Hodnocení v sociologii
hodnocení v sociologii – jeden ze zákl. obecně metodol. problémů s-gie související s jejím statusem jako objektivní vědy, původně exponovaný zejm. Maxem Weberem v podobě požadavku koncepce s-gie jako nehodnotící vědy. Weberův pohled na problém není ojedinělý. É. Durkheim upozorňuje na to, že s-gie nesmí být ani individualistická, ani social., protože takto pojatá s-gie se nesnaží poznat, ale reformovat. Podobně V. Pareto ve vazbě na svou koncepci reziduí a derivací ukazuje, že osobní pocity sociologa vedou k tomu, že ten nevypovídá o tom, co je, ale co by mělo být. Max Weber hodnocením rozumí formulaci subjektivních přání, jimiž do vědy vstupují mimorozumové, iracionální prvky přejaté z hodnotových soustav náb., polit., etických a světonázorových, které poznávací proces deformují. S-gie má být principiálně nehodnotící (wertfrei, value-free) vědou, která se nemá podílet na formulaci spol. cílů. Weber si je ovšem vědom, že absolutně nehodnotící s-gie není možná už proto, že hodnotově určeny jsou problémy, které sociolog volí, výchozí předpoklady a tvrzení, o něž opírá zákl. teorii, z níž pak vychází formulace hypotéz, rozsah empir. dat, jež mohou být výzkumem získána atd. Ideu nehodnotící sociologie dovedl do nejradikálnějších důsledků neopozitivismus, který rozlišil dva typy výroků – výroky o faktech, jež jsou založeny na zkušenosti, a výroky o hodnotách, jež jsou založeny na subjektivních preferencích. Věd. poznání samo je sice hodnotou, ale té se dosahuje právě tím, že proces věd. poznání se od partikulárních i obecných hodnotících soudů max. oprostí. Neopozitivisté spojili ideu nehodnotící s-gie s novou soc. funkcí této vědy: empir. sociolog musí být schopen poskytnout validní poznání, které není závislé na žádném hodnotovém systému, musí být neutrální jako chirurgův nůž (formulace P. F. Lazarsfelda). Již v r. 1938 proti tomuto pojetí vystoupil R. S. Lynd v práci Knowledge for What?, v níž se pokusil doložit, že s-gie je vždycky nástrojem soc. reformy, nápravy či změny, a že tedy musí formulovat praktická doporučení, která mají povahu hodnotového soudu o spol. cílech. Podobně Gunar Myrdal (1953) zdůraznil, že všechny zákl. s-gické pojmy nabývají hodnotícího významu, protože společnost se skládá z lidských bytostí, které sledují určité cíle a ideály. Protože neexistuje jiný způsob studia spol. reality než z hlediska lidských ideálů, nemůže existovat nezainteresovaná soc. věda. Podobnou argumentaci přinášejí i Ch. W. Mills a Alvin W. Gouldner.
Spor o h. v s. je také sporem o míru spol. angažovanosti s-gie. Proto všechny typy angažované sociologie samozřejmě hodnocení připouštějí, event. ukazují na to, že hodnocení se nelze žádnou procedurou vyhnout. Umírnění neopozitivisté navrhují pravidla, jimiž lze vstup hodnocení do s-gie ve smyslu subjektivní, skup. nebo třídní deformace poznání výrazně omezit: 1. tím, že učiníme všechny předpoklady, z nichž vycházíme, zjevými a výslovnými a jasně definujeme pojmy, s nimiž pracujeme; 2. tím, že se sociolog bude systematicky cvičit v ideálu věd. objektivity; 3. tím, že poznatky budeme max. formalizovat a kvantifikovat, čímž je zbavíme emocionálního nánosu, který s sebou nese užití běžného jazyka; 4. tím, že vlastní poznání konfrontujeme s dosavadním věděním a s názorem věd. komunity; 5. tím, že jasně rozlišíme soc. roli sociologa jako profesionála a sociologa jako občana; hodnotící soudy sociologa v roli občana nemají totiž vyšší status než výpovědi kohokoliv jiného. Tímto konstatováním vstupuje spor o h. v s. do širšího kontextu diskuse o spol. poslání intelektuálů obecně. Problém h. v s. nabývá dalších rozměrů vznikem interpretativní sociologie, která ve svých krajních polohách chce především popsat každodenní svět soc. aktéra a vyjádřit jej jeho vlastními prostředky. Hodnoty takto do s-gie vstupují jako reflektovaný fenomén každodenního života. V postmodernistické diskusi je spor o hodnoty sporem o obecnější problém pravdy a možnosti jejího dosažení. Ideál věd. objektivity se tak podstatně proměňuje, příp. zcela pozbývá smyslu. V marx. s-gii byl problém h. v s. podřazen obecnému požadavku stranickosti, kterou se rozumí princip, jenž vztahy mezi s-gickými přístupy a soc. ekonomickými, zejm. třídními zájmy činí explicitními. Protože třídní zájmy proletariátu vyjadřují nejlépe směřování hist. vývoje, je s-gie vázaná na tento třídní zájem nejen s-gií nedeformovanou, ale výslovně předurčenou k max. objektivnímu poznání. Tento princip, který má racionální ekvivalent v mannheimovské s-gii vědění, byl proměněn v nástroj ideol. indoktrinace s-gie a jejího podřízení stranickým usnesením.
Ve všech úvahách o h. v s. je nutné rozlišovat: 1. hodnocení, které je legitimním předmětem s-gického studia, tj. hodnotové systémy skupin, vrstev a tříd, hodnotící procedury v každodenním životě atd.; 2. hodnocení soc. skutečnosti, které prezentuje sociolog jako výsledek (nebo předpoklad) vlastního výzkumu v podobě hodnotících soudů nebo v podobě praktického doporučení. Jednotlivé s-gické směry a paradigmata se od sebe liší mírou zájmu na formulaci takovýchto hodnotících soudů. Ideál absolutně objektivní nehodnotící s-gie se proto jeví pouze jako možný cíl, nikoliv jako aktuální realita. Problém h. v s. má ovšem význ. složku etickou: hodnotové premisy sociologa nesmějí vést k porušení pravidel etiky vědy, ke zkreslování fakt, jejich vědomé dezinterpretaci nebo dokonce zatajování a k destrukci plodného dialogu mezi alternativními teoriemi a přístupy.
evaluation in sociology appréciation dans la sociologie Wertung in der Soziologie valutazione in sociologia
Literatura: Gouldner, A. W.: Anti-Minotaur: The Myth of a Value Free Sociology. In: Horowitz, I. L. ed.: New Sociology. New York 1964 (čes. in: Urbánek, E. – Bauman, B. eds.: Antologie textů ze současné sociologické teorie ve Spojených státech amerických, Praha 1968); Lynd, R. S.: Knowledge for What? Princeton, N.J. 1939; Mills, C. W.: (1961) Sociologická imaginace. Praha 1968; Petrusek, M.: Alternativní sociologie. Praha 1992; Weber, M.: (1904) Objektivita sociálno-politického poznania. In: Weber, M.: K metodológii sociálnych vied. Bratislava 1983.