Sociologie ve Venezuele

sociologie ve Venezuele – objevila se ve 2. polovině 19. st. a od té doby do současnosti prošla 4 obdobími vývoje. 1. Od r. 1874 do r. 1949 byl položen institucionální základ s. v V., jejíž intelektuální produkce byla tehdy ovlivněna evrop. pozitivismem a evolucionismem. První s-gické práce reagovaly na krizi doprovázející proces získávání nezávislosti až do vypuknutí federální války (1830–1870). Zabývaly se zejm. soc. a polit. dezintegrací. Pozitivismem byly inspirovány 3 generace sociologů. K první patří Rafael Viollavicencio (1837–1920), Vincente Marcano (1848–1892), Aristides Rojas (1826–1894) a Adolfo Ernst (1832–1899), druhou generaci reprezentovali José Gil Fortoul (1862–1943), Alejandro Urbanela (1859–1944), Nicomedea Zulpega (1860–1933), Lisandro Alvarado (1858–1929), Luis Lopéz Méndez (1863–1891) a Cézar Zumeta (1860–1955); představiteli třetí generace byli: Laureano Vallenilla Lanz (1870–1936), Podro Manuel Arcaya (1874–1910), José Ladislas Andara (1876–1922), Elias Toro (1871–1918), Angel César Rivas (1870–1930). V r. 1874 vznikla katedra přír. historie a obecné historie na univerzitě v Caracasu zásluhou dvou pozitivisticky orientovaných sociologů – Adolfa Ernsta a Rafaela Villaviconcia. O rok později byl Villavicencio jmenován vedoucím katedry obecné historie a zavedl kurs filozofie historie, založený na výkladu soc. nauky A. Comta. R. 1877 byl význ. založením Insitutu sociálních věd, který se stal centrem pro šíření evrop. pozitivismu a evolucionismu a centrem snahy objasnit a pozorumět venezuelské společnosti. Prvním prezidentem této instituce byl R. Villavicencio, mezi její význ. zakladatele patřili J. M. Samper, Agustin Aveledo, C. Terrero Atienza, Arístidon Rojas, T. Paúl Angulo, Angel Rivas Ralwin a Eugenio Maria de Hostos. O něco později byla založena (opět v hlavním městě) Společnost přátel vědění, opět zásluhou zejm. Villavicentia a také Ernsta a jejich žáků (také Lisandra Alvarada, Luise Lópeze Méndezy, Daniela Mac Carthyho, Césara Zumety a José Fil Fortoula). Od r. 1899 do 1949 se s-gie postupně vyučovala na většině důležitých univerzit a dokonce i na středních školách; poprvé v r. 1899 na univerzitě v Caracasu, na začátku 20. st. na fakultě polit. věd Centrální venezuelské univerzity, o deset let později na katedře politické ekonomie a s-gie na Mérida University, kde ji přednášel Julio César Cales. Zakladateli Svobodné školy soc. a ekon. věd na Centrální venezuelské univerzitě byli Arturo Uslar Pistri, José J. González Gorrondona, José M. Hernández Ron a Tito Gutiérrez Alfaro (dnes je to Fakulta sociálních a ekonomických věd). Na konci 30. l. se s-gie přednášela i na Národním pedagogickém institutu (obecná s-gie a s-gie vzdělání a výchovy); prvním profesorem zde byl právník Rafael Escovar Lara. Výuka s-gie na středních školách probíhá od r. 1943.

2. V období 1950–1969 v s. v V. dominovalo funkcionální paradigma a empirismus. Byla založena Venezuelská sociologická asociace; prvním prezidentem se stal José Rafael Mendoza, víceprezidenty Luis Villalba a Miguel Acosta Saignes, sekretářem Rafael Caldera. V této době byla podepsána dohoda o intelektuální spolupráci mezi Centrální venezuelskou univerzitou a Wisconsin University o přípravě expertů pro soc. vědy. Rozšiřovala se také výuka s-gie na nových katedrách dalších univerzit. V rámci ekon. fakulty na katolické univerzitě Andréa Bella byla založena Škola sociálních věd se třemi hlavními specializacemi: s-gií, soc. službami a prům. vztahy. Vznikly i další nové instituce, např. v r. 1961 Center for Development Studies na Centrální venezuelské univerzitě (tzv. CENDES) pod vedením Jorge Ahumada, v r. 1963 Škola sociologie na Universidad de Oriente, kde byli připravování studenti v bakalářských kursech se specializací na s-gii práce a s-gii zemědělství. 60. l. představují nejplodnější dekádu venezuelského s-gického výzkumu, resp. výzkumu v oblasti soc. věd. vůbec. Výzkumy založené na funkcionálním a s-gicko- empir. přístupu koexistovaly spolu s marx. studiemi a probíhaly i mimo profesní rámec. Mikros-gický výzkum byl přemožen makros-gickým (na CEDES a Institutu sociálního a ekonomického výzkumu na fakultě soc. a ekon. věd Centrální venezuelské univerzity). Byly realizovány výzkumy na téma strategie pro soc. změnu ve Venezuele, konflikt a konsensus, analýza elit a analýza mas, výzkum hlavního města. Některé výzkumy měly charakter interdisciplinární. V této době byla navázána a také mezinár. spolupráce.

3. V období od r. 1969 do r. 1979 vzniklo nejdříve Hnutí za obnovu akademické práce, které protestovalo proti profesionálně funkcionálnímu modelu s-gie. Vzniklo z podnětu studentů a učitelů Školy sociologie na Centrální venezuelské univerzitě, katolické univerzity Andrése Bella, CENDES a Institutu pro sociální a ekonomický výzkum Centrální venezuelské univerzity. Obhajovalo reorientaci s-gie na kriticismus, který by při výuce bral v úvahu latinskoam. a venezuelská specifika. Od této doby až do konce 70. l. převládl jak ve výuce, tak ve výzkumu marxismus. V 70. l. vznikla Sociologická škola na Zulia univerzitě a Sociologická škola Ezoguiela Zamory na Experimentální univerzitě záp. plánování, jejichž zákl. cílem byla profesionální příprava v oblasti s-gického výzkumu, plánování, managementu a výuky.

4. Období od r. 1980 do r. 1990 lze charakterizovat pluralitou přístupů. Dominující paradigmata (funkcionální, empir. a marx.) byla nahrazena různými současnými teor. a metodol. modely. Systémové a holistické paradigma bylo kritizováno. V r. 1980 vznikla Venezuelan Society of Sociology Scholls, o rok později se konal první venezuelský sociologický kongres v Caracasu, jehož ústřední téma znělo: „Jak nyní vidí sociologové Venezuelu“. Druhý kongres věnovaný „Sociologii a jejím interdisciplinárním vztahům“ se konal v Méridě v r. 1982. První národní seminář Sociologických škol proběhl v Caracasu v r. 1990 a zabýval se přípravou sociologů ve Venezuele. První latinskoam. mítink soc. vědců v r. 1988 se rovněž věnoval přípravě sociologů, tentokrát však v rámci celé Lat. Ameriky, a změnám v 21. st. Devatenáctý latinskoam. s-gický kongres v Caracasu se věnoval tématu „Sociální politika a demokracie v Latinské Americe“. Od r. 1956 do r. 1991 absolvovalo obor s-gie víc než 3 tisíce studentů (70 % žen); s-gický výzkum je na 2. místě z hlediska objemu výzkumu i z hlediska počtu výzk. pracovníků.

sociology in Venezuela sociologie au Vénézuela Soziologie in Venezuell (Venezuela) sociologia in Venezuela

-- redakce z podkladů Gregoria Castra