Střítecký Jaroslav

4. října 1941 v Českém Meziříčí (okr. Rychnov nad Kněžnou)

Maturoval na jednotné střední škole v Dobrušce (1958), načež studoval historii a hudební vědu na filosofické fakultě brněnské univerzity (dnes Masarykova univerzita v Brně; absolv. 1963). Na fakultě zůstal jakožto vědecký aspirant a díky reorganizačním změnám v 60. letech prošel několik kateder, až zakotvil na katedře sociologie. Titul kandidáta věd (CSc.) získal na základě práce o Wilhemu Diltheyovi v roce 1980, v roce 1986 dosáhl habilitace. Mezi lety 1981–90 byl vedoucím katedry sociologie, kde se mu podařilo vytvořit poměrně svobodnou atmosféru a pracovní podmínky. V roce 1993 se habilitoval také pro obor filosofie a hned následujícího roku byl jmenován profesorem a začal působit rovněž na katedře estetiky a hudební vědy. Paralelně s tím od roku 1990 přednášel také na Janáčkově akademii múzických umění. Absolvoval řadu studijních i přednáškových pobytů v Německu a Rakousku (Mohuč, Frankfurt nad Mohanem, Lipsko, Salcburk, Innsbruck, Vídeň), v rámci studijního pobytu na Ústavu evropských dějin v Mohuči (1967–68), který byl pro jeho myšlenkový vývoj nejdůležitější, navštěvoval přednášky Theodora Adorna a Jürgena Habermase ve Frankfurtu nad Mohanem.

Střítecký je typem humanistického vzdělance, jehož dílo překračuje rámec jedné disciplíny. Mezi pole jeho zájmu patří sociální filosofie, sociologie kultury, historicko-sociologicko-filosofické studie o rozličných myšlenkových proudech v Čechách i v Evropě, estetika, hudební a literární věda. Z jeho díla je čitelná orientace na německý a rakouský kulturní prostor, do této orientace zapadá také systematický zájem o moderní německy psanou krásnou literaturu (jak impulsy k vydání, tak řada zasvěcených předmluv a doslovů; mj. H. Böll, K. Mann, T. Bernard, S. Zweig, H. Hoffmansthal, P. Handke). V sociologii jsou jeho doménou dějiny sociologie a sociálních teorií, empirické výzkumy nerealizoval.

Pro sociologii jsou relevantní zejména tři oblasti jeho zájmu. Jednak studie z oblasti dějin sociálního myšlení, z nichž nejrozsáhlejší jsou věnovány Diltheyovi (Dějiny a dějinnost, 1985) a historismu, v jejichž rámci se věnuje možnostem historického poznání jedinečného. Ty mají v kontextu kvalitativního výzkumu význam obecně metodologický. Diltheyovy úvahy Skřítecký interpretuje na pozadí kantovské myšlenkové matrice. Vykládá je jako pokus o „zempiričtění kantismu“, jako pokus o jakousi popisnou psychologii (vzdáleně připomínající fenomenologii), která zachycuje „ryze a původně dané“, ovšem s vědomím historické zakotvenosti svých pojmů. Další oblastí Stříteckého práce jsou příspěvky k uvedení klasiků sociálního myšlení v českém intelektuálním prostředí – jedná se zejména o uvedení díla Waltera Benjamina, interpretaci kritické teorie frankfurtské školy, referáty a výklady týkající se postmoderních sociálních filosofů (J. Derriada, M. Foucault, J.-F. Lyotard) nebo interpretaci koncepce komunikativního jednání Jürgena Habermase. Na tyto studie navazují Stříteckého analýzy různých forem sociální racionality, které se zabývají způsoby rozumění (sociálnímu) světu a seberozumění člověka v moderní době. Třetí relativně samostatnou oblast tvoří Stříteckého historicko-sociologicko-filosoficky orientované studie k formování národních identit a nacionalismu v českém a německém prostředí.

Bibliografie: Kristýna Celhoferová: Výběrová bibliografie prací Jaroslava Skříteckého (Musicologica Brunensia 46, 2011, 1–2: 9–13).

Knihy: Dějiny a dějinnost: Studie k problému jednoty a jednotlivého u Diltheye a Kanta (Univerzita J. E. Purkyně, Brno 1985).

