Zobrazení zdroje stránky Sociologie česká do r. 1948

<span id="entry">sociologie česká do r. 1948</span> – počátky bývají spojovány (podle ''[[Král Josef|J. Krále]]'') s činností herbartovce ''[[Lindner Gustav Adolf|G. A. Lindnera]]'', jehož práce (viz ''Myšlenky k psychologii společnosti jako základ společenské vědy'', 1871) však spadají spíše do oblasti soc. psychologie v pojetí ''Lazaruse'' a ''Steinthala'' než do s-gie. Jeho činnost však nepochybně připravovala půdu pro vlastní s-gii, jejíž rozšíření spadá do doby, kdy do Čech pronikající pozitivismus získává v díle ''[[Krejčí František|Františka Krejčího]]'' charakter teor. filozofie. Relativně progresivní úloha čes. modifikace pozitivismu spočívala v tom, že svými závěry podporovala rozvoj spec. věd, mezi nimi i s-gie. Za zakladatele čes. s-gie je všeobecně považován ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryk]]''. Ten se ovšem zabýval ve svých teor. pracích převážně problematikou filozofie dějin, tradiční problematikou čes. a slov. myslitelů od dob obrozenských (''J. Kollára'', ''F. Palackého'', ''Ľ. Štúra'' atd.). Sem lze řadit jeho ''Českou otázku'' (1895), ''Naši nynější krisi'' (1895), stejně jako ''Otázku sociální'' (1898). Za s-gické práce je možno pokládat jeho ''Sebevraždu'' (1881) a ''Rukověť sociologie'' (1900). Již dřívější kritikové ''Masarykových'' s-gických názorů (''[[Fischer Josef Ludvík|J. L. Fischer]]'', ''[[Svoboda Ludvík|L. Svoboda]]'') poukazovali na fakt, že ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryk]]'' zdůrazňoval více statiku než dynamiku, že vycházel více z individ.-psychol. než spol. zřetelů, že jeho pozitivismus je vždy narušován teismem, který motivoval antropocentricky. ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryk]]'' měl svými – vzhledem k oficiální ideologii rak.-uherské monarchie – pokrokovými názory značný vliv na většinu čes. i slov. sociologů. Jeho přímým nástupcem na [[Karlova univerzita v Praze|univerzitě Karlově]] byl ''[[Foustka Břetislav|Břetislav Foustka]]''. Jeho význam pro naši s-gii spočívá především v tom, že vybudoval první s-gický seminář u nás, dále pak v rozsáhlé překladatelské činnosti. Jeho zásluhou se mohli naši sociologové seznámit s tehdejší svět. s-gickou literaturou. Jeho hlavní činnost spadá tedy do období „poznávání a seznamování“, které bylo nezbytným předstupněm pro pozdější vlastní, původní s-gickou práci u nás. Z ''[[Foustka Břetislav|Foustkova]]'' semináře vyšla řada žáků, kteří se význ. uplatňovali v pozdější etapě rozvoje s-gie (např. ''[[Galla Karel|Karel Galla]]'').

