Pluralismus teoretický

pluralismus teoretický – připuštění nebo existence plurality, vysvětlení jednoho a téhož jevu. V s-gii odráží skutečnost, že s-gie byla, je a vždycky bude multiparadigmatickou soc. vědou (viz struktura sociologie paradigmatická, paradigma sociologické), což vyplývá z povahy soc. skutečnosti. Sociální skutečnost je totiž spec. tím, že: 1. je pozorovateli a tedy i tvůrci teorie nejen objektivně dána, ale že je permanentně interpretována soc. aktéry; 2. tyto interpretace samy tvoří dokonce podstatnou součást soc. skutečnosti; 3. pozorovatel a tvůrce soc. reality je sám její součástí. Možná pluralita odlišného vysvětlení téže soc. skutečnosti tedy vyplývá nejen z odlišnosti soc. postavení různých pozorovatelů, jak předpokládá sociologie vědění, nebo z odlišnosti jejich fyzického vtělení, jak předpokládá fenomenologie a mj. také H. Arendtová, ale přímo z ontologie soc. skutečnosti. P.t. je sice faktem (pluralita teorií prostě existuje), který je však přijímán nejednoznačně. V intencích scientistického vidění s-gie by bylo žádoucí, kdyby s-gie spěla k omezení počtu explanačních (teoretických) schémat, a tedy k redukci svého faktického p.t., protože to svědčí o její údajné nevyzrálosti jako vědy (názor např. Mertonův). Jiní autoři pokládají p.t. za specif. projev pluralismu kult. a polit., který je pro rozvoj s-gie jako vědy nutný, nemá-li se s-gie stát státně, stranicky, ideol. či jinak reglementovanou vědou : zkušenost z vývoje kom. zemí je v tomto ohledu varující. Ještě jiní autoři tvrdí, že p.t. je dokonce nutnou metodol. normou : čím více konkurujících vysvětlení téhož soc. faktu, tím pro rozvoj poznání lépe. Toto pojetí je v souladu s postmoderním viděním Paula K. Feyerabenda a dalších. Nemá-li se ovšem p.t. změnit v prostou metodol. anarchii a nezávaznost, je nutné p.t. chápat ve smylu C. G. A. Bryanta jako vysoce organizovaný a permanentně zdůvodňovaný nesouhlas s existujícími a navrhovanými teoriemi.

Vývoj s-gie je permanentním dialogem mezi soudobými a klasickými teoriemi a pro s-gii je specif., že vlastně žádná z minulých teorií, pokud byla relevantní částí věd. komunity někdy přijata, není natrvalo vyloučena z objemu disponibilního vědění, pouze je načas odložena či zapomenuta. Tím se vysvětlují renesance a reinterpretace klasiků (v poslední době M. Webera, G. Simmela a É. Durkheima). P.t. je metodol. podepírán principem komplementarity, rozvíjeným v přír. vědách a zatím pokusně a spíše proklamativně aplikovaným na s-gické vědění. Fakticita p.t. si vynucuje v s-gii značnou míru snášenlivosti a věcné kritičnosti. Opakem p.t. je teoretický monismus nebo monolitismus, který bývá opírán o mimovědní vlivy až násilí. Metateor. diskusi k tématu u nás vedli v 80. l. D. Alijevová, S. Szomolányi a M. Petrusek.

theoretical pluralism pluralisme théorique theoretischer Pluralismus pluralismo teorico

Literatura: Alijevová, D.: Americká sociológia. Bratislava 1985; Bryant, C. G. A.: Sociology in Action. London 1976; James, W.: A Pluralistic Universe. London 1909; Petrusek, M.: Alternativní sociologie. Praha 1992.

Miloslav Petrusek