Přístup systémový
přístup systémový – metodol. princip, který nemá statut univerzální metody, ale bývá pojímán jako obecně vědní zaměření, pro které je charakteristický přístup k objektům jako k systémům na nejrůznějších hierarchických úrovních. P.s. má poměrně dlouhou fil. tradici. Od konce 30. l. se výrazněji prosazuje v rámci a postupně expandujícím vlivem obecné teorie systémů, která je ovšem dnes chápána spíše jako metateorie. P.s. nehledá statickou podstatu (substanci) jevů, nýbrž specif. a dynamický způsob uspořádání celku; zákonitosti odhaluje analýzou vztahů. Uplatňuje se zejm. při postulování problémů a při zprostředkování postupů od abstraktního ke konkrétnímu poznání (viz např. modelování). Užívá různé metody a slouží teor. i empir. analýze. Většinou zahrnuje: 1. vymezení systému jako celku (prvky, hranice, vazba k okolí, k prostředí); 2. postižení vnitřních vztahů, struktury a organizace; 3. rozlišení jednotlivých úrovní (hierarchizaci); 4. charakteristiku procesů řízení, autoregulace; 5. identifikaci cílů systému (má-li schopnost samopohybu); 6. řešení otázky fungování a vývoje systému. Široké možnosti a předpoklady uplatnění p.s. v s-gii jsou dány samotným předmětem této disciplíny, což jsou jevy a procesy charakteru sociálních systémů. Aplikace p.s. má často podobu tzv. systémové analýzy, jejímiž hlavními kroky jsou definice (konstrukce), analýza (komputace), syntéza (verifikace) a explanace (implementace) systému.
system approach approche systématique (systémiste) Systemansatz approccio sistemico