Sociologie jugoslávská

sociologie jugoslávská – poměrně rychle se konstituovala jako samostatná disciplína, jejíž výraznou charakteristikou je úzká souvislost s hist., soc. i polit. přeměnami jugoslávské společnosti, zvl. po r. 1945, s federativním uspořádáním státu, znárodněním ekonomiky, zemědělskou reformou, rozvojem samosprávných forem výroby, tendencí přechodu od agrární k agrárně-průmyslové ekonomice, decentralizací řídících funkcí v rámci republikových a místních orgánů a jednotlivých podniků. Opírala se o vlastní tradice (např. S. Marković, D. Džurić, M. Kosić) i o zkušenosti svět. vědy. Počátkem 60. l. se v Jugoslávii institucionalizovala marx. s-gie (zároveň s polit. vědou). Nejdříve v r. 1959 vzniklo v Bělehradě oddělení pro filozofii a s-gii na fil. fakultě, pak v Záhřebu v r. 1960 katedra s-gie na filozofické fakultě. Byly rozvíjeny diskuse o předmětu s-gie a jejíchmetodách, o vztazích k filozofii a hist. materialismu, k otázkám dynamiky a struktury spol. jevů a procesů, k realizaci a zobecnění empir. výzkumů. Velmi rychle se rozvinula poměrně rozsáhlá síť věd. zařízení fakult a kateder, asociací a vydavatelství. V řadě publikací se jugoslávští sociologové zabývali teor. otázkami, hist. analýzami, konceptualizací a efektivností empir. výzkumů. Aktuální problémy rozvoje jugoslávské společnosti byly analyzovány a prezentovány na četných konferencích a sympoziích pořádaných celostátně i republikovými s-gickými asociacemi.

V r. 1972 ustavilo Sociologické sdružení SFRJ řadu odborných sekcí: s-gii soc. struktury a mobility, průmyslu, města a venkova, rodiny, náboženství, volného času, vzdělání, mediciny, antropolgie, veř. mínění, politiky. Mezi nejvýzn. střediska výuky patřilo např. Středisko společenských výzkumů při ÚV SKJ, Institut společenských věd Bělehrad, Ústav kriminologie a sociologie Bělehrad, Institut sociologie na filosofické fakultě univerzity v Bělehradě, Vysoká škola společenských věd Záhřeb, Ústav sociálních výzkumů při univerzitě v Záhřebu, Institut sociálních výzkumů při univerzitě v Lublani, Institut sociologických a politicko-právních výzkumů při univerzitě ve Skopje. Mezi nejaktivněji rozvíjené oblasti s-gie patřily teor. a metodol. problémy (R. Lukić, A. Fiamengo, J. Gorićar, V. Milić, M. Džurić, I. Stanojćić, Z. Golubović, I. Kuvaćić, R. Supek, M. Ranković, V. Milanović aj., dějiny s-gie myšlení M. Popović, M. Džurić, J. Gorićar aj.), soc. struktura společnosti (M. Pećujlić, M. Popović, S. Šuvar, S. Pulišević, M. Lazić, S. Saksida aj.), s-gie města (S. Vujović, K. Petovarová, O. Ćaldarović, D. Seferagićová), s-gii venkova (C. Kostić, S. Livada, M. Marjanović, E. Dilić, V. Puljiz, R. Bićanić, M. Mirković aj.), s-gie rodiny (M. Mladenović, O. Burić, D. Kostić, A. Milić, R. Petrović aj.), s-gie vzdělání a mládeže (V. Tomanović, M. Broćić, S. Flere, P. Georgijevskij aj.), s-gie práce a průmyslu, organizace (J. Županov, J. Obradović, Z. Vidaković, D. Marković, V. Rus aj.), s-gie morálky (R. Lukić) a kultury (M. Ilić), s-gie náboženství (E. Ćimić, B. Dordević, N. Dugandžija, Dj. Šušnjić), ekologické výzkumy (D. Jovanović, I. Cifrić, B. Ćulig).

