Sociologie v Chile
sociologie v Chile – měla své předchůdce zejm. ve Valentínovi Letelierovi, který vycházel z učení Augusta Comta a v r. 1887 podnikl neúspěšný pokus zavést výuku s-gie na právnické fakultě Universidad de Chile (později State University of Chile). V té době měli vzdělaní Chilané sklon zaměňovat s-gii se socialismem, přičemž ideologie socialismu většinou odmítali. Od r. 1930 se na Chilské univerzitě začala vyučovat s-gie jako doplňkový předmět různých přednášených oborů. Podle Hernána Godoye (1977) se konalo v celém Chile celkem 50 cyklů přednášek jako doplněk k univerzitnímu studiu. V l. 1930–1959 i později se s. v Ch. vyučovala už jako samostatný předmět. Vyznačovala se spekulativní orientací, stavěnou proti empir. orientaci, nízkým zájmem o aplikaci výzk. technik. Vyučující s-gie byli amatéři, vychovaní v pozitivistické a encyklopedické tradici (právníci, lékaři, filozofové atd.). Mezi jinými v tomto období a stylu vynikli Pedro Zuleta, Luis Fuentealba a Astolfo Tapia. Další hist. mezníky ve vývoji s. v Ch. jsou podle Godoye (1977) tyto: 1. V r. 1951 Eduardo Hamuy ve spolupráci s Danilem Salcedou a Orlandem Sepúlvedou zakládá Institut sociologických výzkumů, který uskutečnil např. v r. 1956 výzkumy Hodnocení zemědělského vlastnictví v údolí Puangue (Jean Borde a Maria Góngora) a v r. 1958 výzkum První umělý satelit a jeho účinky na veřejné mínění (Eduardo Hamuy, Danilo Salcedo a Orlando Sepúlveda). 2. V r. 1957 Gustavo Lagos zakládá (za podpory některých latinskoam. vlád, UNESCO a fr. vlády) latinskoam. fakultu soc. věd FLACSO a v r. 1958 latinskoam. školu s-gie (ELAS). 3. V r. 1958 je na Chilské univerzitě založena fakulta s-gie. 4. V r. 1959 jezuitský kněz Roger Veckemans vytváří na Chilské katolické univerzitě (UCCh) fakultu s-gie, kde zpočátku převládali katol. profesoři belgického a holandského původu: později byla škola financována Fordovou nadací, což umožnilo některým vědcům dosáhnout doktorátů z filozofie, např. na univerzitě UCLA nebo v Chicagu. Na katedře, založené Veckemansem, působili vynikající profesoři Fernando Aguirre, José Sulbrandt, Raúl Urzúa aj. Raúl Samuel založil Ústřední ústav sociologie na univerzitě v Concepciónu. Žáci tohoto ústavu význ. přispěli k vytvoření Hnutí revoluční levice (MIR). Propagovali ozbrojený boj jako prostředek zavedení podobného polit. režimu jakým byl režim Fidela Castra na Kubě. Socialismus ve své marx. a m.-l. podobě našel v mnoha s-gických centrech (zvl. na univerzitě v Concepciónu) vhodné místo pro rozvíjení svých myšlenek. V témže r. 1959 José Medina Echavarría vydal pod záštitou FLACSO knihu Aspectos sociales del desarrollo económico (Sociální aspekty ekonomického rozvoje) a Peter Heintz stať nazvanou Curso de Sociología. Algunos sistemas políticos (Kurs sociologie. Některé politické systémy). 5. V r. 1961 Eduardo Hamuy založil Centrum pro ekonomický a sociální rozvoj Latinské Ameriky. Tentýž rok na Chilské katolické univerzitě vzniká Centrum sociologických výzkumů pod vedením Josepha H. Fichtera. 6. V r. 1963 Roger Veckemans zakládá Centrum pro ekonomický a sociální rozvoj Latinské Ameriky (DESAL), které se stává „myslivou silou“ (think tank), podporující v l. 1964–1970 význ. způsobem politiku soc. rozvoje, prováděnou křesťanskodemokr. prezidentem Eduardem Freiem. Středisko studia a výzkumu DESAL, ve kterém našlo uplatnění mnoho chilských sociologů, bylo rozpuštěno v r. 1970, když se dostal k moci social. prezident Salvador Allende, což se neobešlo bez konfliktů (jeho zakladatel byl např. obviněn, že je agentem CIA, a přesídlil do Bogoty v Kolumbii). 7. V r. 1964 Armando Mattelart a Raúl Urzúa pod záštitou Chilské katolické univerzity publikovali La cuenca del río Maule: estudio sociológico y demográfico (Údolí řeky Maule: sociologická a demografická studie). Na počátku 60. l. převládal na s-gických fakultách v Chile strukturalisticko-funkcionalistický (parsonsko-mertonovský) směr v nazírání na soc. realitu (především na Chilské katolické univerzitě). V 2. polovině 60. l. se situace začala radikálně měnit, nastal obrat k m.