Etapou rozvoje čes. s-gie je období mezi dvěma svět. válkami. S-gie byla přednášena jako obor na fil. fakultách v [[Karlova univerzita v Praze|Praze]] (''[[Foustka Břetislav|B. Foustka]]'', ''[[Král Josef|J. Král]]''), v [[Masarykova univerzita v Brně|Brně]] (''[[Bláha Inocenc Arnošt|I. A. Bláha]]'') a jako „pomocný“ obor na řadě dalších vysokých škol. Vznikly i dva s-gické časopisy: ''[[Sociologická revue]]'' (1930) a ''[[Sociální problémy]]'' (1931). Rozvíjely se i úsekové s-gie, z nichž institucionálně byla nejlépe vybavena s-gie venkova, jež tvořila zvl. sekci při [[Československá akademie zemědělská|Československé zemědělské akademii]]. V tomto období se také u nás projevily různé s-gické směry, které měly různý význam i různou úroveň. Mnohé z nich byly spíše okrajovou záležitostí a zůstaly bez odezvy v odborné i denní publicistice. K nim patřily: ''1.'' [[redukcionismus]], který se projevil ve dvou formách – jako [[mechanicismus]], k němuž se hlásil ''[[Žmavc Ivan|Ivan Žmavc]]'' v pracích ''Úvod do sociální energetiky'' (1919), ''O přírodovědeckých základech sociálních náprav'' (1922), a jako [[biologismus]], jehož stoupencem byl ''[[Dušek Jan|Jan Dušek]]'', který ve své ''Sociologii'' (1926) zdůrazňuje, že „sociolog není než biolog“, a vychází ve svých představách z ''Ch. R. Darwina'', ''H. Spencera'', ''L. Gumplowicze'' atd.; ''2.'' „transcendentální idealismus“ (směry hledající rozhodující faktory soc. dění v působení nadpřirozených sil), jehož nejvýraznějším představitelem byl profesor na [[Biskupské semináře|bohoslovecké fakultě v Olomouci]] ''[[Vašek Bedřich|Bedřich Vašek]]'', který ve své třídílné ''Křesťanské sociologii'' (1929–1931) pokládá přímo za jeden z pramenů s-gického bádání zjevení. Jeho s-gie je vlastně výklad soc. učení katol. církve. Naprostá většina čes. sociologů však vycházela z koncepcí empir.-teor. s-gie, u níž se zmíněné tendence neprojevovaly, snažila se o výklad společnosti jako specif. oblasti jsoucna. Charakteristiku tohoto hlavního proudu naší s-gie podal ''[[Bláha Inocenc Arnošt|Arnošt Bláha]]'': Co charakterizuje většinu zástupců současné čes. s-gie, je okolnost, že východiskem jejich myšlení nejsou předpoklady převzaté z jiných věd (např. z mechaniky, antropologie, biologie, psychologie), nýbrž noetická orientace, že totiž usilují oprostit se od každého apriorismu, v důsledku toho i ode všeho s-gického zjednodušování, jež záleží v tom, že jevy složitější (soc.) se vysvětlují jevy jednoduššími (mechanickými, organickými, individ.-psychologickými). Zmíněné východisko pohledu nazývá ''[[Bláha Inocenc Arnošt|Bláha]]'' ''sociologický realismus'', který chápe jako směr překonávající ve fil. pohledu „sociologický realismus“ i „sociologický nominalismus“, stejně jako „sociologický subjektivismus“ a „sociologický objektivismus“. K tomuto hlavnímu proudu naší s-gie počítá ''[[Foustka Břetislav|Foustku]]'', ''[[Chalupný Emanuel|E. Chalupného]]'', ''[[Král Josef|Krále]]'', ''[[Štefánek Anton|Štefánka]]'', ''[[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhu]]'' ze starší generace a ''[[Galla Karel|Gallu]]'', ''[[Obrdlík Antonín|A. Obrdlíka]]'', ''[[Šíma Jaroslav|J. J. Šímu]]'', ''[[Ullrich Zdeněk|Z. Ullricha]]'' a další z mladší generace čes. sociologů.

I tento hlavní směr naší s-gie byl ovšem značně diferencován, a to jednak podle zaměření k určitým stránkám spol. dění, jednak zdůrazňováním odlišných aspektů v teor. východiscích i metodol. hlediscích. Tak můžeme rozlišovat stoupence striktního objektivismu, jímž byl zejm. důsledný zastánce ''Durkheimovy'' školy ''[[Uhlíř Antonín|Antonín Uhlíř]]'', jak o tom svědčí jeho práce ''Sociologická idea'' (1933), na rozdíl od představitelů krajního subjektivismu, k nimž můžeme řadit zejm. ''[[Škrach Vasil Kaprálek|V. K. Škracha]]'', který se dovolával tzv. bilanční sociologie ''[[Rádl Emanuel|Emanuela Rádla]]''. Odlišná hlediska je možné nejsnáze sledovat v s-gických systémech. K nejvýzn. systematikům v naší s-gii patřil nesporně ''[[Chalupný Emanuel|Emanuel Chalupný]]'', mimořádný profesor s-gie na [[Masarykova univerzita v Brně|fil. fakultě v Brně]]. Původním vzděláním byl právník, ale cele se věnoval s-gii a jeho patnáctisvazková ''Sociologie'' je v mnoha směrech jedinečným dílem v s-gii vůbec. S-gii považuje ''[[Chalupný Emanuel|Chalupný]]'' za vědu o civilizaci čili kultuře, za vědu humanitní, za jedno z odvětví antropologie. Antropologii dělí na: ''1.'' antropologii fyzickou (jež bývá řazena někdy k anatomii lidského těla); ''2.'' antropologii psychickou, to je psychologii; ''3.'' antropologii kulturní neboli sociologii. S-gie se zabývá různými kult., tj. spol. jevy. Základem spol. dění jsou lidské činnosti – hmotné a duševní. Činnosti jsou podněcovány činiteli a vedou k různým civilizačním výtvorům. K činitelům řadí ''[[Chalupný Emanuel|Chalupný]]'' předně lidi-jedince i soc. skupiny, dále výtvory, které zpětně podněcují nové činnosti, konečně přírodu, již člověk využívá při svých činnostech. ''[[Chalupný Emanuel|Chalupný]]'' se – obdobně jako velká část systematiků – nevyhnul při klasifikaci soc. jevů a faktorů místy značnému schematismu. Přesto však zůstává jeho dílo v mnoha směrech aktuální dodnes. ''[[Chalupný Emanuel|Emanuel Chalupný]]'' bývá někdy – v naší i zahraniční literatuře – řazen k ''brněnské škole'', která představuje význ. tradici čes. s-gie a jejíž představitelé se v mnoha směrech lišili od jiných s-gických škol a skupin čes. sociologů.

