Proliferace
proliferace – (z lat. proliferatio = novotvoření) – novotvorba teorií a hypotéz, pojem vyjádřující nesouhlas s ideou či principem konzistence, podle něhož nové hypotézy musejí být konzistentní s dříve uznanými teoriemi. P. zavedl do filozofie vědy P. K. Feyerabend v rámci své koncepce tzv. metodologického anarchismu. Princip konzistence je sice pokládán většinou filozofů 20. st. za nesporný, Feyerabend jej nicméně charakterizuje nejen jako nerozumný, ale i soc., psychol. a mravně nebezpečný. Nerozmumný je proto, že zachovává a posvěcuje nikoliv nejlepší, ale starou teorii. Nové hypotézy, které jsou v rozporu s potvrzenými teoriemi, nám podle Feyerabenda poskytují tvrzení a teze, které nemohou být jiným způsobem získány. Právě proto je nutná p., a to bez ohledu na to, zda nově vytvářené teorie jsou v plném či částečném souladu s předchozími teoriemi, nebo zda jsou s nimi dokonce v rozporu. P. teorií je blahodárná proto, že rozmnožuje hypotézy, inspiruje empir. výzkum, koriguje stávající teorie, zatímco její opak, tendence k teor. stejnorodosti, jednotě a standardizaci vědu oslabuje, a to zejm. z hlediska její kritické síly. Podle Feyerabenda je pro vznik objektivního poznání nutná různorodost názorů a teor. pluralita. Ze s-gického hlediska Feyerabendova koncepce p. teorií akcentuje svobodu individ. a skup. hledání a odpor vůči diktátu monoteor. soustav, náb., fil. a polit. Ačkoliv Feyerabend sám používá poměrně málo argumentace z dějin s-gie, jeho koncepce silně ovlivnila soudobé diskuse o přípustnosti či nepřípustnosti teoretického pluralismu v s-gii. Feyerabendova koncepce našla ohlas v metodol. direktivě, podle níž je přípustné použít jakoukoliv část kterékoliv s-gické koncepce k explanaci zkoumaného soc. jevu, jestliže se to jeví jako funkční. Tuto direktivu formuloval J. H. Turner, jako ideu kritického eklekticismu či teor. synkretismu ji sdílí např. A. Giddens aj.
proliferation prolifération Proliferation proliferazione
Literatura: Feyerabend, P. K.: Against Method. In: Minnesota Studies, d. 4., 1970; Feyerabend, P.: Against Method. Outline of an Anarchistic Theory of Knowledge. London 1975.