Reforma ekonomická
reforma ekonomická – (z lat. reformare = znovu tvořit) – z centra řízená podstatná změna podmínek, v nichž hosp. subjekty rozvíjejí svoji činnost. Zpravidla je reakcí na neúspěch dosavadní hospodářské politiky nebo likviduje pozůstatky minulého (např. válečného) systému. V centrálně řízených ekonomikách, výrazně citlivějších na mocenské zásahy, se vyskytovala řada pokusů o reformu nevýkonného systému hospodaření. V bývalém Československu šlo o reformu na přelomu 50. a 60. l. (Rozsypalova reforma), reformu 2. poloviny 60. l. (Šikova reforma). Určité reformní snahy se objevovaly i v postnormalizačním období (tzv. Soubor opatření) a později s nástupem sov. perestrojky (Adamcův náčrt reformy). Obdobné reformní snahy bylo lze sledovat ve všech centrálně řízených ekonomikách. Jejich společným znakem byl pokus o implementaci tržních prvků do hosp. systému. Po mocenské změně (v Československu v listopadu 1989) se reformou ekonomickou, resp. „radikální“ r.e. rozumí přeměna centrálně plánované ekonomiky v ekonomiku tržního typu. Základními rysy této r.e. jsou liberalizace cen, vnitřní směnitelnost koruny, privatizace zahraničního obchodu a podstatné části majetku ve vlastnictví státu. Cílem této r.e. je dosažení struktury, výkonnosti a právního rámce domácí ekonomiky kompatibilních se standardními ekonomikami záp. Evropy. Na tomto základě je potom možná plná integrace země do Evropského společenství. Takovou r.e. lze označit spíše jako ekonomickou transformaci, protože v ní dochází jak ke změně plánovací kompetence (centrální na decentrální), tak i ke změně vlastnických vztahů (státních na soukromé). Tento typ r.e. bývá spojen s menšími či většími změnami polit. systému.
Za r.e. jsou někdy označovány i závažné dílčí změny. Nejznámnější r.e. tohoto druhu je měnová reforma. Na území čsl. státu byla ve 20. st. provedena několikrát: 1. v r. 1919, kdy spočívala v odluce měny Československa od měny ostatních nástupnických států Rakousko-Uherska a byla spojena se stažením části oběživa; 2. v r. 1945, kdy likvidovala inflační válečnou emisi peněz, přičemž podstatnou skutečností bylo, že vklady byly převedeny na tzv. vázané vklady, které nebylo možno čerpat; 3. v r. 1953, kdy prakticky nulifikovala (zrušila) dosavadní měnu (občané si mohli vyměnit jen malou část peněz v poměru 1:5, ostatní v poměrech zcela symbolických). V únoru 1993 byla provedena pouze odluka čes. a slov. měny bez jiných znaků typických pro měnovou reformu. Za typ dílčích r.e. lze příp. považovat i reformu daňovou (např. přechod na novou daňovou soustavu), účetní (zavedení nového účetního systému), celní (nový celní sazebník) apod. V mezinár. souvislostech se mluví např. o reformě svět. obchodu, spočívající v dalším uvolnění celních a necelních bariér zahraničně obchodní činnosti. Podobně jsou za reformu označovány změny v pravidlech udržování evrop. měnových kursů. V zásadě všechny r.e. ovlivňují soc. chování jednotlivců i skupin, některé, zejm. ty komplexnější a radikálnější, mění jejich postavení, míru vlivu, otevírají či uzavírají určité mobilitní kanály, soc. restrukturují společnost. Proto r.e., zejm. tzv. ekonomické transformace nabývající charakteru „společenských stransformací“, jsou význ. předmětem s-gických výzkumů.
economic reform réforme économique Wirtschaftsreform riforma economica
Literatura: Atkinson, A. B. – Micklewright, J.: Economics transformation in Eastern Europe and the Distribution of Income. Cambridge 1992.