Zobrazení zdroje stránky Československá sociologická společnost při ČSAV

<span id="entry">Československá sociologická společnost při ČSAV</span> (1964–1992)

Československá sociologická společnost (ČSSS) byla jednou z vědeckých organizací, které působily při Československé akademii věd s využitím jejího organizačního aparátu. Nevznikla ovšem hned při zřízení ČSAV, ať už převzetím starších organizačních struktur vědeckých společností, fungujících na spolkové bázi, nebo nově, protože sociologie byla od přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století v Československu zakázanou disciplínou. O zřízení sociologické vědecké společnosti se začalo uvažovat v roce 1961 v rámci Jednoty filosofické, Vědecké kolegium filosofie ČSAV (viz [[Vědecké kolegium filosofie a sociologie ČSAV]]) schválilo její vznik v dubnu 1962; počítalo se s tím, že v budoucím předsednictvu (alternativně byl užíván termín „hlavní výbor“) zasednou Irena [[Dubská Irena|Dubská]], Martin Katriak, Jaroslav [[Klofáč Jaroslav|Klofáč]], Martin [[Marušiak Martin|Marušiak]], Věra Rollová, Dragoslav [[Slejška Dragoslav|Slejška]], Miloš Svoboda a Jan [[Tauber Jan Bohumil|Tauber]]. Presidium Akademie věd se ovšem postavilo proti, protože současně vznikala Československá demografická společnost (viz [[Česká demografická společnost]]): předsednictvo se obávalo přílišné oborové blízkosti obou vědeckých společností a zbytečných nákladů. Přesto se v říjnu 1963 sešel přípravný výbor a presidium založení sociologické společnosti akceptovalo, stejně jako ministerstvo vnitra. 10. dubna 1964 se v Praze sešlo ustavující shromáždění, které zvolilo hlavní výbor v čele s Jaroslavem [[Klofáč Jaroslav|Klofáčem]] (předseda), Jánem Pašiakem a Janem [[Tauber Jan Bohumil|Tauberem]] (místopředsedové), Dragoslavem [[Slejška Dragoslav|Slejškou]] (vědecký tajemník) a Věrou Rollovou (hospodářka). Ještě v roce 1964 se ČSSS stala kolektivním členem Mezinárodní sociologické asociace. Zároveň přitom vznikla i Slovenská sociologická společnost s vlastními orgány, jejíž členové současně byli členy ČSSS. V průběhu své existence ČSSS vydávala nepravidelný bulletin ''Zprávy'' (v letech 1968–69 až šest čísel ročně, obvykle spíše s roční periodicitou nebo ještě méně často).

Dobový zájem o „obnovovanou“ sociologii vedl k tomu, že společnost se stala poměrně masovou, v roce svého vzniku měla 748 členů. Velkou část z nich ovšem tvořili amatérští zájemci o sociologii, zatímco skutečných sociologů – ať již z předchozích generací, nebo nově odhodlaných stát se protagonisty oboru – byla zjevná menšina. Členství ve společnosti prozatím odmítl kupříkladu Josef [[Král Josef|Král]], stejně jako snahu o připojení „jeho“ [[Společnost pro sociální bádání|Společnosti pro sociální bádání]] ([[Král Josef|Král]] nicméně do ČSSS později vstoupil a v roce 1968 byl dokonce proklamován čestným předsedou; o dva roky později na tuto funkci i členství rezignoval). Společnost rozvinula poměrně bohatou činnost. Začala pořádat konference (nejvýznamnější byla I. celostátní konference československých sociologů ve Špindlerově Mlýně v listopadu 1966, spolupořádaná [[Sociologický ústav ČSAV|Sociologickým ústavem ČSAV]] a Sociologickým ústavem SAV), přednášky a pracovní setkání v rámci subdisciplinárních sekcí a regionálních poboček. Ve spolupráci s akademickými ústavy a dalšími pracovišti Společnost zvala zahraniční hosty a naopak zaštiťovala československé delegace na mezinárodních sociologických kongresech a při dalších příležitostech. V roce 1967 byl rozšířen výbor společnosti: J. L. [[Fischer Josef Ludvík|Fischer]], Václav [[Lamser Václav|Lamser]], František Kahuda, Miloš [[Kaláb Miloš|Kaláb]], Jaroslav [[Klofáč Jaroslav|Klofáč]], Jan [[Macků Jan|Macků]], Zdeněk Novák, Miroslav Purkrábek, Dragoslav [[Slejška Dragoslav|Slejška]], Josef [[Solař Josef|Solař]], Zdeněk [[Strmiska Zdeněk|Strmiska]], Jan [[Tauber Jan Bohumil|Tauber]], Bedřich Weiner; předsedou se stal Josef [[Solař Josef|Solař]]. [[Petrusek Miloslav|Petrusek]] uvádí, že v roce 1968 měla společnost 1100–1200 členů, na počátku roku 1970 je doloženo 826 členů (snížení mohlo být způsobeno emigrační vlnou na konci šedesátých let a asi i dalšími faktory).

