Analýza a syntéza
analýza a syntéza – (z řec. analysis = rozbor, rozklad, rozčlenění; synthesis = sklad, složení) – metody psychol., logické nebo epistemologické povahy, uplatňované v různých vědních oblastech, které mají svůj původ u antických řec. geometrů (u Euklida a dalších „geoketrů“, zvl. pak u Pappa Alexandrijského ve 3. st. n. l., jenž tyto metody teor. prozkoumal). V původní koncepci se analýzou rozumí způsob, jak nalézt důkaz nějaké poučky (tzv. teoretická analýza) nebo geometrickou konstrukci k řešení nějakého problému (tzv. problémová analýza). V obou případech se předpokládá existence něčeho neznámého, co má být nalezeno, a pak se zkoumá, z čeho by se to dalo odvodit, až se dojde k něčemu známému. Jde tu tedy o postup od neznámého k známému nebo o „návrat k počátkům“, tj. axiómům. V případě syntézy se postupuje opačně. S anticipací experimentální metody v pozdním středověku a jejím pozdějším rozvinutím v době Galileově se rozdíl mezi a. a s. fixoval v termínech resolutio a compositio. To také ovlivnilo pozdější pojetí analýzy jako rozkladu celku v části, popř. až po dále neoddělitelné prvky, a syntézy jako spojování, postupu od prvků k částem až k nějakému celku. V tomto směru se také interpretují vzájemně reciproční metody a. a s. ve fyzice nebo v chemii. V logice se rozlišuje např. mezi analytickou a syntetickou klasifikací: v prvním případě se postupuje od pojmů jedinečných k pojmům různé obecnosti, zatímco v druhém od pojmů obecných až k pojmům singulárním. V poněkud jiném významu se hovoří o syntetické a analytické definici: v prvním případě se zavádí nový pojem na základě zákl. pojmů, které se přijímají bez definice, nebo pojmů již v daném systému definovaných, v druhém případě se objasňují pojmy dříve zavedené. I. Kant zavedl rozdíl mezi analytickými a syntetickými soudy: v analytických je predikát obsažen v subjektu, v syntetických je predikát mimo subjekt a k jejich spojení dochází až v soudu. Rozdíl mezi těmito druhy soudů charakterizuje pak rozdíl mezi formálními vědami (matematikou a logikou) a reálnými vědami (všemi empir. vědami, přír. i spol.). Logický pozitivismus akcentoval logickou analýzu jako prostředek eliminace metafyziky. Za úkol filozofie pak pokládal analýzu vět a pojmů empir. věd. V s-gii v zásadě vystupují pojmy a. a s. ve všech uvedených vztahových variantách, ale převažuje nejběžnější chápání analýzy jako rozkladu celku (konceptu, problému, výsledků šetření) na části (dílčí fakta, tvrzení, informace) a syntézy jako skladebného postupu směřujícího ke shrnujícím poznatkům, generalizacím, typologiím apod. Pojem analýza se v určitých souvislostech používá v podobném významu jako pojem metoda (zejm. v oblasti statist. zpracování kvantifikovaných výsledků empir. zkoumání).
analysis and synthesis analyse et synthese Analyse und Synthese analisi e sintesi