Vzdělanec
vzdělanec – též učenec – člověk, který se profesionálně zabývá některou oblastí vědění. Tzv. sofisté v Řecku 5. st. př. n. l. byli první, kdo učili za plat „moudrosti“, tj. především umění přesvědčivě řečnit. V návaznosti na Aristotelovu koncepci „teoretického života“ (Etika Nikomachova), který je zaměřen na trvalejší hodnoty, než jsou smyslové blaho či úspěch v polit. usilování, příp. již v návaznosti na myšlenku „filozofů-vládců“ v Platónově Ústavě vzniklo pojetí jisté samoúčelnosti poznání a jisté výlučnosti těch, kteří se zabývají „hledáním pravdy“. Tímto pojetím se vyznačovaly i středověké univerzity. Vyvázání příslušníka univerzity ze soc. vazeb, které s tímto pojetím souviselo, přitahovalo na univerzity mladé muže ze všech vrstev feudální společnosti. Na začátku novověku je v. – rozumí se scholastický filozof nebo pedantický filolog – předmětem posměchu nebo kritiky (u G. Bruna, F. Bacona aj.). V 17. st. poprvé dává D. Saavedra v. do souvislosti s projektem „republiky vzdělanců“, který se pak vyskytuje u nejrůznějších autorů, mj. u P. Bayla, který je zároveň zakladatelem časopisu République des lettres (Republika písemnictví) z konce 17. st., což byl prototyp časopisů pro učence různých oborů. Tyto časopisy (nejznámější byla lipská Acta eruditorum a fr. Journal des savants) byly typickým projevem aktivity učenců do poloviny 19. st., kdy byly nahrazeny odbornými věd. časopisy. Podobným fenoménem jsou i společnosti učenců, které byly zakládány v 17. a 18. st. (Académie française, 1635; Royal Society, 1662; Preussische Akademie, 1700; petrohradská Akademia nauk, 1725). Za znaky v. jsou považovány nekonfesionálnost, tolerance a světoobčanství (G. E. Lessing). Proti kosmopolitnímu pojetí vzdělanosti vystoupil v Německu F. G. Klopstock, který mluvil o „německé republice vzdělanců“ a odmítal kult. vlivy „starých“, tj. zejm. románských národů. Zatímco v něm. klasice stále ještě trvá důraz na jednotu veškerého vědění, jehož představitelem je v., J. G. Fichte (Bestimmung des Gelehrten, 1794) dochází v dalším vývoji k odlišení vědce-specialisty v určité věd. zpracované oblasti poznání a filozofa zaměřujícího se na celkovost toho, co existuje. (Viz též komunita vědecká.)
intellectual intellectuel Gelehrte persona colta
Literatura: Fichte, J. G.: (1794) Poslání vzdělance. Praha 1971.