Feudalismus (MSgS)
feudalismus (MSgS) je specifický systém závislosti, sloužící též vykořisťování pracovní síly v období, které zejména v Evropě předcházelo rozvoji kapitalistických výrobních vztahů. Souhrn těchto vztahů se označuje jako feudální řád nebo formace.
Pojem feudalismus byl ražen poprvé ve francouzské revoluci jako označení svrženého starého režimu a měl tedy politický obsah. Z hlediska politickoprávního byl feudalismus později stavěn na roveň lennímu zřízení, neboť toto zřízení bylo považováno za nejdůležitější znak feudalismu. Feudalismus může být definován jako vládní systém, v němž vládce osobně svěřuje omezenou suverenitu nad částí svého území svým vazalům. Vazalové byli ovšem právně podřízeni svému lennímu pánu, zatímco skutečný stupeň jejich nezávislosti byl dán poměrem slabosti nebo síly obou stran.
Obdobný, i když odlišný, byl systém beneficií, která obdařeného sice obohacovala, ale na druhé straně jej právně v určité míře podřizovala poskytovateli beneficia. V tomto případě nastupovala kromě osobní podřízenosti nebo místo ní podřízenost spojená s majetkovou, převážně půdní držbou. Protože období předpokládaných feudálních vztahů je značně dlouhé a zasahuje oblasti nestejného statusu a stupně vývoje, děly se pokusy vyjádřit jeho specifické vlastnosti formou právních definic, které ovšem mohou vystihnout jen vymezenou, poměrně úzkou část problematiky.
Zakladatelé marxismu věnovali feudalismu značnou pozornost, zejména pro objasnění vzniku kapitalismu a přechodu od feudalismu ke kapitalismu. Tím se ovšem těžiště zájmu přeneslo na ekonomickou stránku, jak o tom svědčí např. základní koncepce teoretické ekonomie feudalismu, podaná Marxem v 47. kapitole III. dílu Kapitálu pod názvem Geneze kapitalistické pozemkové renty, nebo Leninova kniha Vývoj kapitalismu v Rusku. S představou obecné — ať již aktuální, nebo jen potencionální — existence kapitalismu se pak v pracích historiků hlásících se k marxismu upevňuje představa jak o stejně obecné rozšířenosti feudalismu, tak i o jeho závaznosti pro historický vývoj lidské společnosti.
Jakmile byla ve 30. letech v sovětských diskusích odmítnuta tzv. cyklická teorie (předpokládala možnost opětovného objevování se prvků odlišných společenskoekonomických formací ve více obdobích dějin), upevnilo se mínění o feudalismu jako o nezbytném chronologickém předchůdci kapitalismu. To zase vedlo k tomu, že se poznatky o charakteru společnosti, nerozvíjejících se vlastními silami ke kapitalismu, přizpůsobovaly základnímu modelu feudalismu tím, že se období před modernizací těchto společností považovalo za feudální.
O tom svědčí výrazy jako kočovný feudalismus pro nomádské kmeny nebo národy, či asijský feudalismus, naznačující určité, nikdy ovšem přesně nedefinované odlišnosti vývoje v Evropě (převážně západní) a jinde. V tomto smyslu se pak výraz feudalismus rovná pojmu poslední předkapitalistické formace mimoekonomického donucení a je tak široký, že do něho mohou být zahrnuty společnosti naprosto odlišného charakteru, shodné převážně jen svým chronologickým vymezením.
Vzniká pak otázka vhodnosti používání tohoto termínu při vědecké charakteristice dějinného vývoje, zejména u zemí, v nichž nedošlo k vývoji kapitalismu. Jestliže je feudalismus přesně definovatelný vzhledem ke kapitalismu, je velmi obtížné dosáhnout podobného vymezení feudalismu vůči předpokládanému předchozímu společenskému řádu. Zatímco kapitalismus je první formou ekonomického vykořisťování vedoucí ihned nebo ve svých důsledcích k sjednocení světa, je výraz feudalismus často synonymem pro politickou a hospodářskou roztříštěnost, která se přirozeně vyznačuje velikou rozmanitostí poměrů.
Politická definice feudalismu vyjadřující dělení moci (a s ní spojené pojmy, jako třeba aristokratický systém) zajisté nemůže uspokojit marxistickou historickou vědu; na druhé straně se však nelze rovněž pouze spokojit s pokusem o hospodářsko-sociální definici, protože opomíjí důležité, byť i ne rozhodující znaky feudalismu. Nedostatky ekonomické definice se projeví zejména při charakteristice feudalismu v zemích, označovaných Marxem jako oblasti asijského despotismu. V nich je stát jednak podstatně silnější než v politicky málo ustálené středověké Evropě, jednak zastává důležité hospodářské funkce celospolečenského rázu. Ty mohou rozvoji ekonomiky prospívat nebo ji omezovat, v každém případě však v těchto oblastech existuje stát jako jakýsi „centrální feudál“, držící všechny státní příslušníky v poměrně tuhé závislosti.
Nejmarkantnějším projevem základní rozdílnosti je pasívní, nesamostatná úloha měst v mimoevropských oblastech, v nichž nehrají onu známou úlohu samostatných středisek politické a hospodářské moci jako v oblastech evropských. Bylo by tedy nejvýše možné mluvit o „centralizovaném feudalismu“, což je ovšem stěží přijatelné. Engels přece označil za pokrokového činitele dějin vítězství království nad feudalismem v Evropě, protože království „zastupovalo pořádek v nepořádku, tvořící se národ proti roztříštění v odbojné vazalské státy“. Ovšem, ani vítězná evropská monarchie neměla nikdy před obdobím absolutismu onu vnitřní politickou sílu, jako třeba tradiční čínský stát, o její velmi omezené hospodářské síle ani nemluvě.
Závěrem lze tedy říci, že v současné době je možné považovat termín feudalismus jen za velmi široké a nepřesné označení předkapitalistického řádu, zatímco před vytvořením nové výstižné definice bude třeba v jednotlivých případech vyjasnit vždy způsob použití tohoto termínu nebo jen specificky popsat příslušné znaky bez ukvapeného zevšeobecnění.
Literatura: Bloch M., La société féodale, I—II, Paris, 1939—1940; Coulborn R., ed., Feudalism in History, Princeton University Press, 1956; Dobb M., ed., The Transition from Feudalism to Capitalism, London, 1955; Engels B., O rozkladu feudalismu a rozvoji buržoazie, Praha, 1946; Graus F., Krize feudalismu ve 14. století, Sborník historický, 1953; Jacobs N., The Origin of Modern Capitalism and Eastern Asia, Honkong University Press, Honkong, 1958; Kula W., Teoria ekonomiczna ustroju feudalnego, Państwowe wydawnictvo naukove, Warszawa, 1962; Le féodalisme. Recherches internationales à la lumière du marxisme, 37, 1963; Ostroviťanov K. V., Nástin ekonomiky předkapitalistických formací, Praha, 1951; Poršněv B. F., Nástin politické ekonomie feudalismu, Praha, 1959.