V roce 1965 existovaly v rámci ČSSS tyto sekce: obecné sociologie (předseda Vojtěch [[Tlustý Vojtěch|Tlustý]]), metod a technik (Václav [[Lamser Václav|Lamser]]), sociologie průmyslu (Jaroslav [[Kohout Jaroslav|Kohout]]), sociologie města (Jiří [[Musil Jiří|Musil]]), sociologie venkova (Jan [[Tauber Jan Bohumil|Tauber]]), sociologie rodiny a mládeže (František Kahuda), sociologie kultury (Miroslav [[Disman Miroslav|Disman]]), sociologie politických a právních vztahů (František Šamalík), sociologie náboženství (Erika [[Kadlecová Erika|Kadlecová]]), sociologie armády (Svatoslav Gosman), sociologie sdělovacích prostředků (Ivan [[Suda Zdeněk|Suda]]), sociologie lékařství (Čeněk [[Adamec Čeněk|Adamec]]). Později vznikly sekce integrální antropologie (Karel Mácha), sociologie veřejného mínění (Čeněk [[Adamec Čeněk|Adamec]]), sociologie mezinárodních vztahů (Karel Pomaizl), sociologie národnostní otázky, teorie a komparace industriálních společností (Jindřich [[Filipec Jindřich|Filipec]]), sociální patologie (Mikuláš Tomin) a snad i některé další. Sekce integrální antropologie přitom patřila mezi „problémové“, protože pod hlavičkou integrální antropologie začaly působit některé osobnosti na hranici vědecké korektnosti; na konci šedesátých let došlo k výrazné aféře, která poškodila veřejný obraz ČSSS a usnadnila její „normalizaci“.

Výrazné angažmá některých sociologů v reformistickém hnutí Pražského jara, stejně jako spojitost celé marxistické sociologie šedesátých let s určitou mírou společenskopolitické kritiky a reformistickým uvažováním, vedlo na počátku tzv. normalizace k tvrdým postihům. ČSSS rovněž nepomohlo, že její představitelé dlouho bojkotovali československou účast na připravovaném VII. světovém sociologickém kongresu, protože se měl konat ve Varně, tedy na území jednoho ze států, které se účastnily invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Když se nastupující „normalizace“ ukázala nepochybnou a začaly se objevovat politické kritiky Společnosti (resp. sociologie jako takové), ČSSS se pokusila zachránit změnami ve výboru a v prosinci 1969 požádala bývalého ministra školství Františka Kahudu, aby se stal úřadujícím místopředsedou. Ani to však nepomohlo. Stranické a státní orgány prostřednictvím [[Vědecké kolegium filosofie a sociologie ČSAV|Vědeckého kolegia filosofie a sociologie ČSAV]] v dubnu 1970 požadovaly zásadní rozchod ČSSS s minulostí, explicitní odmítnutí dřívější „podpory pravicových sil“, personální změny ve výboru a přeregistraci členů. V případě, že by se Společnost nepodřídila, bylo vedení ČSAV připraveno k jejímu zrušení a ad hoc vytvoření nové, úzce výběrové společnosti tak, aby byla zajištěna československá účast na varenském kongresu (s účastí se smířilo již původní vedení ČSSS).

