Autopoiesis

autopoiesis – (z řec. autos = sám; poiein = činit) – proces sebereprodukce v buňkách, živých organismech i systémech. Tento pojem zavedli původně do moderní biologie Maturana a F. J. Varela a ovlivnili tím průběh diskuse, která vznikla v 60. l. nad pojmem sebeorganizace systémů, postaveném na předpokladu, že určité systémy mohou vytvářet vlastní struktury nebo v případě živých podstat mohou operovat jen za takových strukturálních podmínek, které samy vytvořily. Pojem a. jde ještě dále než pojem sebeorganizace: myšlenku sebevytváření systémů přenáší ze struktur na elementy systému. Autopoietické systémy jsou takové systémy, které všechny elementární jednotky, celky, z nichž se sestávají, reprodukují sítí těchto elementů, a tím se oddělují od svého okolí, ať již ve formě života, vědomí nebo komunikace (v případě soc. systémů). Zákl. problémem zde není opakování, ale pokračování operací v prostředí, které tyto operace podmiňuje. Teorie autopoietických systémů je teorií sebereferenčně uzavřených systémů a má úzký vztah ke konstruktivistické teorii poznání. Používají ji nové varianty teorie sociálního systému.

autopoiesis auto-création, auto-production Autopioesis autopoiesi

Literatura: Autopoiesis: A Theory of Living Organisation. New York 1981; Luhmann, N.: Soziale Systeme. Frankfurt a. M. 1984; Willke, H.: Systemtheorie. Stuttgart 1987.

Ivan Mucha