Zobrazení zdroje stránky Masarykova sociologická společnost

<span id="entry">Masarykova sociologická společnost</span> (1925–1950)

Úlohu vědecké sociologické společnosti plnil v prvních letech existence samostatného Československa teoretický odbor [[Sociální ústav ČSR|Sociálního ústavu ČSR]], postupně ovšem převážila potřeba vzniku nezávislé akademické korporace na spolkovém základě. Masarykova sociologická společnost (MSS) se ustavila na valné hromadě 12. ledna 1925 jako orgán zastřešující všechny české a slovenské sociology a badatele v příbuzných oborech, současně přitom měla působit jako „stálá theoretická sekce [[Sociální ústav ČSR|Sociálního ústavu ČSR]]“, avšak bez jakýchkoli formálních organizačních vazeb. Předsedou společnosti byl zvolen Břetislav [[Foustka Břetislav|Foustka]], místopředsedy I. Arnošt [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláha]] a Josef [[Král Josef|Král]], ve výboru dále zasedali František [[Fajfr František|Fajfr]], Josef Gruber, Emanuel [[Chalupný Emanuel|Chalupný]], Josef [[Macek Josef|Macek]], František [[Modráček František|Modráček]], Vasil K. [[Škrach Vasil Kaprálek|Škrach]], Anton [[Štefánek Anton|Štefánek]] a Augustin [[Žalud Augustin|Žalud]]. Společnost měla dbát o pěstování a šíření sociologie, organizaci jejího studia, vydávání odborného tisku a kontakty se zahraničím. V součinnosti se [[Sociální ústav ČSR|Sociálním ústavem ČSR]] usilovala o zavedení výuky sociologie na středních školách a o rozšíření vysokoškolské výuky tohoto oboru. V roce 1930 byla MSS přijata za člena Mezinárodního sociologického institutu, sídlícího v Ženevě; [[Chalupný Emanuel|Chalupný]] a [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláha]] byli později zvoleni místopředsedy tohoto ústavu (vždy na jedno roční funkční období). Ačkoli společnost směla nést jméno prvního československého prezidenta, T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryk]] nikdy nebyl jejím členem, nepřijal ani čestné členství v MSS.

Hlavní činnost Společnosti spočívala ve veřejných přednáškách, které se měly konat třikrát měsíčně, a v uzavřenějších schůzích, jimž byl rezervován poslední týden. Ve skutečnosti to však bylo mnohem méně často: v roce 1925 se konaly pouze tři přednášky, o rok později čtyři a v roce 1927 pouze jedna, ke zvýšení jejich počtu došlo až ve třicátých letech (konalo se 5–10, někdy i více přednášek ročně); členové společnosti ovšem současně přednášeli na různých vysokých školách, konali osvětové přednášky v Praze i dalších městech, vystupovali v rozhlase. Například I. Arnošt [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláha]] v roce 1926 konal 51 veřejných přednášek (mimo své univerzitní angažmá) a podobně tomu bylo i v dalších letech; takováto osobní aktivita, formálně zaštítěná MSS, byla ovšem výjimečná. Účastníci přednášek organizovaných MSS se nejčastěji scházeli na pražské filosofické fakultě nebo na ministerstvu sociální péče, po konfliktu brněnské a pražské sociologické školy především v různých pražských kavárnách – Savarin Na Příkopech, později v hotelu Astoria a po druhé světové válce v Luxoru na Václavském náměstí.

