Gerontologie (MSgS)
gerontologie (MSgS) (z řec. ger-as, -ontos — stařec) je soubor poznatků o stárnutí a stáří a o metodách prevence stárnutí, zejména předčasného. Rozvíjí se v posledních desetiletích jako odpověď na ustavičné prodlužování střední délky lidského života, které spolu s klesající porodností mění věkovou skladbu zvláště moderních industrializovaných společností.
Stárnutí je primárně biologické dění, které spočívá v postupné a stále rostoucí převaze degenerativních změn orgánů a tkání nad změnami regeneračními. Úbytek sil a schopností vyřazuje stárnoucího jedince z řady činností, kdežto naopak nahromaděné životní zkušenosti jej za vhodných podmínek pro jiné činnosti předurčují.
Odchod na odpočinek, odchod dětí z rodiny, případně smrt životního druha a ubývání vrstevníků mění sociální situaci stárnoucího jedince v širším slova smyslu, a to v době, kdy schopnost hledat a vytvářet nové vztahy je snížena.
Podle mnoha sociologů představuje věková kategorizace jednu z důležitých determinant pro připisování sociálních rolí (viz status a role) a určování statusu (H. Wilenski, E. Friedman, T. Parsons). To platí zejména pro tradiční společnosti, avšak ve spojení s dalšími kritérii i pro společnosti industrializované. V industrializovaných společnostech, v nichž hodnota člověka je určována jeho schopností pracovat, je postavení starých lidí méně výhodné než ve společnostech tradičních, v nichž zase na druhé straně je pravděpodobnost dožít se stáří podstatně menší.
Gerontologie vzhledem k povaze stárnutí integruje dílčí poznatky obecně biologické a speciálně klinické, vývojově a sociálně psychologické a sociologické.
Literatura: Bláha Fr., Prodlouženi lidského věku, Praha, 1960; Old Age in the Modern World (Report of the International Association of Gerontology, London 1954), Edinburgh—London, 1955; Tibbitts C., Donahue W., Social and Psychological Aspects of Aging, New York—London, 1962.