Mapa mentální
mapa mentální – (z lat. mappa = ubrousek, pak plátěné desky na ukládání map; lat. mentalis = duševní) – zvnitřněný kognitivní obraz (představa) města, vesnice nebo krajiny, regionu tvořícího životní prostředí daného jedince, který je obvykle graficky (kartograficky či schematicky) vyjádřen. Zároveň je m.m. výzk. metodou, zachycující prostorovou strukturu preferencí, hodnot, postojů. M.m. není kognitivní mapou, kterou v souvislosti s výzkumem prostorové paměti a učení u laboratorních krys zavedl do psychologie W. Tolman a která je hypotetickým paměťovým záznamem úspěšných cest v bludišti. Průkopníkem studia m.m. byl K. Lynch, který pomocí dotazníku zpracovával představy prostorových a reziduálních preferencí obyv. velkoměstských aglomerací. Zjistil, že lidé prostorově strukturují své životní prostředí podle několika elementů, v nichž se zachycuje psychol. a symbolický význam prostoru. Lynch pracuje s pojmy dominanta, trasa, uzel, obvod, hranice atd. M.m. vlastně vzniká selektivním profiltrováním důležitých informací o prostoru, kde žijeme a kde se potřebujeme orientovat. Propustné body představují místa podstatného významu a slouží k čitelnosti prostředí, tj. k jeho srozumitelnosti. Urbanistická rozhodnutí a následující realizace změn takové prostředí mění, s čímž ovšem uživatelé m.m. nepočítají. M.m. se jako útvar dlouhodobé paměti vyznačuje značnou setrvačností, takže dochází k intenzívně prožívaným rozporům a konfliktům mezi skutečností a prostorovým znázorněním v dlouhodobě působící představě m.m.. Změny v prostředí lidé jen obtížně promítají do svých m.m. Prakticky existují 2 hlavní typy m.m.: 1. zobrazení prostoru tak, jak jedinec vnímá rozsah, umístění či tvar elementů v prostředí, jak se v prostoru orientuje apod.; m.m. zde přímo reprezentuje konkrétní náčrtek, schéma (tzv. skatch map); 2. obraz atraktivity prostorových preferencí pro trvalé bydlení nebo stálé zaměstnání; v tomto případě vniká m.m. druhotně přenesením slovních informací do mapy (při užití izolinií, kartogramů, anamorfovaných map). Představy, na jejichž základě se tvoří m. m., podmiňuje zejm. polit., soc., kult., ekon. i „genetické pozadí“ jedince (mimo jiné je důležitá úroveň spokojenosti s daným místem, znalost prostoru, stupeň informovanosti, množství zkušeností). Problematika m. m., intenzívněji rozvíjená od 60. l. 20. st. především v angloam. světě, patří do tzv. behaviorální geografie, kde se jí zabývají zejm. geografové, sociologové, psychologové a urbanisté.
mental map carte mentale subjektive Karte, subjektiver Plan mappa mentale
Literatura: Gould, P. – White, R.: Mental Maps. Baltimore 1974; Lynch, K.: The Image of the City. New York 1970; Stea, D.: Mental Maps. 1978.