Studie: Veřejnost a metamorfoza duchovní vědy (Index 1968); Strukturální proměna veřejnosti (Index 1969); Historismus a historično (Filosofický časopis 1969); Jaký bude svět v roce 2000? (Věda a život 1969); Úděl proměny a tvář sebeklamu (Host do domu 1969); Velcí a malí (Opus musicum 1971); Východiska Durkheimovy sociologie (Sociologický časopis 1984); Das buch als Korsett? Zu Kants Auffasung von Frau und Familie (Sociological Microjournal 1985); Proměny a konstanty Habermasovy sociologické teorie (Sociológia 1986); Die tschechische nationale Wiedergeburt (Bohemia 1990); Spor o postmodernismus a otázka sociální racionality (Opus musicum 1990); Text světa a svět textu: Diltheyův strukturalismus dnes (Filozofický časopis 1992); Form und Sinn: Zur Vorgeschichte des Prager Formalismus und Strukturalismus (Bohemia 1992); Diltheyův strukturalismus dnes (Filosofický časopis 1993); Zde a nyní (Světová literatura 1993); Die tschechische Soziologie der Nachkriegszeit (Sociologia Internationalis 1994); The Czech Question A Century Later (Czechoslovak Sociological Review 1992); Kdo se směje naposled (Host 2004); K lidu blíž, s lidem výš (Host 2004, 2007).

Příspěvky ve sbornících: Ke Gervinovu pojetí národa a státu (Sborník prací FF brněnské university 1965); Vnitřní zkušenost a tři třídy výpovědí v duchovních vědách (Sborník prací FF brněnské university 1965); Eduard Hanslick und die tschechische Musik (Colloquium Musicologicum Czech Music. Brno 1974, 1985); Historismus a etika u Zdeňka Nejedlého (Zdeněk Nejedlý, klasik naší vědy a kultury. Praha 1978); Nejedlý filozof a etik (Tvůrčí odkaz Zdeňka Nejedlého. Praha 1979); O. Hostinský a formální estetika (Pocta Otakaru Hostinskému. Praha 1982); Rozpad klasické filozofie v pojetí Jiřiny Popelové (Jiřina Popelová, filozofka a učitelka filozofie. Praha 1984); Liberale Motive bei Wilhelm Dilthey (Deutschland und Europa in der Neuzeit. 1988); Empirizace apriori? (Sborník prací FF brněnské university 1988); Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti (Průmysl a technika v novodobé české kultuře. 1988); Mohl se TGM stát rakouským Durkheimem? (Tomáš Garrigue Masaryk a sociologie. 1994); Identitäten, Identifikationen, Identifikatoren (Formen des nationalen Bewusstseins im Lichte zeitgenössischer Nationalsmustheorien. München 1994); Die tschechische Soziologie der Nachkriegszeit (Soziologie und Geschichte - Geschichte der Sociologie. 1995); Hätte Thomas Masaryk zum österreichischen Durkheim werden können? (Krise und Exodus. Österreichische sozialwissenschaften in Miteteleuropa. 1995); Politische Strukturen und Konflikte in der Tschechischen Republik und in der Slowakei (Krise der Demokratie. Fragilität im Westen - Unwegbarkeiten im Osten. Köln-München-Wien 1995); Vom Prager/Wiener Formalismus zum Prager Strukturalismus (Wege zu einer Wiener Schule der Musiksoziologie. 1996); Mitteleuropa und seine Regionen (Europa und seine Regionen. 1996); Erfahrungswissenschaft heute? (Krise der Moderne und Renaissance der Geistenwissenschaften. 1997); Sozialismus und Nation. Zur Revolutionskritik bei Thomas Garigue Masaryk (Nation und Nationalismus in wissenschaftlichen Standardwerken Österreich-Ungarns 1867–1918. 1997); Wer zuletzt lacht: Tschechen und Deutsche in den böhmischen Ländern (Das Bild vom anderen. Identäten, Mentalitäten, Mythen und Stereotypen in multiethnischen europäischen Regionen. 1998); Thomas Bernhard a Peter Handke (Sborník prací FF brněnské university 1999, 2000); Hugo von Hofmannsthal a kritika jazyka (Dramatika viedenskej moderny. 1999); Zur Kulturtypologie Mitteleuropas (Literatur als Text der Kultur. 1999); Wien und seine Nachbaren (Club of Vinna, 2003); Das kollektive Gedächtnis oder die kollektive Selbstverdrängung? Zu den nationalen Identitätsmustern (Umbruch im östlichen Europa. 2004).

Sborníky: Zdeněk Nejedlý: Umění staré a nové (Supraphon, Praha 1978; spolueditor J. Hanzal).

Překlad: E. Hanslick: O hudebním krásnu (Supraphon, Praha 1973).

Literatura: Petr Macek: Jaroslav Střítecký at 70 (Musikologica Brunensia 46, 2011, 1–2: 5–7).

-- Dušan Janák

Jaroslav Střítecký se podílel na některých heslech této encyklopedie.