-l. a neomarx. teoriím. Do osnov na katedrách s-gie se zařazovaly předměty hist. materialismus a dial. materialismus. V tomto období vývoje s.v Ch. vynikli neomarx. autoři Louis Althusser a Maurice Godelier. Extrémní ideol. pozice se na Chilské katolické univerzitě v této době vyznačovaly netolerantností. Kolem r. 1970 měly programy studia budoucích profesionálních sociologů jasně marx. orientaci. V tomto kontextu se začala zdůrazňovat tzv. teorie závislosti. V l. 1964–1973 pracovalo mnoho profesionálních sociologů ve veř. orgánech a vládních institucích. Tento rozmach skončil s nástupem vojenské vlády Augusta Pinocheta. 8. V r. 1970 osudy Chile začala řídit autoritativní vláda. Hned na počátku byly uzavřeny fakulty s-gie a další organizace vychovávající profesionální sociology. V práci pokračoval Institut sociologie na Chilské katolické univerzitě. S-gie se začala vyučovat jako samostatný předmět na Chilské univerzitě a Státní technické univerzitě (dnes přejmenované na Univerzitu v Santiagu), kde ale vyučovali neprofesionální sociologové. Latinskoamerický institut rozvoje (ILADES) pod patronátem Ježíšovy společnosti a CIEPLAN pod vedením intelektuálů sympatizujících s Křesťanskou demokratickou stranou (PDC) dále vyučovaly a zaměstnávaly sociology. V obou institucích hrají významnou roli ekonomové.
Podle Brunnera se po r. 1973 vytvořilo asi 40 soukromých výzk. středisek, která zaměstnávala sociology. Mezi nimi vyniká Středisko studií současné reality, úzce spjaté s vládou prezidenta Patricia Aylwina, a Středisko veřejných studií (CEP), financované příslušníky chilské podnikatelské elity. S výjimkou CEP byla tato střediska finančně podporována nadacemi ze záp. Evropy a USA. Všechny tyto nadace odmítaly Pinochetovu vojenskou vládu. V současnosti (1992) se připravují profesionální sociologové na Chilské univerzitě a Chilské katolické univerzitě. Obě mají v Chile dlouhou akademickou tradici. V r. 1980 byl schválen zákon, který povoluje zřizování soukromých univerzit. Mezi nově vzniklými jsou 3, které připravují studenty na dráhu profesionálních sociologů: Univerzita republiky (pod patronátem Řádu svobodných zednářů Chile a Radikální strany), Univerzitní akademie křesťanského humanismu (původně pod patronátem arcibiskupství v Santiagu), která má v profesorském sboru mnoho intelektuálů aktivně spjatých se Socialistickou stranou a členů církevního řádu Ježíšova společnost, a Univerzita Arcis. V poslední době chilští sociologové vydali tyto význ. knihy: v r. 1991 Dario Rodríguez a Marcelo Arnold Sociedad y teoría de sistemas (Společnost a teorie systémů), v r. 1991 Eugenia Tironiho Autoritarismo, Modernización y Marginalidad (Autoritářství, modernizace a marginalita).
sociology in Chile sociologie au Chili chilenische Soziologie sociologia in Chile
Literatura: Brunner, J. J.: Las ciencias sociales en Chile: institución política y mercado en el caso de la sociología. Documento de Trabajo No 325 FLACSO. Santiago de Chile 1986; Estudios del campo científico, IV: La sociología chilena antes de su fase de profesionalización plena. Documento de Trabajo, 221, 1984; Delich, F.: Crítica y autocrítica de la razón extraviada El Cid Editor. Caracas 1977; Fuenzalida, E. F.: The Reception of Scientific Sociology in Chile. Latin American Research Review, XVIII, 1983, No 2; Galdámes, L.: Valentín Letelier y su obra. Nascimento. Santiago de Chile 1937; La universidad autónoma. Costa Rica 1935; Gody, H.: El desarrollo de la sociología en Chile. Estudios Sociales, 12; La sociología en Chile. In: Anuario de Sociología de los Pueblos Ibéricos, Vol. II. 1967.