Úvěrování
úvěrování – poskytnutí peněžní částky někomu za příslib, že bude splacena později, obvykle s přidáním určité finanční hodnoty, tj. s úroky. Zákl. formami ú. jsou: 1. obchodní úvěr, který si poskytují firmy navzájem ve formě zboží a který je právně podložen směnkami; 2. bankovní úvěr, kde je věřitelem banka. Z hlediska doby splatnosti se úvěry člení na krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. Ke krátkodobým bankovním úvěrům se řadí především kontokorentní úvěr, v rámci kterého mohou firmy a domácnosti čerpat až do výše tzv. úvěrového rámce ze svého běžného účtu. Jedná se o velmi pružný způsob úvěrování, kdykoliv při vzniku potřeby finančních prostředků. V mezipodnikových úvěrových vztazích i ve vztahu firem k bance se používají směnečné úvěry různých typů, v závislosti na druhu směnek. Pokud se banka zaručuje uhradit za svého klienta v případě, že se dostane od finanční tísně, jeho závazek vůči třetí osobě, jedná se o ručitelský úvěr. Tradičně mají tyto bankovní záruky význam ve styku se zahraničím. Dalším typem krátkodobého bankovního úvěru je úvěr lombardní, kdy banka poskytuje úvěr na zástavu movité věci. Charakter střednědobých nebo dlouhodobých úvěrů má emisní půjčka v případě, kdy emitent vydá obligace, a půjčka na úvěrový úpis, která spočívá v uzavření úvěrové smlouvy mezi bankou a dlužníkem. V úvěrové smlouvě jsou konkretizovány úvěrové podmínky. Úvěr poskytovaný na zástavu nemovitostí je hypotékární půjčka. Poskytuje se nejen na již existující nemovitosti, ale také na nemovitosti, které budou vznikat využitím úvěru. Převážně střednědobý charakter mají spotřební půjčky, které jsou poskytovány fyzickým osobám a domácnostem na nákup spotřebních statků. Z psych. a s-gického hlediska je ú. specif. komunikačním systémem a zároveň institucí upravující podmínky směny a spotřeby.
credit-granting crédit Kreditierung crediti, politica reditizia
Literatura: Polidar, V.: Management úvěrových obchodů bank 1991; Samuelson, P. A. – Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1991.