Procházka Matěj
Procházka Matěj
v Brtnici (okr. Jihlava)
v Brně
Absolvoval gymnázium v Jihlavě a filosofická studia v Brně (1827–29), kde pokračoval ve studiu teologie na římskokatolickém biskupském semináři (1829–33), mj. jako žák F. C. Kampelíka. Roku 1834 byl vysvěcen na kněze a následně působil jako kaplan v Čejkovicích, Brně, Komárově a Zábrdovicích. Od roku 1850 byl katechetou (od 1853 také učitelem češtiny) na vyšším německém gymnáziu v Brně, kde mezi jeho žáky patřil T. G. Masaryk. V roce 1881 odešel na odpočinek a zbytek života strávil v klášteře minoritů. Roku 1878 byl jmenován brněnským kanovníkem, 1884 obdržel čestný doktorát teologie na olomoucké teologické fakultě. Patřil do Sušilovy družiny, od roku 1848 působil v Jednotě katolické (1849 redaktor Hlasu Jednoty katolické pro víru, svobodu a ušlechtilost, později spolupracovník), 1850 patřil mezi zakladatele Dědictví ss. Cyrila a Methoda, které po Sušinově smrti řídil (1868). Psal odborná i populární pojednání do církevních časopisů (Blahověst, Cyril a Method, Časopis katolického duchovenstva) i do časopisů vědeckých a občanských (Časopis Matice moravské, Moravská orlice, Světozor), překládal básně (z řečtiny a zejm. polštiny) a středoškolské učebnice. Pohřben byl do Sušilova hrobu. Není totožný s jiným římskokatolickým teologem a autorem učebnic Matějem Procházkou (1835–1906).
Ve svých článcích a populárních spisech se zabýval především hagiografií a církevními dějinami, jež traktoval v naprostém souladu s církevními hledisky. Jeho nejznámějším, avšak v kontextu ostatních prací výjimečným dílem je soubor článků Otázka dělnická (1872), v němž se snažil o řešení dobových sociálních problémů vznikajících v důsledku průmyslové revoluce a urbanizace prostřednictvím návratu k tradičním křesťanským hodnotám při současné dílčí modernizaci. Procházka přitom požadoval zvýšení církevní aktivity a její přesun na tato nově vzniklá pole, včetně přijetí řady moderních forem sociální ochrany a pomoci (právní ochrana dělníků, dělnické pojištění, svépomoc, budování sociálního bydlení a ústavů apod.), byť zároveň polemizoval s profánními pokusy o řešení těchto otázek (zejm. s liberalismem). Procházkovy myšlenky, které byly inspirovány zahraničními vzory a ve své době nenašly prakticky žádný církevní ani jiný ohlas, byly ovšem nesoustavné, jednalo se spíše o úvahy nad konkrétními sociálními problémy a o návrhy na jejich zlepšení, než o metodickou sociálněvědní práci.
Knihy: Život bl. Jana Sarkandra mučedníka (A. Ritsch, Brno 1861); František Sušil: Životopisný nástin (Dědictví sv. Prokopa, Praha 1871; 2. vyd. 1872); Základní náboženská nauka v cirkvi katolické pro 1. třídu vyšších škol středních (L. A. Stropek, České Budějovice 1874, další vyd. 1876, 1886, 1898); Život sv. Methoda apoštola Říše Velkomoravské a Slovanů vůbec (Papežská tiskárna benediktinů rajhradských, Brno 1885); Missie jesuitské vůbec a missie P. Aug. Strobacha z T.J. zvlášť (Dědictví ss. Cyrila a Methoděje, Brno 1886).
Studie: Otázka dělnická (Časopis katolického duchovenstva 1872–73; knižně 1898).
Literatura: Josef Beneš: Ač zemřeli ještě mluví: Medailony českých katolických vlasteneckých kněží (ÚCN, Praha 1964); P. Vychodil: Doslov v M. Procházka: Otázka dělnická (Vzdělávací spolek křesťansko-sociální, Praha 1898).