Intersubjektivita

Verze z 11. 12. 2017, 17:02, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

intersubjektivita – (z lat. předložky inter = mezi; subiectus = ležící) – jeden z význ. pojmů fenomenologické filozofie, který přešel do s-gie zejm. díky koncepci Alfreda Schutze. Pojem i. rozpracovává intenzívně Edmund HusserlKarteziánských meditacích (1931), zejm. v páté meditaci, a v Krizi evropských věd. A. Schutz využívá skutečnost, že Husserl v pozdním díle spojil pojem i. spíše s pojmem životního světa (Lebenswelt), který je s-gicky relevantnější, než se svými fenomenologickými metodol. východisky. I. se ve fenomenologii, ale dnes i v s-gii (pokud s pojmem i. ovšem vůbec pokládá za nutné pracovat), rozumí něco, co není vázáno jen na jeden subjekt, ale co je vlastní, společné, co je sdíleno mnoha jinými subjekty, tedy všechno to, co neexistuje mimo tyto subjekty, ale v nich. Husserl se k problému i. dostal vlastně tak, že hledal spojnici od čistého, transcendentálního já, které získal fenomenologickou redukcí, ke světu druhých, který předtím fil. uzávorkoval a vyloučil jako všechno problematické a nejisté. Zavedením pojmu Lebenswelt se situace poněkud projasnila, ačkoliv námitka ze solipsismu ani pak nebyla úplně vyvrácena. Zákl. charakteristikou životního světa je právě jeho i., to, že je sdílen mnoha subjekty, že je to náš společný svět chápaný jako samozřejmě daný nám i ostatním. I. není totožná s objektivitou, životní svět je „objektivní“ pouze pro jeho laické účastníky, z hlediska fenomenologické sociologie je vždycky a důsledně „jen“ intersubjektivní. Koncept i. je v Schutzově díle vázán na další fenomenologické představy a postuláty, zejm. na postulát reciprocity perspektiv: předpokládáme, že kdybychom si vzájemně zaměnili místo, z něhož se díváme na svět, viděli bychom stejný svět a stejně bychom jej prožívali. Podobnou funkci má i postulát souladu systému relevancí. Pojem a problém i. se objevuje i v jiných fil. a s-gických kontextech, např. v díle J. P. Sartra, M. Merleaua-Pontyho, figuruje i v analytické filozofii u R. Carnapa, B. Russella a W. Van O. Quina. Novější s-gické interpretace i. přinesli P. L. Berger a T. Luckmann, kteří i. vztáhli k procesům institucionalizace, rutinizace a habitualizace. Tím pojem i. nabývá reálného s-gického smyslu a pozbývá část své fil. výlučnosti.

intersubjectivity intersubjectivité Intersubjektivität intersoggettività

Literatura: Berger, P.Luckmann, T.: The Social Construction of Reality. London 1966; Mokrejš, A.: Fenomenologie a problém intersubjektivity. Praha 1969; Husserl, E.: Karteziánské meditace. Praha 1968; Urbánek, E.: Kritika fenomenologické sociologie. Praha 1989; Schutz, A.: The Problem of Transcendental Intersubjectivity in Husserl. In: Collected Papers, vol. II. Hague 1975; Urbánek, E.: Kritika fenomenologické sociologie. Praha 1989.

Miloslav Petrusek