Ekonometrika (MSgS)
ekonometrika (MSgS) (ekonometrie) je směr v politické ekonomii, který v nejobecnější podobě představuje spojení ekonomické teorie s matematikou a statistikou.
Význam a obsah ekonometriky je interpretován u jednotlivých autorů různě. R. Frisch zdůrazňuje, že sjednocení všech tří hledisek, tj. ekonomické teorie, matematiky a statistiky, může vytvořit účinnou metodu zkoumání kvantitativních vztahů v soudobém ekonomickém životě. V podobném duchu je definována ekonometrika u Oscara Langeho: „Ekonometrie spojuje ekonomickou teorii s ekonomickou statistikou a usiluje vyjádřit pomocí matematicko-statistických metod konkrétní kvantitativní podobu obecných zákonitostí, jimiž se zabývá ekonomická teorie.“
Ekonometrika se rozvíjí zejména od založení Mezinárodní ekonometrické společnosti (An International Society for the Advancement of Economic Theory in its Relation to Statistics and Mathematics) v roce 1930. Jejím iniciátorem a prvním předsedou byl norský ekonom a statistik Ragnar Frisch. Členy společnosti byli I. Fischer, H. Hotteling, J. A. Schumpeter, J. M. Keynes, T. Haavelmo, G. Habeler, W. Leontief, O. Lange, Ch. Roos, G. Myrdal, E. Schneider, M. Morishima aj. Od roku 1933 vydává společnost časopis Econometrica.
V současné době roste vliv ekonometrického směru, vzrůstá počet členů společnosti z kapitalistických i socialistických zemí a rozšiřuje se časopisecká základna (NSR — Zeitschrift für Ekonometrie; Itálie — Metroeconomica; ČSSR — Ekonomicko-matematický obzor).
Z původně omezeného zkoumání některých ekonomických veličin a určování vztahu mezi nimi se dnes smysl ekonometriky rozšířil na mnohostranné využívání matematických metod v ekonomické vědě a zachycuje široké oblasti ekonomického života.
Do nedávné doby byly ekonometrické práce výhradně spojovány s nemarxistickou ekonomickou teorií a obecně charakterizovány jako součást vulgární politické ekonomie, nástroj buržoazní ideologie a jako takové v marxistické ekonomické teorii odmítány. Ekonometrické metody a nástroje nelze a priori odmítat jen proto, že byly použity buržoazními ekonomy a navazovaly na matematickou školu 19. století s její teorií mezního užitku.
Tyto metody lze daleko lépe využít při plánovitém řízení socialistické ekonomiky a marxističtí ekonomové, matematikové a statistikové mohou podstatně přispět k propracování a rozvoji ekonometrických metod.
Základními oblastmi zkoumání ekonometriky jsou prognózy hospodářského cyklu kapitalistického hospodářství, analýza trhu, rozbor meziodvětvových vztahů (strukturální analýza) a operační výzkum.
Pozornost ekonometrů se dnes soustřeďuje na zkoumání a rozpracování metod, které by umožnily poznat pohyb národního hospodářství nebo velkých komplexů, realizovat zásahy do reprodukčního procesu a zkoumat výsledný efekt ekonomických rozhodnutí pomocí rozboru meziodvětvových vztahů (strukturální analýza). Na základní práci amerického ekonoma ruského původu W. Leontiefa navázala řada ekonomů, kteří zkoumají kvantitativní analýzu struktury národního hospodářství a vytvářejí statické i dynamické modely.
Další širokou oblastí opírající se o exaktní metody a nástroje pro rozhodování je tzv. operační výzkum, který se začal rozvíjet v průběhu druhé světové války v souvislosti s problémy příprav a vedení velkých válečných operací. Dnes se celá škála metod a postupů operačního výzkumu rozšířila do ekonomické oblasti i mimo ni. Postupuje se od matematického formulování úkolu k vytvoření algoritmu řešení s cílem najít optimální variantu. Nejznámější a dosud nejvíce rozšířenou metodou je lineární programování, jehož úkoly poprvé formuloval L. V. Kantorovič v roce 1939 a k jehož rozvoji přispěl G. B. Dantzig (simplexová metoda). Vedle toho se rozvíjí nelineární, stochastické, dynamické aj. programování.
Zatím nejméně využitelnou a aplikovatelnou je teorie her, jejímiž zakladateli jsou matematik J. von Neuman a ekonom O. Morgenstern, kteří ve své práci zdůrazňují, že teorie her (jde v podstatě o matematický popis rozhodování) nejlépe ukazuje cestu řešení ekonomických a sociologických problémů. Teorie her je založena na aktivním jednání lidí-hráčů, kteří se snaží uspokojit svůj zájem, zmařit postup protivníka a přitom se dostávají do konfliktních situací (hra v šachy, konkurence, podnikové a celospolečenské zájmy atd.). Jde o dva typy her — s nulovým efektem a s kladným efektem.
V naší době, kdy je nezbytnou nutností znalost kvantitativních proporcí ekonomických veličin, nestačí, aby se rozhodování uskutečňovala jen na základě empirie a znalostí základních souvislostí v ekonomii, sociologii a jiných společenskovědních oborech.
Literatura: Allen R. G. D., Mathematical Economics, New York, 1960 (rus. překlad Moskva, 1963, polský překlad, Warszawa, 1961); Kantorovič L. V., Ekonomičeskij rasčot nailučego ispolzovanija resursov, Moskva, Akademie věd SSSR, 1959 (slovenský překlad Bratislava, 1969); Karlin S., Mathematical Methods and Theory in Games, Programming and Economics, New York, 1959 (rus. překlad, Moskva, 1964); Klein L. R., Úvod do ekonometrie, Praha, 1966; Korda B. a kol., Matematické metody v ekonomii, Praha, 1967; Lange O., Wstęp do ekonometrii, 2. vyd., PWN, Warszawa, 1961 (rus. překlad Progress, Moskva, 1961); Leontief W. W., The Structure of American Economy 1919—1929, Cambridge Massachusetts, 1941 (rus. překlad Moskva, 1958); Neumann von J., Morgenstern O., Theory of Games and Economic Behavior, Princeton, 1944, 1947, 1953; Němčinov V. S., Ekonomicko-matematické modely a metody, Bratislava, 1966; Schneider E., Einführung in die Wirtschaftstheorie, I—II, Tübingen, 1967; Charnes A., Cooper W. W., Modely riadenia a priemyslné aplikácie lineárného programovania, I, II, Bratislava, 1965, 1966; Tintner G., Handbuch der Ökonometrie, Berlin—Göttingen—Heidelberg, 1960 (ruský překlad Moskva, 1965); Churchman C. W., Ackoff R. G., Arnoff E. L., Úvod do operačného výskumu, Bratislava, 1968.