Sociologie maďarská
sociologie maďarská – zrodila se na přelomu 19. a 20. st. Jejími hlavními institucemi byly Társadalomtudományi Társaság (Společenskovědní asociace) a časopis Huszadik század (Dvacáté století). Zákl. polit. orientací této školy byl radikalismus, přičemž někteří její členové sympatizovali s marxismem a socialismem. Uznávanou autoritou byl O. Jászi, který pracoval převážně v oblasti s-gie etnických vztahů. Jejími dalšími význ. členy byli G. Pikler (chudoba, soc. politika), R. Braun (sociologie venkova), D. Buday (demografie). Po revolucích a kontrarevoluci, k nimž došlo po 1. svět. válce, tato první maďarská s-gická škola v podstatě zanikla. Mnoho jejích členů z Maďarska emigrovalo – mezi nimi i K. Polányi a K. Mannheim, kteří byli s touto školou volně spojeni a stali se světoznámými sociology. Ve 30. l. se skupina spisovatelů (např. G. Illés), žurnalistů a „sociografů“ (např. F. Erdei) pokoušela obnovit empir. s-gické výzkumy, když založili hnutí a vydali sérii knih, jejichž cílem bylo „objevovat Maďarsko“. Po r. 1945 byla i tato skupina umlčena a část jejích členů emigrovala. V poválečných letech byla na Univerzitě Eötvöse Lóránda v Budapešti zřízena katedra s-gie, kterou vedl Alexander Szalai. V r. 1950 byl zatčen a odsouzen k dlouhodobému vězení, z něhož byl propuštěn v r. 1956. Katedra s-gie na Eötvösově univerzitě byla zrušena a s-gie jako vědní obor byla zakázána.
V první polovině 60. l. došlo k postupnému obrození s-gie. Přispěly k tomu empir. s-gické výzkumy, které prováděl Ústřední statistický úřad a nově zřízený Ústav pro sociologický výzkum Maďarské akademie věd; jeho prvním ředitelem se stal A. Hegedüs, který byl v l. 1955–1956 ministerským předsedou. V následujících letech byly zřizovány s-gické skupiny, katedry a později ústavy na Eötvösově univerzitě a na Budapešťské univerzitě ekonomických věd. Další význ. jednotky a katedry byly organizovány jinými institucemi. V 70. l. se Ústav společenských věd ústředního výboru Maďarské socialistické dělnické strany stal jedním z významných výzk. center. od 60. do 80. l. se v s.m. prováděly převážně empir. výzkumy, mj. v těchto oblastech: sociální stratifikace a mobilita (R. Andorka, Z. Ferge, I. Kemény, T. Kolosi, I. Szelényi); sociologie města a venkova (I. Szelényi); ekon. sociologie (G. Lengye, C. Makó); sociologie práva (K. Kulcsár); sociologie rodiny (L. Cseh-Szombathy, P. Somlai); sociologie zdravotnictví (A. Losonczi); sociologie hodnot (E. Hankiss); sociologie náboženství (M. Tomka); sociologie deviace (B. Buda); sociální psychologie (F. Pataki); dějiny s.m. (T. Huszár). V 70. l. byla s.m. vystavena velikému pronásledování ze strany mocenské elity. Z tohoto důvodu členové Lukácsovy školy (Á. Hellerová, M. Márkus i I. Szelényi a I. Kemény), kteří pracovali v Ústavu pro sociologický výzkum Maďarské akademie věd, emigrovali na Západ. Po revoluční změně režimu v r. 1990 je s.m. postavena před nové problémy a nové úkoly: na jedné straně je limitována nedostatkem finančních prostředků, na druhé straně získala nové možnosti věnovat se teor. studiím a zkoumat chudobu, nezaměstnanost, jejich řešení soc. politikou, a rozvíjet s-gii polit. života.
Hungarian sociology sociologie hongroise ungarische Soziologie sociologia ungherese