Stereotyp (MSgS)

stereotyp (MSgS) (z řec. — pevný, strnulý, neplastický), např. formule strnulého slovního obratu, stále stejně probíhající myšlenkový postup, neměnný způsob chování a jednání, zaujaté mínění, předsudek. Stereotyp je pojem užívaný v sociální psychologii, zejména při zkoumání dynamiky skupin; vyjadřuje komplex představ, které mají příslušníci určitých skupin o sobě samých nebo o příslušnících jiných skupin (stereotyp intelektuála, venkovana, Němce, Žida, černocha apod.). Stereotyp se může týkat i některých typů osob (lékaři, novináři, malíři, učitelé, horníci, řidiči aj.). Pojem stereotypu pochází od amerického žurnalisty W. Lippmanna, který v roce 1922 při úvaze o veřejném mínění upozornil na nebezpečí, které mnohdy vyplývá z toho, že na členy určitých skupin nahlížíme často velmi stereotypním způsobem, tj. tak, jako kdyby všichni členové skupiny byli v hlavních rysech stejní a dokonce neměnní. Přitom jsou přeceňovány mezitřídní korelace, které tu ve skutečnosti jsou, ale jsou malé a bezvýznamné. O jakékoli větší skupině lidí, bud stejných profesí, nebo příslušníků rozmanitých národů, se příslušníci jiných skupin domnívají, že jsou v nich pevně zakořeněné vlastnosti, které se projevují v chování, jednání, vystupování nebo ve způsobu života a práce. Mnohdy se tyto vlastnosti už změnily, přetvořily v jiné, ale původní představy přetrvávají, protože jsme se konkrétně nepřesvědčili o změně. Mnohdy jsou připisované vlastnosti již nereálné, ba přímo nesmyslné. Již jejich vznik je problematický, protože v mnoha případech šlo o poměrně rychlé, neuvážené a empirií nepodložené zobecnění chování nebo jednání některého z členů skupiny nebo národa. V sociální psychologii jsou zkoumány zejména stereotypy, které se týkají rasových i etnických skupin.

Rozeznáváme autostereotypy, tj. představy o vlastní skupině, a heterostereotypy, tj. představy o jiných skupinách. Oba druhy stereotypů se vytvářejí na základě skupinových norem a vlastností, které jsou pro skupinu typické, podílejí se však na nich i složky výchovy, společenské změny, vztahy k výrobním prostředkům a zvláště propaganda. Tak se např. podstatně změnil heterostereotyp Američanů o Rusech působením nepřátelské propagandy v období studené války. W. Buchanan a H. Cantril (1953) zjistili, že v tomto heterostereotypu se zvětšovalo negativní a zmenšovalo pozitivní hodnocení, které bylo poměrně vysoké na začátku druhé světové války, kdy Rusové byli spojenci Američanů.

Autostereotypy i heterostereotypy mají z větší části iracionální základnu a jsou přebírány už jako hotové názory v rámci skupinové interakce, např. antisemitské ovzduší rodiny, rasistické předsudky amerických měšťáků apod. Mají tedy v podstatě charakter iracionálních předsudků a jako takové se těžko mění vlivem logické argumentace a propagandy.

Při sociologických výzkumech je nezbytné znát stereotypní představy respondentů, které mohou značně neobjektivně ovlivnit výsledky výzkumu. Tyto představy mohou ovlivnit i postoje a mínění respondentů.

Předmětem výzkumu jsou také vztahy mezi heterostereotypy a autostereotypy. Podobný výzkum byl proveden z příkazu UNESCO. Z dvanácti vlastností měly být vybrány ty, které jsou zvlášť charakteristické. Následující tabulka udává autostereotypy šesti národů a heterostereotypy pokud jde o Američany. Označení: autostereotypů Němců DD, Angličanů EE, Američanů AA, Francouzů FF, Italů II a Norů NN. Heterostereotypy, tzn. obraz Američana, jak ho vidí příslušníci dotyčných národů, byl označen: DA, EA, FA, IA, NA. Otázky byly položeny v každé zemi přibližně tisíci osobám. Čísla v následující tabulce představují procenta posuzovatelů v jednotlivých národech, kteří připisují určitou vlastnost. Např. 76 % osob, které byly dotázány v USA, považuje Američany za altruistické, ale jen 34 % osob otázaných ve Francii jim připisuje tuto vlastnost.

Tyto údaje lze dále zpracovat metodami, jejichž autory jsou zejména C. E. Osgoode a P. R. Hofstätter. Dospěje se ke korelační matici, jejíž faktorově analytické zpracování vede ke čtyřem formám stereotypu: všeobecný autostereotyp v západní civilizaci, německý autostereotyp, románský autostereotyp a západoevropský heterostereotyp Američana.

Stereotypy zjednodušují, mnohdy i falšují skutečnost. Protože jsou poměrně stálé a pro skupiny za určitých okolnosti charakteristické, objevují se jako významné faktory při výzkumu mínění a postojů a je zapotřebí s nimi počítat, protože mohou značně ovlivnit názory respondentů a tím zkreslit výzkum.

Jiný význam má pojem stereotyp v neurofyziologii a v psychologii, orientované na učení I. P. Pavlova. Zde v podstatě odpovídá pojmu stereotyp pojem návyk. Vnějšímu stereotypu nebo stereotypně podnětové situaci odpovídá vnitřní stereotypizované reagování, které označujeme dynamickým stereotypem.

Literatura: Buchanan W., Cantril H., How Nations See Each Other, Urbana, 1953; Sodhi K. S., Bergius R., Nationale Vorurteile, Berlin, 1953.

František Hyhlík