Reaktance
reaktance – reakce jedince na každé omezení svobody jednání a ztrátu dříve přístupných způsobů chování (v nejjednodušší podobě např. reakce na přerušení promítaného filmu). Pojem zavedl J. W. Brehm v r. 1966. R. je zřejmě zvláštním případem frustrace, ale objevují se zde specif., v situaci frustrace nepozorované reakce, jako je např. nadhodnocování ztraceného podnětu (děti hodnotí přerušený film pozitivněji než týž film, který shlédly celý). Stav r. je tím silnější, čím více svobod bylo ohroženo a čím jsou tyto svobody pro subjekt významnější. Zvláštním případem je tzv. latentní r., které jsou vystaveni např. nakupující při pokusu prodavače o jejich ovlivnění a která závisí na síle tohoto ovlivňování někdy paradoxně: slabé ovlivňování vede k většímu nakupování než silné ovlivňování. Fenomén r. souvisí s problematikou kognitivní disonance, s konzistencí rozhodování a jednání, změnou postojů a s dalšími jevy. Při uvedeném omezování svobody jedince jinou osobou se u něho projevuje vliv dvou tendencí: poddání a odporu, což způsobuje vnitřní konflikt, v němž silnější tendence potlačí slabší (D. Dickenberger, G. Gniech, 1982).
reactance réactance Reaktanz reattanza
Literatura: Brehm, J. W.: A Theory of Psychological Reactance. New York 1966.