Poměrně aktivní byla Společnost i v publikační sféře. Od druhé poloviny dvacátých let vydávala prostřednictvím nakladatelství Orbis [[Sociologická knihovna MSS|Sociologickou knihovnu]], v níž vyšlo pět svazků větší řady a deset svazků menší řady sociologických spisů (knihovnu řídil Břetislav [[Foustka Břetislav|Foustka]], viz v oddíle Ostatní subjekty se vztahem k sociologii). Tato činnost byla po druhé světové válce v menším rozsahu obnovena. Dále pak MSS od druhého ročníku (1931) převzala vydávání časopisu ''[[Sociologická revue]]'', jehož vydavatelem zůstala až do zániku periodika v roce 1949; jednalo se nicméně jen o formální zaštítění, protože skutečným vydavatelem, obětujícím pro to i soukromé prostředky, byl hlavní redaktor I. Arnošt [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláha]]. Jako doplňkovou činnost MSS organizovala také sociologické výzkumy, většinou ovšem drobné a často nedokončené. Prvním takovým výzkumem byla anketa o sociálním vzdělání techniků v roce 1930 (Mencl a Schrogel). O osm let později na ni navázalo šetření o postavení techniků ve veřejné správě, jehož výsledky byly částečně publikovány ve ''Věstníku Spolku českých inženýrů SIA'' (1938). Akademický odbor provedl v roce 1935 výzkum sociálních poměrů vysokoškoláků a v letech 1936–37 výzkum postojů vysokoškolských studentek. Druhý uvedený výzkum došel do fáze interpretace, jíž se ujali Jaroslav [[Šíma Jaroslav|Šíma]] a Svatava Pírková, avšak zpráva o něm nikdy nevyšla. Brněnští členové Společnosti pod záštitou svého Sociologického semináře v letech 1935–36 podnikli výzkum obce Velká nad Veličkou (I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláha]], A. [[Obrdlík Antonín|Obrdlík]]) a výzkum nezaměstnaných v Brně (titíž), dále byly koncem třicátých let provedeny výzkumy o vlivu techniky na tematiku románové tvorby (Č. Zatloukal) a volnočasových aktivitách vzhledem k výchově dětí (K. Kot, M. Skořepa, J. [[Šíma Jaroslav|Šíma]]).

Koncem dvacátých let se Masarykova sociologická společnost dostala do krize, způsobené vzájemnou diferenciací pražské a brněnské sociologické školy a pravděpodobně i osobními důvody protagonistů. Tuto krizi odstartovalo vydání [[Machotka Otakar|Machotkovy]] a [[Ullrich Zdeněk|Ullrichovy]] ''Sociologie v moderním životě'' (1928) v rámci [[Sociologická knihovna MSS|Sociologické knihovny]], jejíž autoři prosazovali prakticky aplikovatelný empirický výzkum jako (víceméně) jedinou náležitou sociologickou metodu a odmítali „velké teorie“ sociální statiky a dynamiky. Hlavním postiženým se cítil být Emanuel [[Chalupný Emanuel|Chalupný]], který si zakládal právě na svém systému sociologie, jejž pokládal za přísně vědecký. Výsledkem byla kompromisní volba nového výboru společnosti v březnu 1930. Předsedou byl zvolen Emanuel [[Chalupný Emanuel|Chalupný]], zatímco [[Foustka Břetislav|Foustka]] se stal čestným předsedou, jednateli se stali Jaroslav [[Šíma Jaroslav|Šíma]] a představitelé pražské školy Jan [[Mertl Jan|Mertl]] a Zdeněk [[Ullrich Zdeněk|Ullrich]]. Masarykova sociologická společnost tehdy měla 37 řádných a 35 mimořádných členů, po vzniku Akademického odboru (1931, v jeho čele stanul J. Křemen) se počet řádných členů zvýšil na 48 a mimořádných na 80. Akademický odbor chtěl především prostřednictvím přednáškové činnosti a diskusí oslovovat mladé zájemce o sociální vědy z řad vysokoškoláků.

