Logika
logika – (z řec. logos = slovo, řeč) – ve vývoji evrop. myšlení je tento termín užíván v různých významech a kontextech, ale z hlediska terminologické tradice by se l. měla rozumět především analýza jazyka a myšlení (usuzování, definování, klasifikování) s cílem podat taková pravidla, která by provádění těchto činností učinila co nejefektivnější. L. (v současném stadiu rozvoje nazývaná též formální l., symbolickou l., moderní l.) je věd. disciplínou, která za své zformování vděčí Aristotelovi a která byla rozvíjena až do 19. st. v podobě tzv. tradiční l. Potom vstoupila do nového období, které je charakteristické širokým využíváním matem. aparátu, rozvíjením symbolické techniky, budováním axiomatických systémů a v souvislosti s tím obrovským rozšířením oblasti aplikací (v současnosti především ve výpočetní technice, informatice a umělé inteligenci). V návaznosti na hist. tradici je l. nejintenzívněji zkoumána jako prostředek ověřování správnosti důkazů, zejm. tzv. deduktivních důkazů (viz dedukce). Za předmět formální l. tak může být považována zejm. teorie správného odvozování a relace logického důsledku, na níž je toto odvozování založeno. V teorii odvozování formální logika uvažuje důkazy pouze vzhledem k jejich formě, a tedy nezávisle na obsahu a předmětné pravdivosti tvrzení, ze kterých se důkazy skládají (odtud název formální l.). V posledních desetiletích se formální l. vnitřně diferencovala na tzv. klasickou l. a neklasické l., pro které je charakteristické, že popírají některý ze zákl. principů klasické l. (extenzionalitu, dvouhodnotovost). Mezi neklasické l. patří např. intuicionalistická l., vícehodnotová l., modální l., deontická l., fuzzy l. atd. Tzv. logika dialektická nepatří ani ke klasické, ani k neklasické větvi rozvíjení logiky.
logic logique Logik logica
Literatura: Čechák, V. – Berka, K. – Zapletal, I.: Co víte o moderní logice. Praha 1981; Berka, K.: Stručné dějiny logiky. Praha 1994; Church, A.: Introduction to Mathematical Logic. Princeton 1956; Tarski, A.: Úvod do logiky a metodologie deduktivních věd. Praha 1966; Whitehead, A. N. – Russell, B.: Principia Mathematica. Cambridge, Mass. 1910–1913.