Analfabetismus

analfabetismus – též negramotnost – neznalost čtení a psaní, která se ale prakticky posuzuje až od určitého věku. Obvykle jsou za analfabety pokládány osoby starší 15 či dokonce 10 let, které měly příležitost naučit se číst a psát, a přesto tyto znalosti nemají. Podle klasické definice expertů UNESCO je negramotný člověk, který není schopen přečíst, napsat a pochopit krátký a jednoduchý text týkající se jeho života. Statistiky UNESCO uvádějí, že v polovině 20. st. bylo 47 % a na počátku 90. l. 26 % svět. populace starší 15 let analfabety. Podle měřítek naší civilizace je a. indikátorem stupně rozvoje společnosti a vyspělosti soc. politiky na poli elementárního vzdělávání a lidovýchovy. Ve svých důsledcích a. brání sdílení mnoha soc., polit., ekon. a kult. práv a privilegií. Dnes je ve vyspělých zemích většinou souběžný s velmi nízkým soc. statusem a min. prestiží. Problém a. byl ve své soc. dimenzi artikulován již v 18. st. Odstranění a. jako základ gramotnosti do značné míry závisí na uzákonění povinné školní docházky. A. členů tzv. preliterárních společností je však přirozeným jevem, protože jejich jazyky nemají psanou formu.

V současnosti je možné rozlišit tyto druhy (stupně) a. či negramotnosti: 1. a. integrální – situace, kdy člověk není vůbec schopen číst a psát (jedná se zpravidla o lidi, kteří se nikdy číst a psát neučili); 2. a. zpětný – případ člověka, který se sice číst a psát učil, ale získané znalosti a schopnosti řadu let nevyužíval, takže je bud úplně nebo z větší části ztratil; 3. semianalfabetismus (pologramotnost) – situace, kdy člověk ovládá čtení, ale neumí psát; 4. a. funkční (fr. výraz iletrismus) – stav, kdy člověk ovládá určité zákl. úkony čtení a psaní, ale tyto jeho dovednosti nejsou vzhledem ke společnosti, v níž žije, dostačující; obecně kult. negramotnost – nejedná se už o a. v pravém slova smyslu, ale spíše o různou podobu a míru nevzdělanosti, o mezery ve vzdělání. Za skupiny s relativně vysokým výskytem a. se považují zejm. mentálně retardovaní lidé (ve statistikách negramotnosti se zpravidla neuvádějí), imigranti (v jejich případě jde o negramotnost v jiném než mateřském jazyce), příslušníci etnických menšin, obyv. zaostalých států či oblastí, velmi staří lidé, příslušníci nejchudších vrstev, představitelé některých specif. profesí (tradičně se uváděli např. lodníci a lidé zaměstnaní u cirkusu), lidé bydlící v izolovaných oblastech, děti žijící v negramotných rodinách apod. Příslušnost k jakékoli z těchto skupin ale samozřejmě neimplikuje automaticky negramotnost. A. bývá vyšší u žen než u mužů, u starých lidí než u mladších, u lidí z venkova než z města. Negramotní lidé jsou dnes handicapováni ve svém každodenním životě jako občané (nemohou si přečíst, event. ani podepsat žádný úřední dokument), spotřebitelé (orientují se ve zboží pouze podle obrázků či zapamatovaných „tvarů“ slov), rodiče (ztrácejí rodičovskou autoritu u svých dětí, kteří se učí číst a psát), pracovníci (nemohou si přečíst prac. instrukce) atd.

illiteracy analphabétisme Analphabetismus analfabetismo

Literatura: Harman, D.: Illiteracy: A National Dilemma. Cambridge 1987; L'illetrisme dans les pays industrialisés: situation et action. Paris 1987; Kozol, J.: Illiterate America. New York 1985; Lestage, A.: Literacy and Illiteracy. Paris 1982; Vélis, J. P.: La France illetrée. Paris 1988; viz též gramotnost.

-- Lubomír Rezler
-- Jana Duffková