SCSg:SCSg
Slovník českých sociologů vznikl v letech 2010–12 na půdě Sociologického ústavu AV ČR v rámci projektu „Dějiny a současnost české sociologie“, jehož řešitelem byl Zdeněk R. Nešpor. Na zpracování Slovníku se podílelo celkem jedenáct vědců, převážně sociologů s širšími historickými zájmy, ale i zástupci dalších disciplín; pět dalších vědců konkrétním dílčím způsobem přispělo autorům jednotlivých hesel. Tato prezentace odpovídá knižní podobě publikace, vydané nakladatelstvím Academia v roce 2013, doplněna byla pouze novější data úmrtí zařazených osobností. Naopak došlo k vypuštění fotografií v případě, kdy autorský kolektiv nedisponuje reprodukčními právy pro jejich další použití.
Slovník českých sociologů se snaží shrnout biografické, bibliografické, ale především obsahové informace o životě a díle všech významných badatelů a myslitelů, kteří měli konstitutivní vliv na českou sociologii. Tu přitom chápeme důsledně v zemském smyslu, slovník proto obsahuje nejen informace o sociolozích, kteří psali česky, ale i o jejich německých, slovenských, ruských či ukrajinských kolezích, kteří alespoň část své profesionální dráhy prožili v českých zemích, české části někdejšího Československa, respektive v nynější České republice. Výběr osobností se opírá především o jejich publikační aktivity, knižní i časopisecké, ale v konečné fázi byl nutně do jisté míry subjektivní, obzvlášť v případě hraničních disciplín a autorů, kteří se sami za sociology rozhodně nepovažovali a jejichž oborová relevance byla rozpoznána teprve zpětně. V tomto smyslu se na výběru podíleli hlavně Zdeněk R. Nešpor, Miloslav Petrusek a Jiří Večerník, do příslušných diskusí však přispěli také všichni ostatní zúčastnění autoři (Vladimír Benáček, Ludmila Fialová, Dušan Janák, Anna Kopecká, Jakub Rákosník, Jiří Ryba, Olga Vodáková a Michael Voříšek) a odborní lektoři díla (Jiří Musil a Josef Tomeš). Slovník přitom ovšem nechápeme jako „kanonický seznam“, který by jednou provždy stanovil, kdo byl určující postavou české sociologie a kdo nikoli. Nic takového ostatně ani není možné, i z toho důvodu, že jsme v některých případech museli kvůli nedostatku pramenů rezignovat na zpracování původně zamýšlených hesel.
Většinu ze 178 hesel z pochopitelných důvodů představují medailony již nežijících osobností. V případě žijících autorů jsme se snažili nalézt ty osobnosti, jejichž význam je již nyní chápán jako zásadní a které stačily vytvořit podstatné a diferencované dílo; jako formální hranici jsme stanovili dovršení pětapadesáti let věku. Délka jednotlivých hesel přitom alespoň rámcově odráží odborný význam a rozsah publikovaného díla příslušné osobnosti, ani v tomto případě však nejde o hledisko absolutní. Osobnostem, jejichž sociologické dílo dosud vůbec nebylo analyzováno, jsme ponechali relativně větší prostor (např. Miloslav Trapl), zatímco jindy jsme od rozsáhlejšího zpracování museli upustit kvůli nedostatku pramenů (případ některých exilových sociologů). Přestože slovník klade důraz především na odborný přínos jednotlivých osobností pro sociologii nebo humanitní a sociální vědy se sociologií úzce příbuzné, z věcných důvodů obsahuje také několik hesel věnovaných osobnostem, jejichž význam vycházel spíše z vědeckoorganizačních a vědeckopolitických hledisek. Jejich důležitost v určitých etapách vývoje české sociologie je totiž zjevná (konstituce oboru, jeho mocenskopolitické omezování v období vlády komunistického režimu, zejména během tzv. normalizace), byť ne vždy šlo o přínos z dnešního pohledu pozitivní.
Struktura jednotlivých hesel Slovníku českých sociologů je nezávisle na jejich délce obdobná. Po základních životopisných údajích následuje přehled životní a pracovní dráhy příslušné osobnosti, podrobný analytický výklad jejího sociologického či sociologicky relevantního díla a jeho zhodnocení, doplněný o bibliografické informace členěné podle typů děl (knihy, časopisecky publikované studie, příspěvky ve sbornících, edice a překlady, případně další významná mimosociologická díla) a existující literaturu k dané osobnosti. Bibliografické informace jsou většinou jen výběrové, s výjimkou knižních děl přinášejí přehled nejvýznamnějších či nejčastěji citovaných textů; tam, kde je to možné, odkazujeme na existující úplné bibliografie. I když je Slovník českých sociologů kolektivním dílem a vedoucí autorského kolektivu a všichni jeho členové vynaložili značné úsilí na formální, stylistické i obsahové sjednocení jednotlivých hesel, tato hesla jsou vposledku autorská. V maximální možné (únosné) míře jsme respektovali různá hlediska a prezentační strategie jednotlivých autorů, často se odvíjející i od materie analyzovaných skutečností, osudů a myšlenek, neboť to umožňuje nezbytný ponor k věcnému a ideovému rozboru přínosu příslušných osobností. Skutečná sociologie nikdy nebyla monoparadigmatickou disciplínou, ani v případě leckdy svébytného a turbulentního vývoje české sociologie, a tomu odpovídají také rozdílné přístupy jejích interpretů.
Slovník českých sociologů nepředstavuje první pokus svého druhu. O zpracování podobné příručky se pokusil již samozvaný „normalizační“ historik české sociologie Antonín Vaněk (Slovník českých a slovenských sociálně politických myslitelů a sociologů. Autoři – časopisy – instituce – společnosti. 1848–1980. Univerzita Karlova, Praha 1986), jeho dílo se nicméně stalo odstrašujícím příkladem, jak podobnou práci nedělat. Vaňkův Slovník proslul nejen téměř bezbřehým uplatňováním mimovědeckých kritérií, ale v nemenší míře i ostudným množstvím faktografických nepřesností, omylů a chyb, které namnoze vylučují jeho použití – čímž naneštěstí na dlouhou dobu devalvoval jakékoli snahy o odpovědnější zpracování téhož úkolu. Krátká biografická příloha Velkého sociologického slovníku (Karolinum, Praha 1996, s. 1459–1627), obsahující základní informace o českých i zahraničních sociolozích, se proto omezila na určující životní data, heslovitou charakteristiku odborného zaměření a výčet nejvýznamnějších knižních děl – základní, avšak pro hlubší poznání rozhodně nepostačující informace. Řadě sociologů věnoval pozornost také Slovník českých filozofů (Jiří Gabriel a kol.: Slovník českých filozofů. Masarykova univerzita, Brno 1998) zaměřený ovšem primárně na jejich filosofickou tvorbu, význam a zhodnocení, případně také obecné historicko-biografické příručky. Nedostatkem většiny těchto děl, nezbytně podmíněným jejich charakterem i způsobem zpracování, je ovšem skutečnost, že leckdy opakují dřívější omyly nebo běžně tradovaná interpretační klišé. Jejich autoři neměli možnost opřít se o vlastní archivní výzkum a často ani o podobnější studium pramenné literatury, k uchopení ideové stránky a odborného významu jednotlivých osobností nadto nepřistupovali ze sociologických pozic. Všechny tyto nedostatky usiluje Slovník českých sociologů odstranit v míře co možná největší.