Zakladatelem a hlavním představitelem brněnské s-gické školy byl ''[[Bláha Inocenc Arnošt|Arnošt Bláha]]'', který je i ve svět. literatuře pokládán za našeho nejvýzn. sociologa. K hlavním pracím ''[[Bláha Inocenc Arnošt|A. Bláhy]]'' patří monografie ''Město'' (1914), ''Sociologie sedláka a dělníka'' (1925), ''Sociologie dětství'' (1926) a zejm. ''Sociologie inteligence'' (1937), jejíž podstatné části byly i po druhé svět válce vydány v cizojazyčných překladech. V r. 1968 vydalo nakladatelství ''Academia'' z jeho pozůstalosti dílo ''Sociologie'', v němž podává ucelený výklad svého systému. V r. 1930 založil a od té doby řídil ''[[Sociologická revue|Sociologickou revui]]'', která byla orgánem, kolem něhož se soustřeďovala převážná část našich sociologů. ''[[Sociologická revue]]'' měla pravidelnou rubriku „Teorie socialismu“, kterou vedl marx. filozof a sociolog ''[[Svoboda Ludvík|Ludvík Svoboda]]''. Redaktorem pro s-gii umění v ní byl marx. estetik ''[[Václavek Bedřich|Bedřich Václavek]]''. V referující části byla – zejm. zásluhou ''[[Zwicker Bruno|Bruno Zwickera]]'' – pravidelně recenzována nejvýzn. díla svět. s-gie a byly uváděny přehledy s-gické práce v jiných zemích. ''[[Bláha Inocenc Arnošt|Bláha]]'' výšel ze s-gické školy ''É. Durkheima'', u něhož studoval, dovedl si ale zachovat k jeho názorům kritický postoj, nepodlehl nikdy jeho upřílišněnému s-gickému objektivismu. Ve svých posledních pracích, ''Sociologii inteligence'' a v pozůstalosti zachovaném ''Systému sociologie'', vychází z pojetí [[strukturalismus funkcionální|strukturálního funkcionalismu]]. Z potřeb společnosti vyplývají různé soc. funkce, které vymezuje jako „činnosti té které soc. skupiny, zaměřené na zachování její existence a na její přežití a zároveň na službu vyššímu celku“. Spol. funkce jsou vzájemně podmiňovány soc. strukturou a v dané hist. době konkrétní soc. situací. Každý soc. jev je strukturálně podmiňován. Také jednání člověka je takto podmíněno. Člověk však podle ''[[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhy]]'' není jen produktem soc. podmínek, ale i jejich spolutvůrcem. Aktivita jedinců je jednou ze složek struktury faktorů ovlivňujících spol. proces. K ''Bláhovým'' žákům patří zejm. ''[[Zwicker Bruno|Bruno Zwicker]]'' (pseudonym ''Z. Bystrý''), ''[[Obrdlík Antonín|Antonín Obrdlík]]'', ''[[Obrdlíková Juliana|Juliána Obrdlíková]]'' a další. Pojem brněnská s-gická škola je však širší, než je dán vztahem ''[[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhy]]'' k jeho bezprostředním žákům. V tomto širším slova smyslu k ní můžeme řadit zejm. ''[[Fischer Josef Ludvík|J. L. Fischera]]'', který se v r. 1926 habilitoval u profesora ''[[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhy]]'' pro obor s-gie. ''[[Fischer Josef Ludvík|J. L. Fischer]]'' se věnoval převážně filozofii, patřil k nejbystřejším analytikům i syntetikům. Vytvořil systém „skladebné filozofie“, z něhož – jako z metateorie – vychází ve svých s-gických pracích. Vypracoval – v poněkud odlišné podobě než ''[[Bláha Inocenc Arnošt|Bláha]]'' – strukturálně funkční pojetí společnosti. Gnoseologicky vychází z kritiky mechanistického přístupu ke spol. jevům a svůj systém buduje na základě pojetí skutečnosti jako „kvalitativní rozrůzněnosti v jejím nepřetržitém dialektickém vývoji“. Své pojetí společnosti vyložil v práci ''Krize demokracie'' (1933), v níž požadoval odstranění kap. systému a jeho nahrazení „řádem skladebným“.

