Kohn Jindřich
Kohn Jindřich
v Příbrami
v Praze
Absolvoval gymnázium v Příbrami a právnickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (JUDr. 1901; viz Karlova univerzita v Praze). Několik let působil jako právní koncipient v Praze a v Plzni, kde se stal advokátem, v roce 1927 přesídlil do Prahy, kde zdědil advokátní kancelář. Pocházel z bohaté židovské rodiny a již v průběhu studií se angažoval v židovském hnutí, přičemž patřil mezi výrazné stoupence českožidovské asimilace. Zároveň patřil mezi zakládající členy Masarykovy lidové/pokrokové („realistické“) strany. Přispíval do Času, Kalendáře česko-židovského, Nové doby, Rozvoje, Tribuny aj., v Plzni vedl časopis Směr. V návaznosti na T. G. Masaryka projevil zájem o sociologii, ve 20. letech se stal členem Masarykovy sociologické společnosti.
Kohn se v raných dílech zabýval politickou filosofií a její aplikací v praktické politice a právu, především s ohledem na národnostní otázky (Politika a právo, 1910; Co jest a co není národní právo sebeurčení, 1919). V meziválečném období se vydal směrem vlastních úvah na pomezí historické a sociální filosofie, orientovaných jednak na židovskou problematiku a současně na povznesení lidstva k větší humanitě (tzv. demosofie – nauka o proměnách a humanizaci lidstva). Dospěl k přesvědčení, že novověk přejde ve „třetí věk“ lidstva, ve kterém bude vzkvétat mírová spolupráce a vzájemné obohacování jednotlivých kultur. Aby k tomu došlo, bude nezbytné překonat barbarizační důsledky první světové války (Sociologická revue 1931). Otázku židovské asimilace, za niž se přimlouval, řešil její oboustrannou povahou, při níž dochází k vzájemnému obohacování asimilovaných i asimilující většiny. Zároveň přitom zdůrazňoval návaznost evropské kultury na antiku, v níž byly přítomné četné asimiláty židovství. Kriticky se naopak vyslovoval k „nepřizpůsobenosti“ moderní velkoměstské společnosti jakožto projevu nedokonalé asimilace, místo níž prosazoval regionalismus. Jeho kratší studie a črty byly shrnuty do posthumně vydaného souboru Asimilace a věky (1936).
S výjimkou Jaroslava Šíma, který Kohnovy představy uvítal, se jeho dílo nesetkalo s větším ohlasem mezi českými sociology, již mu vyčítali „malou jasnost a umělou terminologii“ (J. Král). Značný byl však jeho ohlas mezi židovskou mládeží.
Knihy: Politika a právo (Vzdělávací spolek, Plzeň 1910); Co jest a co není národní právo sebeurčení (Sekretariát Jednoty, Praha 1919); Příroda a duch (Společnost Komenského, Plzeň 1925); Regionalism jako světový názor a dobové hnutí (B. m. 1934); Kapitoly o marxismu (Akademický spolek Kapper, Praha 1936); Asimilace a věky I/1–2 – II.: Dílo Dra Jindřicha Kohna (Akademický spolek Kapper, Praha 1936; ed. O. Guth).
Studie: Novorealistický sloh výchovy lidové (Jihočeský přehled 1928); Sociologie vědění, Masaryk a demosofie (Sociologická revue 1931).
Příspěvky ve sbornících: Masarykova škola moudrosti a židovství (Masaryk a židovství. Mars, Praha 1931).
Mimo sociologii: Brdy v českém básnictví (Literárně umělecký klub, Plzeň 1935)
Literatura: Emanuel Chalupný: Dr. Jindřich Kohn (Sociologická revue 5, 1934: 223–224); Emanuel Chalupný: Dr. Jindřich Kohn zemřel 12. března 1935 (Sociologická revue 6, 1935, 1–2: 218); Jaroslav Šíma: Kohn jako sociolog (Kalendář českožidovský 1937–38); Josef Vyskočil: K humanologickému systému Jindřicha Kohna (Filosofický časopis 1966); Josef Vyskočil: Jindřich Kohn – myslitel (Věstník ŽNO v Československu 1966); Josef Vyskočil: Perspektivy člověka ve světle humanitní ideologie Jindřicha Kohna (Židovská ročenka 1967–68).
Jindřich Kohn je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.