Falzifikace
falzifikace – (z lat. falsus = nepravdivý, klamný; odvozeno od fallere = klamat, podvádět) – postup, kdy se dokazuje na základě logické inkonzistence či empir. evidence nepravdivost věd. tvrzení. Spec. jde o metodol. termín, který K. R. Popper využíval v koncepci kritického racionalismu. Vyjadřuje požadavek, aby povaha testování věd. tvrzení vyjadřovala snahu o jejich vyvrácení. Pojem f. je výrazem Popperova odmítnutí metody verifikace, používané v logickém pozitivismu, a vychází z toho, že důkaz pravdivosti obecného tvrzení, pokud vypovídá o nekonečné množině objektů, není definitivně realizovatelný. Metoda f. aplikuje „modus tollens“ (v popředí důsledku se usuzuje na popření hypotézy) na teorii poznání, vychází z předpokladu, že teorie nejsou induktivně vyvozovány, ale že poznání začíná teor. postojem, který je empir. testován pomocí deduktivně odvozených důsledků. Úkolem f. je tedy vyvrátit výchozí obecné tvrzení (např. „všichni havrani jsou černí“ nebo „všichni členové dané spol. skupiny jsou spokojeni“) tak, že observační tvrzení potvrdí pravdivost alespoň jednoho tvrzení z třídy tzv. potenciálních falzifikátorů, tj. tvrzení, které je zakázáno (např. „v místě ‘n’ v čase ‘t’ žije jeden růžový havran“ nebo „jeden člen dané skupiny projevil nespokojenost“). Schopnost podrobit se f. je u Poppera zákl. podmínkou věd. povahy tvrzení. Verifikace a f. jsou podle něj asymetrické, protože zatímco ani velký počet empir. potvrzení nedokazuje pravdivost teorie, jediný záporný důkaz celou teorii vyvrací. V širších souvislostech je metoda f. pro Poppera symbolem tvořivého rozvoje myšlení, protože snaha odhalit rozpory a slabá místa teorie vyvolává atmosféru myšlenkových střetů, které podporují vznik nových myšlenek, zatímco snaha o verifikaci spíše zabraňuje dynamickému růstu lidského vědění. To je též důvod, proč Popper odmítá řešení rozporů indukce, jak je předložil R. Carnap v koncepci konfirmace založené na pojmu pravděpodobnosti. Kritika metody f. se soustřeďuje do dvou hlavních bodů: 1. ani žádné obecné tvrzení nelze vlastně falzifikovat, protože na základě důsledného antiinduktivismu není možné přijmout jako pravdivé ani singulární observační tvrzení používané k f.; každé tvrzení obsahuje obecné pojmy (havran, černý… skupina, spokojenost…), které se přímo nevztahují ke smyslové zkušenosti (Popper řeší tento problém pomocí konvencionalismu, avšak ten odporuje jeho metodol. zásadám); 2. pojem f. je v nesouladu s věd. praxí i s dějinami vědy; jedno nesouhlasné tvrzení nemusí reálně vůbec teorii vyřadit, ale může vést k revizi testovacích postupů či mnoha pomocných hypotéz, na kterých teorie spočívá.
falsification falsification Falsifizierung, Falsifikation falsificazione
Literatura: Popper, K. R.: The Logic of Scientific Discovery. New York 1959; viz též racionalismus kritický.