Rozporům mezi brněnskou a pražskou sociologickou školou se tím však nepodařilo zabránit, představitelé pražské školy se v rámci MSS cítili v menšinovém postavení a nesouhlasili s jejím vedením i programem. Od roku 1931 začali proto vydávat konkurenční vlastní časopis ''[[Sociální problémy]]'', v roce 1932 Otakar [[Machotka Otakar|Machotka]] v recenzi odsoudil ''Sociologii vojáka'' [[Chalupný Emanuel|Chalupného]] žáka Karla [[Šmejkal Karel|Šmejkala]] (1931) a tím nepřímo i [[Chalupný Emanuel|Chalupného]]. Vzájemné půtky pokračovaly po celá třicátá léta a stupňovaly se. Hlavní (institucionální) představitel pražské školy Josef [[Král Josef|Král]] z MSS demonstrativně vystoupil v roce 1933, jeho další kolegové (O. [[Machotka Otakar|Machotka]], J. [[Mertl Jan|Mertl]], T. [[Pistorius Theodor|Pistorius]], Z. [[Ullrich Zdeněk|Ullrich]] a V. [[Verunáč Václav|Verunáč]]) o dva roky později; v roce 1937 založili konkurenční [[Společnost pro sociální bádání]]. Počet řádných členů MSS se tím snížil na 72. Společnost proto především z demonstračních důvodů aplikovala čestnou kategorii „zakládajících členů“ (patřili mezi ně Jan A. Baťa, Edvard [[Beneš Edvard|Beneš]], Milan Hodža, Alice [[Masaryková Alice|Masaryková]] ad.) a členů „dopisujících“, jež tvořilo 58 zahraničních sociologů, kteří se jednání společnosti prakticky neúčastnili. V roce 1936 byla zřízena i kategorie čestných členů MSS, jimiž se stali J. A. Baťa, E. [[Beneš Edvard|Beneš]] a A. [[Masaryková Alice|Masaryková]]; ani ti se na činnosti společnosti nijak nepodíleli. Ve výboru společnosti nadále zasedali I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláha]], M. Bittermann, T. [[Čep Tomáš|Čep]], J. L. [[Fischer Josef Ludvík|Fischer]], K. [[Galla Karel|Galla]], J. Hertl, E. [[Chalupný Emanuel|Chalupný]], P. Jirounek, V. [[Kadlec Vladimír|Kadlec]], J. Klíma, J. Křemen, A. [[Obrdlík Antonín|Obrdlík]], V. Smetánka, O. Sulík, J. [[Šíma Jaroslav|Šíma]], J. Trojan, A. [[Uhlíř Antonín|Uhlíř]], J. Vozka a B. [[Zwicker Bruno|Zwicker]]. Kromě staršího Akademického odboru na půdě společnosti začaly v roce 1938 fungovat Odbor pro sociologii techniky a hospodářství (předseda V. [[Verunáč Václav|Verunáč]], místopředseda J. [[Šíma Jaroslav|Šíma]], jednatelé J. Menzl a Č. Zatloukal) a Odbor pro sociologii pedagogickou (předseda M. Skořepa, jednatel K. Kot). Tyto odbory pořádaly speciálněji zaměřené vlastní přednášky, jinou činnost však nevyvíjely. Společnost ve třicátých letech dále usilovala o vydání (autorského a bibliografického) Slovníku české sociologie (1934) a jubilejní ročenky k desetiletí své vlastní existence (1935), ani pro jeden z těchto projektů však nenašla nakladatele, a proto bylo od jejich zpracování upuštěno.

V říjnu 1939 se – formálně kvůli „naléhavým závazkům pracovním“ – předsednictví společnosti vzdal Emanuel [[Chalupný Emanuel|Chalupný]], výbor nadále vedl Karel [[Galla Karel|Galla]], jednatelem se stal Jaroslav [[Šíma Jaroslav|Šíma]]. Ze společnosti museli odejít neárijci a některé další „nespolehlivé“ osoby, nepřestala však existovat. Valná hromada 25. dubna 1941 změnila název společnosti na Českou společnost sociologickou, jejím předsedou byl opět zvolen Emanuel [[Chalupný Emanuel|Chalupný]], místopředsedy I. Arnošt [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláha]] a Karel [[Galla Karel|Galla]]. Ve výboru dále zasedali V. [[Kadlec Vladimír|Kadlec]], J. Kotek, J. Křemen, F. [[Modráček František|Modráček]], M. Skořepa, V. Smetánka, J. Stuchlík, O. Šimáček, J. [[Šíma Jaroslav|Šíma]], J. Trojan, J. Zelenka, V. [[Verunáč Václav|Verunáč]] a Č. Zatloukal. Faktická situace byla ovšem odlišná. Výbor se scházel jen výjimečně a formální představitelé [[Chalupný Emanuel|Chalupný]] a [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláha]] ztratili na činnost společnosti vliv (mj. proto, že centrum aktivit bylo v Praze, kde ani jeden z nich nebydlel a kam dojížděli jen sporadicky). Jménem České společnosti sociologické jednali především Karel [[Galla Karel|Galla]] a Jaroslav [[Šíma Jaroslav|Šíma]]. V roce 1942 měla Společnost 52 řádných a 59 mimořádných členů, v letech 1943–44 bylo přijato 73 nových členů.