''[[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhova]]'' s-gická škola se výrazně liší od skupiny pražských sociologů, seskupených kolem časopisu ''[[Sociální problémy]]'', jejímž hlavním představitelem byl ''[[Král Josef|Josef Král]]'', který se věnoval převážně otázkám historie filozofie a s-gie. K jeho nejvýzn. pracím patří ''Herbartovská sociologie'' (1921) a ''Československá filozofie'' (1937), která podává i faktograficky dosud nejúplnější přehled vývoje čes. s-gie do r. 1936. Vlastní s-gické práci se věnovali další členové této skupiny, z nichž ''[[Ullrich Zdeněk|Z. Ullrich]]'' vypracoval zajímavou „komponentární metodu“ v souvislosti s přípravou průzkumu pražského okolí. Na rozdíl od brněnské školy, která zdůrazňovala nutnost hodnotících soudů v s-gii a soc. angažovanost, zejm. v osvětové práci, vycházela ''pražská škola'' z názoru, že úkolem sociologa je předně konstatovat zjištěná fakta. Proto se shledáváme s příslušníky brněnské s-gické školy často na stránkách ''Indexu'', jehož spoluredaktorem byl ''[[Fischer Josef Ludvík|J. L. Fischer]]'', proto se ''[[Bláha Inocenc Arnošt|Bláha]]'', ''[[Fischer Josef Ludvík|Fischer]]'' a další účastnili práce v ''Levé frontě'' (viz [[LeF]]) atd. V Praze ovšem působili i sociologové, kteří nepatřili ke skupině sdružené kolem ''[[Sociální problémy|Sociálních problémů]]''. Byli to ''[[Galla Karel|Karel Galla]]'', ''[[Šíma Jaroslav|Jaroslav Šíma]]'', ''[[Kadlec Vladimír|Vladimír Kadlec]]'' a další. Čeští sociologové spolupracovali se slov. tzv. sociografickou školou, zejm. s hlavním představitelem ''[[Štefánek Anton|Antonem Štefánkem]]''. ''[[Štefánek Anton|Štefánek]]'' se soustřeďoval na otázky s-gie venkova a spolupracoval se sekcí pro s-gii a historii vesnice při [[Československá akademie zemědělská|ČAZ]], kde působili také ''[[Galla Karel|K. Galla]]'', ''[[Tauber Jan Bohumil|J. B. Tauber]]'' a další.

Vývoj čes. s-gie byl přerušen nacistickou okupací. Část sociologů, zejm. ''[[Šíma Jaroslav|J. Šíma]]'', ''[[Kadlec Vladimír|V. Kadlec]]'' a další, se pokoušeli udržovat kontinuitu v práci v tomto vědním oboru, brzy však byla i jejich činnost zastavena. Nacistická okupace si vyžádala četné oběti i v řadách sociologů. Z nejznámějších lze jmenovat ''[[Václavek Bedřich|B. Václavka]]'', ''[[Zwicker Bruno|Bruno Zwickera]]'', ''[[Škrach Vasil Kaprálek|V. K. Škracha]]'', ''[[Kunte Ladislav|Ladislava Kunteho]]'', ''[[Butter Oskar|Oskara Buttera]]''. Po osvobození republiky byla brzy obnovena i věd. i výzk. práce v oboru s-gie. Kromě tradičních pracovišť začala být s-gie přednášena na nově zakládaných vysokých školách – v Praze na ''[[Vysoká škola politická a sociální v Praze|Vysoké škole sociální a politické]]'' (''[[Kadlec Vladimír|V. Kadlec]]''), v Brně na ''[[Vysoká škola sociální v Brně|Vysoké škole sociální]]'' (''[[Bláha Inocenc Arnošt|A. Bláha]]''), na ''[[Palackého univerzita v Olomouci|Palackého univerzitě]]'' v Olomouci (''[[Trapl Miloslav|M. Trapl]]'', ''[[Obrdlíková Juliana|J. Obrdlíková]]'') aj. Po r. 1948 došlo však k přerušení tohoto vývoje.

<div class="translations">
<span lang="en">Czech sociology until 1948</span>
<span lang="fr">sociologie tchèque jusqu'à 1948</span>
<span lang="de">tschechische Soziologie bis 1948</span>
<span lang="it">sociologia ceca fino al 1948</span>
</div>

<span class="section_title">Literatura:</span> ''Bláha, A.'': Česká sociologie. ''Sociologický'' časopis, 1968, č. 3; ''Brněnská'' sociologická škola (sborník). Brno 1967; ''Král, J.'': Československá filosofie. Praha 1937; ''Macků, J.'': Vybrané kapitoly z dějin československé sociologie. Praha 1968.

''[[:Kategorie:Aut: Macků Jan|Jan Macků]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Macků Jan]]
[[Kategorie:Sociologie některých národů a států]]
[[Kategorie:VSgS]]