Jednání kolektivní

jednání kolektivní – jeden z klíčových pojmů nové politické ekonomie, zavedený M. L. Olsonem, vycházející z teorie racionálního jednání. Koncepce j.k. je základem ekon. teorie polit. organizací a ekon. teorie kolekt. a org. chování. Olsonova analýza vychází z poznání, že racionálně jednající individua se chovají při sledování individ. cílů jinak než při sledování cílů kolekt. Racionální individuum podnikne zpravidla vše pro dosažení invidid. cíle, zatímco pro dosažení kolekt. cíle vyvine snahu podstatně menší. Protože společný cíl není dostatečnou základnou j.k., je k dosažení kolekt. cílů, které jsou základem organizací, nutná zvl. nabídka individ. výhod. Individua se slučují do organizací pro určitý zájem, organizace jsou tedy účelově orientovaným soc. útvarem, jehož cílem je vytváření kolekt. statků pro své členy. Protože pro kolekt. statky neplatí vylučovací princip, podílí se na jeho spotřebě každý člen organizace bez ohledu na to, zda se dostatečně podílel na jeho vytváření. Pro Olsona z toho plyne klíčový problém organizací. Přestože organizace vzniká za účelem vytvoření kolekt. zboží, nelze od jejích racionálně jednajících členů očekávat takové jednání, které vede ke splnění cílů organizace. Jednotlivci nejsou ochotni převzít náklady v té výši, která je nezbytně nutná k vytvoření optimálního množství tohoto zboží. Individ. ochota k příspěvku je tím menší, čím více členů organizace má, protože jeho odepření má poměrně malý dopad na množství zboží a racionálně jednající člen organizace ví, že jeho užitek se jen nepatrně zmenší, když se nebude podílet na nákladech. Navíc má kolekt. statek pro různé členy organizace různou hodnotu. Každý proto přispěje max. do té míry, která odpovídá subjektivně pociťovanému užitku z kolekt. statku, a tento příspěvek je zpravidla suboptimální z hlediska organizace. Čím větší je organizace, tím obtížněji dosahuje cílů. To vyplývá z klesajícího užitku kolekt. zboží pro jednoho člena. Pro Olsona z toho plyne, že velké organizace mohou dosáhnout svého cíle jen tak, že svým členům nabídnou selektivní podněty k jednání, tj. nějaké statky, na jejichž používání se mohou podílet jen ti, kteří se podílejí na nákladech na zabezpečení cílů organizace. K takovým statkům patří např. soc. odměna, jako je prestiž, moc, status pro aktivní členy, prémie a půjčky, zprostředkování výnosných funkcí nebo pozic vně organizace. Toto má dalekosáhlé konsekvence pro strukturu a fungování velkých organizací: budují hierarchické org. struktury a oligarchii k vytváření selektivních podnětů (viz „železný zákon oligarchie“) a rozšiřují pole své působnosti na oblasti, v nichž mohou pro své členy získat soukromé statky; vlastní cíle organizace jsou zatlačeny do pozadí. Efektivita malých organizací je nepoměrně vyšší. Z toho důvodu se v západních demokraciích prosazují zvl. zájmy malých skupin (lékařů, pilotů, podnikatelů apod.) na úkor všeobecných zájmů velkých soc. skupin (žen, spotřebitelů).

collective action action collective kollektives Handeln azione collettiva

Literatura: Olson, M.: The Theory of Collective Action.

-- Ivo Bayer