Antinomisté
antinomisté – (z řec anti = proti; nomos = zákon) – příslušníci radikálních náb. směrů nebo přímo sekt, které popírají, že by Bůh člověku ukládal jiný mravní zákon, než který už je vložen do lidského ducha a přirozenosti. Tento postoj fakticky vedl k popírání mravního zákona vůbec v duchu libertinismu. Skupiny a. se v dějinách vynořovaly opakovaně, aniž spolu musely přímo souviset. Vyskytují se již v gnosticismu. V luterské reformaci se bez úspěchu pokusila prosadit škola a. odmítající „kázání zákona“ ve vztahu ke „kázání milosti“. V období angl. revoluce předvídali a. zánik staré společnosti opírající se o státní a církevní autority a nastolení nového pořádku, symbolizovaného svobodným městem Jeruzalémem. Jejich představy vyjádřil působivě na přelomu 18. a 19. st. vizionářský malíř W. Blake, jehož uměl. dílo výrazně ovlivnilo soc. a uměl. teorie konce st., zprostředkovaně i anarchismus a představitele různých alternativních hnutí. V jeho pojetí Bůh (v transkripci Urizen, což je jinotaj výrazu „Your Reason“ neboli „váš rozum“) představuje dogmatickou morálku, státní i církevní autoritu, osvícenský racionalismus, vše, co omezuje a spoutává lidskou energii. Protipólem je prorok Los, duch času i tvořivé energie (též synonymum Ježíše), který usiluje o to, aby člověk dosáhl harmonie se sebou samým i se společností. Symbolem vzpoury proti spol. represi je Satan, kterého Blake považoval současně za ztělesnění tvořivých potencí člověka. V básni Vision of the Dauthers of Albion (1973) obhajoval pohlavní pud jako hodnotu, která musí být osvobozena od všech zákonů morálky a která inspiruje člověka k vyšší obrazotvornosti (viz též psychoanalýza, libido).
antinomians antinomistes Antinomisten antinomisti
Literatura: Bronowski, J.: W. Blake and the Age of Revolution. New York 1967; Damon, F.: A Blake Dictionary. Providence 1965; Stříbrný, Z.: Dějiny anglické literatury, díl I. Praha 1987.