Zobrazení zdroje stránky Svoboda Ludvík

<span id="entry">Svoboda Ludvík</span>

<span class="PERSON_BORN"><time datetime="1903-05-04">4. května 1903</time> v Čejči (okr. Hodonín)</span>
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1977-08-03">3. srpna 1977</time> v Praze</span>
<div id="photo">[[Soubor:Svoboda_Ludvík_01.jpg|400px]]</div>

Po maturitě na kroměřížském gymnáziu (1922) studoval na klasickou filologii a filosofii na filosofické fakultě [[Masarykova univerzita v Brně|Masarykovy univerzity v Brně]] (PhDr. 1926). Poté pracoval jako středoškolský profesor v Hlučíně a Moravské Ostravě a v letech 1941–46 v Praze. Ve 30. letech hojně přispíval do ''[[Sociologická revue|Sociologické revue]]'', publikoval texty z oblasti marxismu, teorie socialismu a sociologie umění (spolu s Bedřichem [[Václavek Bedřich|Václavkem]]). Intenzivně se stýkal s levicovými intelektuály v Brně (B. [[Václavek Bedřich|Václavek]]) i Ostravě (E. Urx, K. Konrad) a publikoval v levicových časopisech (''Levá fronta'', ''Index'' aj.). V roce 1946 byl jmenován profesorem na nově zřízené pedagogické fakultě [[Karlova univerzita v Praze|Karlovy univerzity v Praze]], v roce 1948 přešel na filosofickou fakultu a působil na ní až do svého penzionování v roce 1972. Roku 1952 se stal členem korespondentem ČSAV a v letech 1957–59 rovněž řídil Filosofický ústav ČSAV. V letech 1953–57 působil jako československý velvyslanec ve Švýcarsku.

Svoboda patří mezi české marxistické sociální myslitele. Jeho význam pro sociologii spočívá především v jeho vlivu na konstituování českého marxistického myšlení, které bylo posléze v letech 1948–89 oficiálním paradigmatem sociálních věd v sovětské sféře vlivu. Sám žádný empirický sociologický výzkum nerealizoval, ani nikterak systematicky teoreticky nerozpracoval marxistické kategorie pro potřeby sociologické analýzy, spíše je příležitostně aplikoval na různé oblasti sociálního života (politika, náboženství, ideologie, postavy z dějin myšlení). V 60. letech Svoboda působil rovněž jako důležitý institucionální sponzor sociologie: na své katedře na pražské filosofické fakultě zaštítil působení prvních sociologů, a to až do ustavení samostatné katedry sociologie.

V otázkách sociologie a sociální filosofie bychom Svobodu mohli vnímat spíše jako teoretika socialismu (o němž systematicky referoval v meziválečné ''[[Sociologická revue|Sociologické revui]]'') a nedogmatického propagátora marxismu jako světonázoru odpovídajícího historickému stavu lidstva. Jeho zásluhou bylo do českého předválečného intelektuálního života vneseno povědomí o sovětské filosofii a sociálním myšlení obecně, včetně marxistické sociologie a v jeho překladu vyšly myšlenkově asi nejbohatší Leninovy spisy ''Marxismus a empiriokriticismus'' a ''Filosofické sešity''. V oblasti sociologie umění věnoval systematickou pozornost F. X. Šaldovi a svému nacisty usmrcenému kolegovi a příteli Bedřichu [[Václavek Bedřich|Václavkovi]]. Vedle těchto oblastí zájmu je však třeba uvést i mimo sociální vědy orientovaný Svobodův systematický zájem o dějiny antické filosofie a dějiny filosofie v českých zemích.

<span class="section_title">Knihy:</span> ''Filosofie v SSSR'' (Index, Olomouc 1936); ''Tři studie o F.X. Šaldovi'' (Kladno 1941); ''K základním problémům vědeckého poznávání: Poznámky k úvaze B. Tomsy'' (Archiv Sociálně-vědecké třídy, Praha 1944); ''Sociální filosofie'' (SŠPN, Praha 1945); ''Nástin socialistické ideologie'' (Orbis, Praha 1946); ''Bedřich Václavek jako sociolog literatury'' (Orbis, Praha 1947); ''Marxismus a náboženství'' (Život a práce, Praha 1947); ''Studie o F. X. Šaldovi'' (Svoboda, Praha 1947); ''Základy světového názoru'' (Lískovec u Frýdku 1948); ''Nástin socialistické ideologie'' (Orbis, Praha 1946; 2. vyd. 1949); ''Marxismus leninismus, státní filosofie SSSR'' (Orbis, Praha 1946; 2. vyd. 1948, 3. vyd. 1949); ''F. X. Šalda'' (Svobodné slovo, Praha 1967); ''Encyklopedie antiky'' (Academia, Praha 1973; s kolektivem).

<span class="section_title">Studie:</span> Leninův poměr ke kampani zemstev v předvečer ruské revluce z r. 1905 (''Sociologická revue'' 1931); Problém lidu a lidovosti u F. X. Šaldy (''Sociologická revue'' 1940); Masarykova rukověť sociologie (''Sociologická revue'' 1947); Spinozovy názory politické (''Filosofický časopis''  1977).

<span class="section_title">Příspěvky ve sbornících:</span> O smyslu dějinného vývoje (''Základy vědeckého světového názoru II''. Praha 1962); Šaldovo pojetí kultury (''Acta Universitatis Carolinae'' 1964); A. I. Bláha a socialismus (''Sborník prací FF brněnské university'' 1970).

<span class="section_title">Edice a překlady:</span> V. I. Lenin: ''Materialismus a empiriokriticismus'' (Praha 1933); V. I. Lenin: ''Filosofické sešity'' (SNPL, Praha 1953); A. I. Gercen: ''Listy o studiu přírody'' (SNPL, Praha 1954); ''Filosofie v dějinách českého národa'' (NČSAV, Praha 1958); ''Antika a česká kultura'' (Academia, Praha 1978).

<span class="section_title">Literatura:</span> Marie Huláková: K sedmdesátinám profesora Ludvíka Svobody (''Sociologický časopis'' 9, 1973, 1: 196–197); Jiřina Šiklová: Profesor Ludvík Svoboda pětašedesátiletý ( ''Sociologický časopis'' 4, 1968, 4: 513–514).

''[[:Kategorie:Aut: Janák Dušan|Dušan Janák]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Janák Dušan]]
[[Kategorie:SCSg]]
----
Ludvík Svoboda je autorem [[KBCSg:Svoboda Ludvík|některých publikací]] v [[KBCSg|Knižní bibliografii české sociologie]].