Svoboda Ludvík
Svoboda Ludvík
v Čejči (okr. Hodonín)
v Praze
Po maturitě na kroměřížském gymnáziu (1922) studoval na klasickou filologii a filosofii na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (PhDr. 1926). Poté pracoval jako středoškolský profesor v Hlučíně a Moravské Ostravě a v letech 1941–46 v Praze. Ve 30. letech hojně přispíval do Sociologické revue, publikoval texty z oblasti marxismu, teorie socialismu a sociologie umění (spolu s Bedřichem Václavkem). Intenzivně se stýkal s levicovými intelektuály v Brně (B. Václavek) i Ostravě (E. Urx, K. Konrad) a publikoval v levicových časopisech (Levá fronta, Index aj.). V roce 1946 byl jmenován profesorem na nově zřízené pedagogické fakultě Karlovy univerzity v Praze, v roce 1948 přešel na filosofickou fakultu a působil na ní až do svého penzionování v roce 1972. Roku 1952 se stal členem korespondentem ČSAV a v letech 1957–59 rovněž řídil Filosofický ústav ČSAV. V letech 1953–57 působil jako československý velvyslanec ve Švýcarsku.
Svoboda patří mezi české marxistické sociální myslitele. Jeho význam pro sociologii spočívá především v jeho vlivu na konstituování českého marxistického myšlení, které bylo posléze v letech 1948–89 oficiálním paradigmatem sociálních věd v sovětské sféře vlivu. Sám žádný empirický sociologický výzkum nerealizoval, ani nikterak systematicky teoreticky nerozpracoval marxistické kategorie pro potřeby sociologické analýzy, spíše je příležitostně aplikoval na různé oblasti sociálního života (politika, náboženství, ideologie, postavy z dějin myšlení). V 60. letech Svoboda působil rovněž jako důležitý institucionální sponzor sociologie: na své katedře na pražské filosofické fakultě zaštítil působení prvních sociologů, a to až do ustavení samostatné katedry sociologie.
V otázkách sociologie a sociální filosofie bychom Svobodu mohli vnímat spíše jako teoretika socialismu (o němž systematicky referoval v meziválečné Sociologické revui) a nedogmatického propagátora marxismu jako světonázoru odpovídajícího historickému stavu lidstva. Jeho zásluhou bylo do českého předválečného intelektuálního života vneseno povědomí o sovětské filosofii a sociálním myšlení obecně, včetně marxistické sociologie a v jeho překladu vyšly myšlenkově asi nejbohatší Leninovy spisy Marxismus a empiriokriticismus a Filosofické sešity. V oblasti sociologie umění věnoval systematickou pozornost F. X. Šaldovi a svému nacisty usmrcenému kolegovi a příteli Bedřichu Václavkovi. Vedle těchto oblastí zájmu je však třeba uvést i mimo sociální vědy orientovaný Svobodův systematický zájem o dějiny antické filosofie a dějiny filosofie v českých zemích.
Knihy: Filosofie v SSSR (Index, Olomouc 1936); Tři studie o F.X. Šaldovi (Kladno 1941); K základním problémům vědeckého poznávání: Poznámky k úvaze B. Tomsy (Archiv Sociálně-vědecké třídy, Praha 1944); Sociální filosofie (SŠPN, Praha 1945); Nástin socialistické ideologie (Orbis, Praha 1946); Bedřich Václavek jako sociolog literatury (Orbis, Praha 1947); Marxismus a náboženství (Život a práce, Praha 1947); Studie o F. X. Šaldovi (Svoboda, Praha 1947); Základy světového názoru (Lískovec u Frýdku 1948); Nástin socialistické ideologie (Orbis, Praha 1946; 2. vyd. 1949); Marxismus leninismus, státní filosofie SSSR (Orbis, Praha 1946; 2. vyd. 1948, 3. vyd. 1949); F. X. Šalda (Svobodné slovo, Praha 1967); Encyklopedie antiky (Academia, Praha 1973; s kolektivem).
Studie: Leninův poměr ke kampani zemstev v předvečer ruské revluce z r. 1905 (Sociologická revue 1931); Problém lidu a lidovosti u F. X. Šaldy (Sociologická revue 1940); Masarykova rukověť sociologie (Sociologická revue 1947); Spinozovy názory politické (Filosofický časopis 1977).
Příspěvky ve sbornících: O smyslu dějinného vývoje (Základy vědeckého světového názoru II. Praha 1962); Šaldovo pojetí kultury (Acta Universitatis Carolinae 1964); A. I. Bláha a socialismus (Sborník prací FF brněnské university 1970).
Edice a překlady: V. I. Lenin: Materialismus a empiriokriticismus (Praha 1933); V. I. Lenin: Filosofické sešity (SNPL, Praha 1953); A. I. Gercen: Listy o studiu přírody (SNPL, Praha 1954); Filosofie v dějinách českého národa (NČSAV, Praha 1958); Antika a česká kultura (Academia, Praha 1978).
Literatura: Marie Huláková: K sedmdesátinám profesora Ludvíka Svobody (Sociologický časopis 9, 1973, 1: 196–197); Jiřina Šiklová: Profesor Ludvík Svoboda pětašedesátiletý ( Sociologický časopis 4, 1968, 4: 513–514).
Ludvík Svoboda je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.