Jodl Miroslav
Jodl Miroslav
v Českých Budějovicích
v Praze
Po absolvování gymnázia v Českých Budějovicích byl totálně nasazen v Braunschweigu (1944–45), po skončení druhé světové války vystudoval filosofii a bohemistiku na filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze (PhDr. 1950). Následně působil jako politický pracovník a redaktor, v letech 1952–60 vedl knižnici Marxismus-leninismus o válce a vojenství v nakladatelství Naše vojsko. V letech 1960–65 byl pracovníkem Filosofického ústavu ČSAV, v roce 1965 přešel do nově zřízeného Sociologického ústavu ČSAV, kde se stal vedoucím oddělení obecné sociologie. V období 1967–68 byl členem Mlynářova týmu pro reformu politického systému, publikoval také esejistické příspěvky v Plameni, Literárních novinách, Tvorbě aj. Po zrušení Sociologického ústavu ČSAV (1970) byl propuštěn z ČSAV a pracoval jako noční hlídač (1970–71) a korektor v tiskárně (1971–88). Roku 1977 se stal signatářem Charty 77.
Vědecky mohl pracovat pouze v 60. letech 20. století, věnoval se především politické sociologii (R. Dahrendorf, K. Mannheim, F. Tönnies) a problematice elit (F. Nietzsche, G. Mosca, V. Pareto). V oblastech svého zájmu ovšem nepřekročil rovinu teoretické, populárně pojaté analýzy navazující na existující literaturu o nacismu, fašismu a elitách v soudobém západním Německu a ve Spojených státech (R. A. Dahl, H. P. Dreitzel, W. Ehrenstein, H. D. Lasswell, D. Lerner, Ch. W. Mills, E. Rack, C. E. Rothwell), jejíž politická relevance spočívala v kritice některých aspektů marxismu-leninismu jakožto ideologie i politického systému (Teorie elity a problém elity, 1968). Srovnáním politické praxe s citáty z děl V. I. Lenina ukazoval odklon sociální praxe od „vědeckého komunismu“, především v oblasti růstu státní a stranické byrokracie a mocenské hegemonie stranických špiček, řešení přitom spatřoval ve spojení demokratických principů s principem odbornosti.
V dalších dílech Jodl odmítl sociálně psychologickou podmíněnost sociologie a politologie a přiklonil se k „interdisciplinární antropologii“, která podle jeho názoru měla tvořit základ všech společenských věd. Tyto myšlenky patrně Jodla přivedly k zájmu o křesťanství, v jeho dějinách ovšem kritizoval církevní (římskokatolické) formy zbožnosti jako zdroj fyzického i duchovního nátlaku a semeniště protipokrokových tendencí (Proměny křesťanství, 2005). Esejisticky pojatá brožura má ovšem k odborné práci daleko, autorova argumentace je z historického hlediska obtížně udržitelná. Cennější je naopak jeho rozlišování mezi italským fašismem a německým nacismem, ke kterému se dostal již ve své Teorii elity a problému elity.
Knihy: J. L. Fischer a buržoasní demokracie: Kritika buržoasní demokracie (FF UK, Praha 1950); Teorie elity a problém elity: Příspěvek k dějinám a problematice politické sociologie (Academia, Praha 1968; 2. vyd. 1994); Proměny křesťanství (Akropolis, Praha 2005).
Studie: Tönniesova dichotomie a její vztah ke koncepcím elity (Sociologický časopis 1965); Vliv disfunkční pospolitosti na plnění pracovního úkolu (Sociologický časopis 1965); Některé otázky ideologického pohybu v NSR po druhé světové válce (Sociologický časopis 1965).
Miroslav Jodl se podílel na některých heslech této encyklopedie.