Bolzano Bernard
Bolzano Bernard
v Praze
v Praze
Po absolvování německého piaristického gymnázia v Praze (1796) začal studovat filosofii a od roku 1800 (navzdory přání svého otce) rovněž teologii na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, ovšem především pro možnost vědecké kariéry. Po absolutoriu teologie (1805) od roku 1805 vedl katedru náboženské vědy na pražské filosofické fakultě. V rámci této funkce měl mj. povinnost vést nedělní kázání pro studenty. Roku 1819 byl z místa pro své sociálně reformní názory odvolán a ve 20. letech popotahován a tlačen k odvolání řady svých přednášek. Po intervenci Josefa Dobrovského tlak ustal, ale Bolzano de facto až do konce života žil v ústraní (i když se sympatiemi značné části veřejnosti) a pod nepřímým dozorem. V tomto období sepsal řadu děl, která většinou vyšla tiskem až po jeho smrti.
Vědecký význam Bolzana je většinou spatřován v jeho logice, teorii vědy, případně v matematice a filosofii matematiky. Je to však určitý prezentismus, protože za svého života byl daleko známější (obdivován i zatracován) pro svou sociální filosofii a etiku. Bolzana by snad bylo možné charakterizovat jako pozdního josefinistu a osvícence, geniálního matematika a logika, který však kladl větší důraz na mravnost a etiku. O tom svědčí mj. jeho rozhodnutí pro přijetí katedry náboženské vědy na pražské univerzitě, ačkoli ve stejnou dobu vyhrál také konkurz na vedoucího katedry matematiky. Patří do širokého proudu osvícenského katolicismu, jehož snahou bylo povznést společnost prostřednictvím náboženství. V duchu josefinismu se snažil o sociální reformy, šíření „světla rozumu“, vzdělanosti a osvěty, a legitimitu náboženské víry obhajoval pragmatickými argumenty její mravní prospěšnosti. Pro rozvoj sociálního myšlení byla důležitá právě tato sociálněreformní linie Bolzanova myšlení, konvenující českým intelektuálům svým realismem a střízlivostí, aniž by rezignoval na etiku. Své sociálně reformní představy artikuloval v téměř tisíci přednáškách (nedělních kázáních), jež vyšly v neúplné podobě po jeho sesazení anonymně v zahraničí (Řeči vzdělávací k akademické mládeži).
Bolzanova sociální utopie O nejlepším státě, ve které předkládá představu spravedlivého lidského řádu budovaného cestou postupných racionálních reforem na základě uvědomění jejich potřebnosti, a kterou nedovolil publikovat za svého života, vyšla až dlouho po jeho smrti (1932), takže nemohla působit. Pro popis vzorného státu využívá představy prvotních křesťanských obcí. Úkolu popsat ústavu, organizaci a instituce nejlepšího státu se mohl podejmout jen za tichého předpokladu, že je možná čistě rozumová konstrukce ideálního uspořádání společnosti, je-li známa (více méně) neměnná přirozenost lidských bytostí, které mají onu společnost utvářet (Loužil). Hlavní překážkou zlepšení poměrů jsou zvrácené ústavy států (přičemž sociálně-ekonomický řád ztotožňoval Bolzano se státním zřízením a zákonodárstvím). Za jednu z hlavních překážek úspěšné kolektivizace považoval existenci dědického práva. Zajímavým momentem je jeho pojetí politické rovnosti: každý jedinec může hlasovat jenom o těch otázkách, v nichž je kompetentní, což je motiv, který se dočkal svého rozpracování ve skladebné sociologii a filosofii J. L. Fischera. Tímto spisem se Bolzano řadí mezi utopické socialisty a současníky Charlese Fouriera, Roberta Owena a Saint-Simona. V rámci českých zemí je prvním a původním utopickým socialistou.
Bolzano ovlivnil řadu českých národních myslitelů 19. století (Čelakovský, Dobrovský, Palacký, Havlíček), ale jistý ohlas nalezl i u sociálně reformních myslitelů marxistického i nemarxistického ražení ve 20. století. Nejen jeho utopie, ale i některá významná díla z oblasti matematiky a logiky byla objevena a vydána teprve ve 20. století; následující bibliografie je jen výběrová.
Bibliografie: J. Berg: Bolzano-Bibliographie, Bernard-Bolzano- Gesamtausgabe, II. Einleitungenband (Fommann-Holzboog, Stuttgart 1972).
Knihy: Od roku 1969 vycházejí v nakl. Fommann-Holzboog (Stuttgart – Bad Canstatt) sebrané spisy Bernard-Bolzano-Gesamtausgabe. Zde uvádíme výčet nejdůležitějších, včetně českých překladů. Betrauchtungen über einige Gegenstände der Elementafgeometrie (1804); Erbauungsreden für Akademiker (Bay Kaspar Widtmann, Prag 1813); Philosophie der Mathematik (Schőningh, Paderborn 1926); Athanasie oder Gründen für die Unsterblichkeit der Seele: Ein Buch für jeden Gebildeten, der heirüber zer Beruhigung gelanden will (Sulzbach 1827); Lehrbuch der Religionswissenschaft, ein Abdruck der Vorlesungshefte eines ehemaligen Religionslehrers an einer katholischen Universität, von einigen seiner Schüler gesammelt und herausgegeben I-IV (Sulzbach 1835; česky Exhorty, Praha 2006); Wissenschaftslehre: Versuch einer ausführlichen und grässtenteils neuen Darstellung der Logik mit steter Rücksicht auf deren bisherige bearbeiten (J. E. v. Seidelschen, Sulzbach 1937; čes. Vědosloví – výbor. Academia, Praha 1981); Dr. B. Bolzanos Athanasia oder Gründe für die Unsterblichkeit der Seele (J. A. v. Seidelschen, Sulzbach 1838; čes. 2009); Dr. B. Bolzanos Erbauungsreden an die akademische Jugend (Prag 1849–1852; česky Řeči vzdělávací akademické mládeži I-IV. Fr. A. Urbánek, Praha 1888); Dr. B. Bolzanos Erbauungsreden an die Härer der Philosophie an der Prager Universität (Prag 1851–52); Grässenlehre. Einleitung zur Grässenlehre und Erste Begriffe der allgemeinen Grässenlehre (Stuttgart – Bad Connstatt 1975); Dr. B. Bolzanos Erbauungsreden an die Härer der Philosophie an der Prager Universität (Prag 1884); O nejlepším státě (M. Jašek, Praha 1934); Paradoxien des Unendlichen, herausgegeben aus dem schriftlichen nachlasse des Verfasseres von Dr. F. Příhonský (Liepzig 1851; česky Paradoxy nekonečna. NČSAV, Praha 1963).
Literatura: Marie Bayerová: Bernard Bolzano: Evropský rozměr jeho filosoického myšlení. (Filosofia, Praha 1994); Karel Berka: Bernard Bolzano (Horizont, Praha 1981); Jaromír Loužil: Bernard Bolzano (Melantrich, Praha 1978); Jaroslava Pešková: Utopický socialismus v Čechách 19. století (NČSAV, Praha 1965); Irena Seidlerová: Politické a sociální názory Bernarda Bolazana (ČSAV, Praha 1963); Kateřina Trlifajová (ed.): Osamělý myslitel Bernard Bolzano (Filosofia, Praha 2006); Marta Vlasáková: Bernard Bolzano: Cesta k logické sémantice (Filosofia, Praha 2005).