Během druhé světové války došlo rovněž k podstatné proměně činnosti společnosti. Přestaly se konat akademické diskuse i standardní veřejné přednášky, nevycházela ''[[Sociologická revue]]''. Namísto toho se Česká společnost sociologická transformovala do podoby výzkumné a školící agentury. V roce 1941 k těmto účelům zřídila [[Sociologický ústav ČSS]] a [[Ústav pro sociální a hospodářskou výchovu ČSS]], o rok později také Sociálně-vědeckou třídu, která představovala teoretický odbor společnosti (předsedou byl E. [[Chalupný Emanuel|Chalupný]], místopředsedou B. Tomsa, tajemníkem K. [[Galla Karel|Galla]]), Společenský odbor čili Sociologický (debatní) klub či Socioklub (předsedou byl do roku 1943 K. [[Galla Karel|Galla]], později L. [[Svoboda Ludvík|Svoboda]] a od roku 1944 [[Krejčí Karel|Karel Krejčí]], místopředsedkyní B. Šimáčková a tajemníky J. Kabeš a K. Kot) a knižní odbor – Societas, který měl zajistit snazší dostupnost zahraniční literatury (vedl jej A. Waldmann, tajemníkem byl J. Kotek). V rámci společnosti fungovala také brněnská odbočka, jejímž tajemníkem se stal [[Hájek Mojmír|Mojmír Hájek]] (předsednické a místopředsednické místo nebylo obsazeno). Společnost, která zaměstnávala až několik desítek pracovníků, tak na jednu stranu umožnila oborové zaměstnání řadě osob, které by po uzavření českých vysokých škol a dalších omezeních obtížně hledaly uplatnění, a později je chránila i před nuceným nasazením v Říši. Na druhou stranu pracovala na přímou zakázku protektorátních orgánů, jimiž byla majoritně financována, a tomu odpovídala činnost a veřejné prezentace hraničící s kolaborací. Jednalo se především o drobné interní tisky, empirické výzkumy organizované [[Sociologický ústav ČSS|Sociologickým ústavem ČSS]] a vzdělávací kurzy organizované [[Ústav pro sociální a hospodářskou výchovu ČSS|Ústavem pro sociální a hospodářskou výchovu ČSS]] (např. dvoudenní kurz pro sociální pracovnice, zaměřený především na zdravotní a hygienickou problematiku, dále kurzy do jisté míry nahrazující vysokoškolskou výuku).

Řízení společnosti i jejích odborů/ústavů přitom zejména v letech 1944–45 probíhalo značně chaoticky, bez kontaktů mezi jednotlivými činovníky a jakéhokoli schválení kroků vedoucích představitelů výborem či dalšími orgány Společnosti. V květnu 1945 se Karel [[Galla Karel|Galla]] dokonce stal „splnomocněným místopředsedou“, ani on však neměl sílu čelit svévolným rozhodnutím Jaroslava [[Šíma Jaroslav|Šímy]], který celou společnost ovládl nejpozději v roce 1944. Na schůzi výboru 20. srpna 1945 se Společnost vrátila k původnímu názvu Masarykova sociologická společnost, ponechala si však dosavadní podřízené instituce a odbory, v jejichž řízení, činnosti i organizaci panoval chaos. Pochybnosti ohledně pražského centra MSS vedly přitom k poradě moravskoslezských členů společnosti, již I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláha]] svolal do Brna na 7. ledna 1946. Na této poradě byl proklamován zemský odbor MSS se sídlem v Brně, jehož ustavující valná hromada se konala 7. května 1946. Spolupředsedy zvolila I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhu]] a J. L. [[Fischer Josef Ludvík|Fischera]], ve výboru tohoto odboru dále zasedli T. [[Čep Tomáš|Čep]], M. Jirásek, J. Kříženecký, J. [[Obrdlíková Juliana|Obrdlíková]], M. Papírník a M. Pisk.

