Zobrazení zdroje stránky Výzkumný ústav výstavby a architektury

<span id="entry">Výzkumný ústav výstavby a architektury</span> (1951–1994)

Výzkumný ústav výstavby a architektury (VÚVA) vznikl v roce 1951 jako Výzkumný ústav stavitelství a architektury; k přejmenování došlo v roce 1954 v souvislosti s připojením Ústavu architektury a územního plánování, založeného v roce 1952, a brněnského Ústavu územního plánování, založeného ještě o dva roky dřív. Výzkumný ústav stavitelství a architektury mezitím prošel několika reorganizacemi, protože původně plánované malé a ryze teoretické pracoviště se rozrostlo o místní odbory, takže mělo přes tisíc zaměstnanců, a jako špatně řiditelné bylo rozděleno do několika organizací. Jednou z nich byl právě Výzkumný ústav výstavby a architektury, který se měl věnovat architektonickému, stavebně-technickému a urbanistického výzkumu, plánování a diskusím. Ústav měl pracoviště v Praze, Brně a Bratislavě a existoval do roku 1994, kdy byl nahrazen dodnes existujícím Ústavem územního rozvoje se sídlem v Brně. Tato organizace se však již neprofiluje výzkumně, nýbrž jako servisní organizace ministerstva pro místní rozvoj.

Vzhledem ke spjatosti (části) českých architektů se sociálněvědním uvažováním v rámci VÚVA od počátku probíhaly diskuse o sociálních otázkách výstavby a územního plánování, a to i v období úplného zákazu sociologie. Samotní protagonisté ústavu se však nepovažovali za plně kompetentní v těchto oblastech, proto v roce 1958 angažovali sociologa Jiřího [[Musil Jiří|Musila]], který ve VÚVA postupně vybudoval Kabinet ekonomie, sociologie a řízení s asi dvaceti pracovníky. Oficiálně byl zřízen v roce 1964 a sídlil v Praze v Letenské ulici, mezi jeho pracovníky patřili Lubomír Kotačka, Eva Librová, Libuše Macková, Zdeněk Ryšavý, Vladimír Wynnyczuk. Kabinet se věnoval sociologii města, bydlení, sociálním aspektům územního plánování a podobným otázkám, a to i po [[Musil Jiří|Musilově]] odchodu na Fakultu architektury ČVUT (1983). Podílel se přitom na teoretických diskusích, produkoval znalecké posudky a další interní expertizy, veřejně však příliš nevystupoval, takže zejména v období tzv. normalizace představoval jeden z „azylů šedé zóny“ tehdejší české sociologie. Obdobně fungoval menší Výzkumný ústav rozvoje oblastí a měst v Ostravě. VÚVA v letech 1958–94 vydával interní bulletin ''Výstavba a architektura'', zprvu jako měsíčník, od roku 1986 dvojměsíčník, ve kterém kromě vlastních článků (i z oblasti sociologie architektury, urbanismu a územního plánování) vycházely rovněž překlady významných zahraničních sociologů věnujících se těmto tématům.

<span class="section_title">Literatura:</span>

Jiří Musil: „Poznámky o české sociologii za komunistického režimu.“ ''Sociologický časopis / Czech Sociological Review'' 40, 2004: 573–595.

Otakar Nový – Vítězslav Procházka: ''Výzkumný ústav výstavby a architektury 1952–1987''. Výzkumný ústav výstavby a architektury, Brno 1987.

Markéta Žáčková: „‘Byl sice jiný plán…‘ Výzkumný ústav výstavby a architektury (VÚVA) a experimentální bytová výstavba na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století.“ ''Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny'' 2014, 17: 21–49.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
[[Kategorie:Státní a veřejné výzkumné instituce ]]
[[Kategorie:SIZCSg]]