Hypotéza
hypotéza – (z řec. hypothesis = domněnka) – podmíněně pravdivý výrok o vztahu mezi dvěma jevy, o příčinách, existenci, změně apod. nějakého objektu. Hodnověrnost h. je podmíněna získáním dalších důkazů, faktů, argumentů, potvrzení pravdivosti. Má-li být h. potvrzena, musí souhlasit se všemi fakty, kterých se týká. Jako součást procesu věd. poznání má význam relativní pravdy, jež předpokládá neustálé prověřování. Ve vědě h. vychází ze shrnutí a zhodnocení předcházejících poznatků. Vytyčuje orientaci další výzk. práce, resp. formuluje konkrétní výzk. úkol. V. Filkorn rozlišuje h. prvotní (implicitní), spontánně vzniklé, a h. vědecké, které musí být formulovány tak, aby byly ověřitelné (viz verifikace), nebo vyvratitelné (viz falzifikace). Za věd. h. nelze pokládat jakoukoli domněnku. H. v empir. orientovaném s-gickém poznání by měla vycházet ze znalostí problému a vyslovit předpoklad o existenci dalších vlastností, vztahů. Implicitně obsahuje návod k pokračování výzkumu, směruje výzk. metody, vede k dekompozici a operacionalizaci relevantních pojmů. Zároveň by měla vztahovat zkoumaný problém k obecnější teor. rovině s-gického poznání. Z hlediska obsahu a funkce rozlišuje např. A. G. Zdravomyslov h. o kvant. vztazích, explanační h. a predikční h.. V s-gických výzkumech jsou nejčastěji rozlišovány: 1. východiskové h., které vycházejí z rozboru problému, obsahují dosavadní poznání a zkušenosti s řešením problémů, mají zpravidla podobu širší úvahy, neodpovídají podmínkám empir. verifikace a plní funkci efektivní orientace výzkumu, překonání předpojatých, intuitivních domněnek, resp. slouží k jejich předběžnému ověření; 2. pracovní h., které jsou konkretizací východiskové h., mají formu podmíněných výroků o vztazích mezi zkoumanými jevy a odvozují se z východiskových h. složitým postupem (včetně dílčí verifikace); 3. statistické h., které jsou zvl. případem tzv. empir. věd. h., jsou koncipovány s předpokladem, že budou verifikovány (falzifikovány) na základě empir. dat, mají vést zpravidla k zobecňování (statist. indukce), ověřování platnosti závěrů o dílčích souborech pro soubory zákl. a vztahů mezi dvěma nebo více znaky, které vyjadřují určité vlastnosti jevů. Statist. h. se vyznačuje přesností, ale i zúžením obsahu, mají zpravidla podobu tzv. nulové h., která předpokládá závislost příslušných znaků. Její formulace je podřízena metodě jejího testování.
hypothesis hypothèse Hypothese ipotesi
Literatura: Filkorn, V.: Úvod do metodológie vied. Bratislava 1960; Kerlinger, F. N.: Základy výzkumu chování. Praha 1972; Lamser, V.: Základy sociologického výzkumu. Praha 1966; Zich, F.: Sociologický výzkum. Praha 1976.