Poznatek

poznatek – relativně vydělitelná (event. samostatná) součást poznání, která se může vztahovat jak k vnějšímu světu a jeho částem, tak i k vnitřnímu stavu (psychice) poznávajícího subjektu. Každý reálný p. o něčem vypovídá. Význ. úlohu hraje „sdělitelnost“ p. Jazyk vědy musí být dostatečně bohatý, aby umožnil sdělitelnost již dosažených p. i těch, k nimž daná věda spěje. Proto také zpravidla objevení kval. nových p. a p. nového typu vede i k rozšíření jazyka vědy. Je zcela pochopitelným požadavkem, aby každý p. byl co nejpřesněji vyjádřen. Kvalita p. je závislá jak na úrovni výzk. metod a technik, s nimiž věda pracuje, tak i na úrovni odpovídající teorie. Je možno hovořit o p. dvojího druhu: 1. o empir. p., získaném empir. metodami a formulovaném zpravidla v popisných, resp. observačních termínech (viz jazyk observační); 2. o teor. p., získaném pomocí vyvozování (či jiných teor. postupů) z již formulované teorie, který zpravidla směřuje k rozvoji teorie. K rozvoji teorie však také, byť zprostředkovaně, směřují empir. p., které např. bývají prostředkem potvrzení správnosti příslušné teorie či jejího popření. Z gnoseologického hlediska se poměrně často diskutuje o termínu „nový poznatek“, což je v rovině empir. poznání každý nově zjištěný údaj (o zkoumaném jevu či objektu), kterým jsme dosud nedisponovali. V užším slova smyslu je možno tímto termínem označit p. obsahující informaci, která nebyla v souhrnu předcházejícího poznání. Nový teor. p. je takový, který je sice možno vyvodit z existující teorie, ale dosud se tak nestalo. Někdy to nelze udělat bez exploatace nových empir. p. V metodologii vědy se setkáváme ještě s termínem „elementární poznatek“, což je p., který nelze již dále (existujícími metodami) rozložit na jednodušší p.

finding, piece of knowledge notion, connaissance, acquis Erkenntnis cognizione

Literatura: Kutschera, F. von: Wissenschaftstheorie. München 1972, 2 sv.; Filkorn, V.: Úvod do metodológie vied. Bratislava 1962.

Vladimír Čechák