výchova k vědeckému světovému názoru „cílevědomým úsilím o formování pravdivého poznání“ a místo vědeckého ateismu spatřuje v oblasti překonávání pověr a náboženských předsudků. Vědecké poznání může být podkladem určitých hodnot.

Ve druhé fázi své sociologické aktivity se Sekot zaměřuje na oblast sportu i sociologii užitou v rámci sportu (problémy sportovců, sportovních disciplín, fandovství a pod.). Mezi těmito dílčími tématy můžeme nalézt otázky sportovního fandovství i fotbalového chuligánství a násilí, analýzy sportovních rituálů, otázku žen ve sportu, problém sportovních subkultur, dopingu v mládežnickém sportu, konflikt mezi tréninkem a studiem, socializace skrze sport nebo sociologickou interpretaci masového sportu v případě sokolských sletů. Samotným tématem se Sekotovi stává problém fyzické aktivity v tzv. „sedavé společnosti“ v rozličných souvislostech (např. formy aktivní dopravy). Systematicky z širší sociologické perspektivy některé problémové okruhy vyložil v knize Sport a společnost (2003). Svorníkem jednotlivých příspěvků je spíše téma než specifická sociologická perspektiva vymezená konceptuálním aparátem nebo teorií. Vedle otázek sportu se Sekot příležitostně věnuje problémům sociální patologie a aktuálním sociálním problémům. Tyto texty mají charakter učebních či příležitostných textů bez systematického zakotvení v původní výzkumné aktivitě.

Knihy: Náboženství a církve v soudobém světě (KKS, Brno 1981); Světonázorová a hodnotová orientace studentek Pedagogických škol ve vztahu k religiozitě (ČSAV, Brno 1981); Světonázorová a hodnotová orientace studujících ekonomických škol Jihomoravského kraje ve vztahu k religiozitě (ČSAV, Brno 1981); Světonázorová a hodnotová orientace studujících středních škol uměleckého typu Jihomoravského kraje ve vztahu k religiozitě (ČSAV, Brno 1981); Evangelická církev metodická (Horizont, Praha 1981); Sociologické problémy náboženství a sekularizace (Horizont, Praha 1981); Církev československá husitská (Horizont, Praha 1982); Světová metodistická rada (Horizont, Praha 1984); Sociologie náboženství (Svoboda, Praha 1985); Světová rada církví (Horizont, Praha 1985); Náboženství včera a dnes (KKS, Brno 1985); Formy a metody světonázorové výchovy: Zkušenosti s vědeckoateistickou výchovou mládeže (Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha 1986, 1987); Náboženství a globální problémy: Křesťanství, islám, buddhismus, hinduismus (Horizont, Praha 1987; spoluautoři Stanislav Hubík a Josef Karola); Sociologické texty ke studiu sociální pedagogiky (Institut mezioborových studií, Brno 2002); Základy marketingu (Paido, Brno 2002); Marketing v kostce (Masarykova univerzita, Brno 2002); Sociologie v kostce (Paido, Brno 2002; 2. vyd. 2004, 3. vyd. 2006); Sport a společnost (Paido, Brno 2003; spoluautor Jan Novotný); Sociology of sport: An introduction (Paido, Brno 2003); Sociologie sportu (Paido, Brno 2003; 2. vyd. 2006); Sociální dimenze sportu (Masarykova univerzita, Brno 2004); Sociologické texty: Nezaměstnanost, bezdomovství, masová komunikace, multikulturní a občanská společnost (Institut mezioborových studií, Brno 2004); Kapitoly ze sportu (Masarykova univerzita, Brno 2004; se spoluautory); Sociology of Sport: Topical Issues (Masarykova univezita + Paido, Brno 2006); Sociologické problémy společnosti (Grada, Praha 2008); Sociologické problémy sportu (Grada, Praha 2008); Úvod do sociální patologie (Masarykova univerzita, Brno 2010); Sociologické problémy společnosti (Ravys 2010).

Studie: K nemarxistickým pojetím budoucnosti náboženství (Filozofický časopis 1980); Úvod do marxistické sociologie náboženství (Sociologický časopis 1980); Sociologické dimenze religiozity (Sociológia 1984); K sociologickým dimenzím náboženství a religiozity (Sociologický časopis 1985); Evangelické pojetí religionistiky (Filozofický časopis 1990); Sport jako významný prvek socializačního procesu (Medicina sportiva 2002; spoluautor Michal Charvát); Globalizace versus sportovní mobilita: Nové téma sociologie sportu (Acta Facultatis Educations Physicae Universitatis Comeniane 2004); Sport Mobility in a Changing Europe (European Journal for Sport and Society 2004); The Socio-cultural Phenomenon of Global Mobility (Human Movemen 2005); Physical Activity and Nutrition as the Social Factors Influencing the Epidemic of Obesity (Studia sportiva 2008; spoluautorka Zuzana Brázdová); Sportovní fanoušek ve fotbalovém kotli (Studia sportiva 2009; spoluautor Josef Smolík); Violence in Sports (European Journal for Sport and Society 2010); Sport and Physical Activities in Czech Republic (Sport Science Review 2010); Sport and Physical Activities in the Czech Republic (Physical Culture and Sport Studies and Research 2010); Physical Activity as a Sociological Phenomenon (Sport Science Review 2010); Lifestyle and Living Physical Activity as a Part of an Active Way of Life in the Czech Republic (Physical Culture and Sport 2011); Physical Activity: Sociological Aspects (Pan-Asian Journal of Sports and Physicasl Education 2011).

Příspěvky ve sbornících: Křesťanský fundamentalismus (Stav a perspektivy studia náboženství v Československu. ÚVSV ČSAV, Brno 1990); Etizace globálních problémů v soudobém křesťanském fundamentalismu (Křesťanství a globální problémy. ÚVSV ČSAV, Brno 1990); K problematice sportovních subkultur (Sport a kvalita života. FTVS UK, Praha 2006; Násilí ve sportu (Násilí ve výchově, umění a sportu. Kreace, Praha 2006); Sedentary Lifestyle as a Social Factor Influencing the Epidemic of Obesity (Sport, Culture and Society. Praha 2008); Vliv věku na výkon profese učitele: Specifické strategie zvládání handicapu věku (Škola v proměnách: Učitel – žák – učivo. Univerzita T. Bati, Zlín 2009; spoluautoři Bohumíra Lazarová a Vladimír Jůva).

Literatura: Zdeněk R. Nešpor: Česká sociologie náboženství v letech 1948–89 (Sociologický časopis/Czech Sociological Review 43, 2007, 4: 675–698); Zdeněk R. Nešpor: Ne/náboženské naděje intelektuálů: Vývoj české sociologie náboženství v mezinárodním a interdisciplinárním kontextu (Scriptorium, Praha 2008).

Dušan Janák

---

Aleš Sekot se podílel na některých heslech této encyklopedie.