Oblasti nejistoty
oblasti nejistoty – termín užívaný při popisu fungování formálních organizací. H. A. Simon chápe organizace jako uměle vytvořené struktury, které jsou komponovány tak, aby max. zjednodušovaly rozhodování svých členů a tím umožnily řešit i komplexní správní problémy (viz též „formální organizace a neformální struktura“). Organizace, která je s rozhodováním vždy spjata, omezuje rozsah rozhodování. Žádná organizace ovšem nedokáže svými formálními předpisy, dělbou kompetencí a hierarchickou strukturou odstranit všechny zdroje nejistoty, tedy předvídat všechna rozhodnutí, jež mají být učiněna. Místa, která ponechávají prostor pro rozhodování, tvoří v každé organizaci strategicky nejvýznamnější zóny. Tyto Simonovy úvahy doplňuje o mocenský aspekt M. Crozier. Podává typologii o.n., jež figurují ve formálních organizacích: 1. oblasti založené na zvládnutí určité specializace nezbytné pro chod organizace; 2. oblasti pokrývající styčné body mezi organizací a vnějším prostředím; 3. o.n. související s kontrolou toku informací v rámci organizace; 4. o.n., jež zvládá ten, kdo dokáže dovedně využívat neosobní pravidla platná v rámci organizace. Zaměstnanci organizace se snaží využívat kontrolu jednotlivých o.n. pro dosahování svých vlastních osobních cílů. Analýza těchto snah slouží Crozierovi ke zmapování paralelních mocenských vztahů, které vytvářejí sekundární mocenskou strukturu organizací bez ohledu na jejich oficiální uspořádání a cíle.
areas of uncertainty zones d'incertitude Zonen der Unsicherheit sfere di incertezza
Literatura: Crozier, M. – Friedberg, E.: L'acteur et le Système. Paris 1977; March, J. G. – Simon, H. A.: Organizations. New York 1958.