Změny byly zásadní, došlo k nim přitom prostřednictvím kooptace nových členů hlavního výboru 7. května 1970. Novým předsedou ČSSS se stal Karel Kára, ve výboru dále zasedli Vladimír Čech, Jindřich [[Filipec Jindřich|Filipec]], Karel [[Galla Karel|Galla]], Antonín Hodek, Marie [[Huláková Marie|Huláková]], František [[Charvát František|Charvát]], František Kahuda, Jaroslav [[Kohout Jaroslav|Kohout]], Jiří Loukotka, Milan [[Marušiak Martin|Marušiak]], Milan Matouš, Jiří [[Musil Jiří|Musil]], Josef Patera, René Rohan, Věra Rollová, Karel Rychtařík, Jan [[Řehák Jan|Řehák]], Miroslav Soukup, Eduard [[Urbánek Eduard|Urbánek]] a Bedřich Weiner. Jenom menšina členů hlavního výboru přitom měla cokoli společného se sociologií, výrazné vědecké osobnosti v něm byly očividnými výjimkami. Ze stávajících členů výboru byli ponecháni dva (přičemž B. Weiner ještě v roce 1970 emigroval). Podobně byly na základě ideologických a politických principů reorganizovány i sekce společnosti a její regionální pobočky a podstatně zúžena členská základna. Po přeregistraci měla ČSSS pouhých 432 členů (1972), stala se však vůči „normalizačnímu“ režimu plně konformní organizací. ČSSS navenek reprezentovala „oficiální“ československou sociologii, plně v linii tehdejší politické ideologie. Vnitřní činnost, konference a činnost jednotlivých sekcí byly v některých případech čistě formální a myšlenkově prázdné, jindy se členové snažili o maximum možného a tato setkání patřila mezi vědecky nejvýznamnější výdobytky tehdejší sociologie. Počet členů postupně rostl, v roce 1985 jich bylo 811. V ČSSS tehdy působily tyto sekce: marxistické sociologické teorie (předseda František [[Zich František|Zich]]), sociologických metod (Rudolf Franěk), sociologie práce, průmyslu a podniku (Miloslav Tomšík), sociologie města (Jiří [[Musil Jiří|Musil]]), sociologie venkova (Miroslav Jiřička), sociologie kultury a volného času (Miloslav Brůžek), sociologie rodiny (Milada Mrkosová), sociologie mládeže (Dalibor Holda), sociologie veřejného mínění (Lubomír [[Vacek Lubomír|Vacek]]), sociální patologie (Miroslav Dufek), integrálního zkoumání člověka (Alexander Fazik), socialistického způsobu života (Richard Růžička) a sociologie tělesné kultury (Vladimír Čechák). Předsedy Společnosti byli Karel Kára (1970–73), Juraj Zvara (1973–82), Jaroslav [[Kohout Jaroslav|Kohout]] (1982–88) a František [[Zich František|Zich]] (1988–89).

Předzvěstí společenské transformace, resp. první viditelnou reakcí československých sociologů na stále méně udržitelnou pozdní „normalizaci“ se stala volba nového výboru ČSSS 14. prosince 1988, která oproti dřívějším zvyklostem nespočívala ve volbě předem nominovaných (a stranickými orgány schválených) kandidátů, nýbrž se opírala o nominace z pléna valné hromady. Zvoleno bylo předsednictvo ve složení: Antonín Burian, Blanka [[Filipcová Blanka|Filipcová]], Rudolf Franěk, Jiří [[Linhart Jiří|Linhart]], Libor Lubelec, Ladislav Macháček, Antonín Matějovský, Jiří [[Musil Jiří|Musil]], Miloslav [[Petrusek Miloslav|Petrusek]], Róbert Roško, [[Sedláček Oto|Jan Sedláček]], Juraj Schenk, Ján Stena, Václav Tomek, Gabriela Urbanová, Jana Vítečková, Helena Woleková, František [[Zich František|Zich]]. Mnozí z nich byli sice viditelnými představiteli „normalizační sociologie“, včetně [[Zich František|Zicha]], jenž se stal předsedou společnosti, do výboru se však dostali i jinak orientovaní sociologové a dokonce představitelé „šedé zóny“ tehdejší sociologie. Heterogenní předsednictvo – nebo představitelé „oficiální“ sociologie, jimž byli někteří členové předsednictva trnem v oku – však již nestačilo vývoj české sociologie výrazněji ovlivnit, protože přišel listopadový převrat. Záhy po něm předseda [[Zich František|Zich]] rezignoval, v roce 1990 se společnost přejmenovala na Masarykovu československou sociologickou společnost a po oddělení Slovenské sociologické společnosti na Masarykovu českou sociologickou společnost (viz [[Česká sociologická společnost]]). V souvislosti s reorganizací ČSAV Společnost přestala fungovat s organizačním zázemím Akademie věd, stejně jako ostatní české vědecké společnosti.

<span class="section_title">Literatura:</span>

''Ale snad i pro toto jsme žili, ne? Výber z korešpondencie Milana Petruska a Aleny Miltovej s Martinom Bútorom a Zorou Bútorovou. 1985–1989''. Sociologické nakladatelství, Praha 2016.

Lubor Čep [= Josef Alan]: „Spolčování sociologů.“ ''Sociologický obzor'' 2, 1988, 3: 13–17.

Zdeněk R. Nešpor: „’Za největší provinění budiž považováno, bránit jinému v jeho názoru!’ Sekce integrální antropologie Československé sociologické společnosti.“ Pp. 349–366 in Jiří Woitsch – Adéla Jůnová Macková a kol.: ''Etnologie v zúženém prostoru''. Etnologický ústav AV ČR, Praha 2016.

Miloslav Petrusek: „Peripetie Masarykovy české sociologické společnosti (nejen v letech 1989–2002).“ ''Sociologický časopis / Czech Sociological Review'' 38, 2002: 184–189.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
[[Kategorie:Vědecké společnosti a spolky]]
[[Kategorie:SIZCSg]]