Situací celé Společnosti se zabývala valná hromada 19. června 1946 v Praze, konstatující že „společnost … vynikala množstvím práce, ne ovšem kvalitou“ a stěžující si především na nízkou kvalitu publikací i přednášek, nedokončené a špatně pojaté výzkumy, formální vykazování činnosti i nejasnosti v hospodaření s přidělenými prostředky (které dosahovaly milionové výše). „Situace spěla ke krachu, když začaly vysychati prameny, práce odpadaly jedna za druhou“, přičemž hlavními obviněnými byli Karel [[Galla Karel|Galla]], Vladimír [[Kadlec Vladimír|Kadlec]], Jaroslav [[Šíma Jaroslav|Šíma]] a Jindřich Zelenka. Vedle nekvalitních výzkumů a vědecké práce jim a celé válečné existenci České společnosti sociologické byla vytýkána kolaborace s okupanty a jejich přisluhovači a finanční machinace sloužící k osobnímu obohacení. Obviněných se nicméně zastal Čeněk Císař, který se stal členem a zaměstnancem Společnosti právě v období druhé světové války a který navrhoval udělat za minulostí „tlustou čáru“ a vrátit společnost standardnímu provozu. Valná hromada Císařův návrh akceptovala, [[Sociologický ústav ČSS]] a [[Ústav pro sociální a hospodářskou výchovu ČSS]] byly zrušeny a Jaroslav [[Šíma Jaroslav|Šíma]] byl vyloučen z MSS. Předsedou MSS byl zvolen I. Arnošt [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláha]], místopředsedou jeho zeť Antonín [[Obrdlík Antonín|Obrdlík]], jednatelem S. Sommer a pokladníkem A. Waldmann; Emanuelu [[Chalupný Emanuel|Chalupnému]] se aklamací dostalo čestného předsednictví. Výbor společnosti měl dvacet členů: I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláha]], T. [[Čep Tomáš|Čep]], H. Dvořáková, J. L. [[Fischer Josef Ludvík|Fischer]], E. [[Chalupný Emanuel|Chalupný]], [[Hájek Mojmír|Mojmír Hájek]], [[Krejčí Karel|Karel Krejčí]], J. Kříženecký, A. [[Obrdlík Antonín|Obrdlík]], J. [[Obrdlíková Juliana|Obrdlíková]], J. Otáhalová-Popelová, S. Sommer, J. Stuchlík, L. [[Svoboda Ludvík|Svoboda]], O. Šimáček, B. Tomsa, J. Tureček, J. Vozka, A. Waldmann, J. Zelenka. Valná hromada rovněž bez výhrad schválila existenci Moravskoslezského zemského odboru, podobně měl vzniknout i Slovenský zemský odbor v čele s Antonem [[Štefánek Anton|Štefánkem]], k tomu však již nedošlo.

Rozhodnutím valné hromady v červnu 1946 byla nastolena cesta k obnově vědeckého charakteru společnosti, její centrum se přitom reálně přesunulo z Prahy do Brna –Moravskoslezský odbor fakticky nahradil většinu činnosti společnosti, včetně vydávání ''[[Sociologická revue|Sociologické revue]]''. Započal s přednáškovou činností a výzkumy (Brno – I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláha]], moravskoslezské pohraničí – I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláha]] a T. [[Čep Tomáš|Čep]], moravské kopanice – [[Hájek Mojmír|Mojmír Hájek]]) a začal vydávat Malou sociologickou knihovnu (viz [[Sociologická knihovna MSS]]). Tento stav trval ovšem jen do komunistického převratu v únoru 1948, kdy se činnost MSS – stejně jako všech ostatních spolků a dalších korporací – stala předmětem prověřování akčním výborem.

V rámci MSS začal v březnu 1948 působit akční výbor ve složení Čestmír Císař (předseda), Karel [[Galla Karel|Galla]] (místopředseda), Karel Kot, Stanislav Sommer, Ludvík [[Svoboda Ludvík|Svoboda]] a Jindřich Zelenka. Tento akční výbor ze společnosti vyloučil několik „reakčních činitelů“ a rozhodl, že její další samostatná existence není společensky potřebná, proto vyhlásil její likvidaci a převedení majetku na Socialistickou akademii (30. března 1948). V dopise z 2. prosince 1949 ovšem Císař psal pražskému národnímu výboru, že pracovníci brněnského (moravskoslezského) odboru pod vedením [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhy]] s likvidací MSS nesouhlasí. Na valné hromadě odboru 12. dubna 1948 změnili stanovy a přijali název Masarykova sociologická společnost se sídlem v Brně. Její trvání však nebylo dlouhé, následující valná hromada v dubnu 1950 již musela jednat o likvidaci společnosti, k níž došlo z úředního rozhodnutí 8. července téhož roku; byla to ovšem likvidace vynucená. Faktickou nástupnickou organizací Masarykovy sociologické společnosti se v roce 1964 stala [[Československá sociologická společnost při ČSAV]].

<span class="section_title">Literatura:</span>

Inocenc Arnošt Bláha: „Rodinná kronika.“ ''Universitas, Revue Masarykovy univerzity v Brně'' 1996, 1 – 2003, 4 (separátně číslovaná příloha).

Zdeněk R. Nešpor: „Sociolog(ie) mezi kolárkem, hákovým křížem a rudou hvězdou: Jaroslav Šíma v dějinách české sociologie.“ ''Sociologický časopis / Czech Sociological Review'' 47, 2011, 5: 967–989.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
[[Kategorie:Vědecké společnosti a spolky]]
[[Kategorie:SIZCSg]]