Za výrazný rys vývoje s.j. je třeba považovat těsnou spjatost se soc. ekonomickým a polit. vývojem společnosti, s hledáním cest samosprávného socialismu a cílevědomé úsilí o prohloubení úrovně kritické role s-gického poznání ve spol. životě. Od začátku 60. l. do poloviny 70. l. probíhaly v s.j. diskuse o řadě teor. otázek, o aplikaci marx. kategorií v s-gii (viz např. vystoupení skupin tzv. „Praxis“ aj.). Empir. výzkumy zahájené v 60. l. se intenzívně rozvíjely od počátku 70. l. především na regionální a lokální úrovni. Řada poznatků již na prahu 70. l. ukázala problémy, rozpory a bariéry blokující rozvoj samosprávných vztahů, což přispělo k „nedorozumění“ s-gie a politiky. Stagnace a krize jugoslávské společnosti podmiňovala až do počátku 80. l. krizi s-gie. V druhé polovině 80. l. došlo k oživení Jugoslávského s-gického sdružení, ke komunikaci různých pracovišť, jednání i empir. šetření. Vznikl např. projekt Struktura jugoslávské společnosti, k němuž bylo vytvořeno Konsorcium institutů společenských věd s cílem věd. přispět k překonání spol. krizových problémů. Soc. struktura je předmětem výzkumů i diskusí již téměř tři desetiletí a tvoří bohaté spektrum pojetí. Kriticky bylo zpochybňováno apriorní pojetí social. společnosti jako bezkonfliktní. Pokusy o vyjádření konfliktnosti akcentují např. dělbu práce jako faktor soc. diferenciace, jejímž kritériem je rozdílnost distribuce moci ve společnosti (M. Popović), materiální standard života, prestiž, důstojnost (R. Lukić). M. Pećujlić spojuje soc. strukturu s kvazitřídní diferenciací, Z. Vidaković akcentuje přesun z třídního vlastnictví k netřídní dělbě práce atd. Někteří, jako např. S. Šuvar, považovali za „kontratřídu“ děl. třídy všechny skupiny, žijící z „nadhodnoty“ cizí práce, přičemž strukturace spol. chápali vertikálně na bázi moci, jiní (např. V. Hadžistević) stavěli proti děl. třídě „socialistickou byrokracii“. Podle J. Županova relativní stabilnost systému byla možná jen díky „tichému svazku“ dělnické třídy s vládnoucí stranou. Ze strukturace společnosti vycházejí také některé výzkumy vztahů mezi společností a politikou a soc. funkcí politiky. Většina autorů se shodovala v potřebě integrace s-gického, fil. a hist. přístupu k fenoménu politiky (R. Lukić, B. Caratan, S. Sokol, B. Jakšić atd.), zkoumání vztahu státu, národností, polit. stran, spol. organizací, zájmových skupin, monismu a pluralismu, samosprávy, demokracie, polit. kultury, rozporů zájmů, etatismu.

Rozvíjela se s-gie práce (např. Bujas, Radenović, Rašković, Marković), s-gie průmyslu, byly realizovány výzkumy souvislostí mezi soc. vztahy a stupněm rozvinutosti výroby, výzkumy pracovních skupin, problémů adaptace člověka na změny pracovních podmínek v souvislosti s věd.tech. rozvojem chování lidí v pracovním procesu, adaptace a mobility, přesunu obyv. z venkova do měst, problémů vzdělávání, kvalifikace, zaměstnanosti a nezaměstnanosti atd. Velký důraz byl kladen na vývoj spol. samosprávné základny práce, „organizace sjednocené práce“, dualitu samosprávných a hierarchických struktur řízení a vedení, vztahy moci a soc. odpovědnosti v podniku i mezi podniky navzájem a mezi organizacemi sjednocené práce a centrálními státními orgány (např. Kožul). S-gická analýza se rovněž soustředila na rovnoměrnost rozložení podílů na rozhodování, role a pozice různých soc. skupin a na informační a mocenský monopol v rozhodovacích procesech, na individ. a strukturální faktory aktivity, dělbu moci uvnitř organizací (např. Vukičević, Mikšić) a příčiny vzniku konfliktů a stávek Jovanov. Od poloviny 80. l. bylo realizováno asi 10 empir. výzkumů, např. Kvalita života a sociální stratifikace, Třídní podstata jugoslávské společnosti aj. Některé byly součástí makroprojektu Struktura jugoslávské společnosti, realizovaného Konsorciem institutů.

Zintenzívnila se komunikace jugoslávské sociologie, rostly možnosti zveřejnění poznatků v masových médiích i mezinár. kontakty. Vedle sociologických časopisů Sociologija, Sociološki pregled, Sociologija sela, Revija za sociologiju edice Biblioteka revije za sociologiju existovaly další, které se zabývaly se společenskými, kult. a polit. problémy. Od června 1991, kdy se Jugoslávská lidová armáda pokusila obsadit Slovinsko a poté začala srbsko-chorvatská válka, se Sociologické sdružení v Chorvatsku (JUS) samovolně rozpadávalo. O to více pracovaly jednotlivé nár., resp. republikové organizace. Pravděpodobnost obnovení JUS není téměř žádná. Srbské s-gické organizaci byla od r. 1992 v důsledku embarga OSN vůči nové Jugoslávii pozastavena členství v mezinár. organizacích a zakázána účast jejích členů na mezinár. odborných akcích. Druhý dech chytila pouze s-gická sdružení Chorvatska a Slovinska, kde roste zájem o s-gii náboženství, ekologie, managementu apod., zatímco o odvětví s-gie pěstovaná dříve zájem opadá. S výjimkou slovinské a chorvatské s-gie lze v 90. l. očekávat stagnaci s-gie v celé bývalé Jugoslávii.

Yugoslav sociology sociologie yougoslave jugoslawische Soziologie sociologia jugoslava

-- Oleg Suša
-- Jiří Svítek
-- korigoval a doplnil Andrej Stojkovic