Daně: Porovnání verzí

(import na produkční server)
 
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
 
Řádek 8: Řádek 8:
 
</div>
 
</div>
  
-- ''[[:Kategorie:Aut: Bayerová Nataša|Nataša Bayerová]]''<br />
+
''[[:Kategorie:Aut: Bayerová Nataša|Nataša Bayerová]]''<br />
 
[[Kategorie:Aut: Bayerová Nataša]]
 
[[Kategorie:Aut: Bayerová Nataša]]
 
[[Kategorie:Terminologie/ekonomické jevy a přístupy]]
 
[[Kategorie:Terminologie/ekonomické jevy a přístupy]]
 
[[Kategorie:VSgS]]
 
[[Kategorie:VSgS]]

Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:01

daně – veřejné dávky, platby, k nimž jsou fyzické a právnické osoby donuceny státem. Jejich výše je státem jednostranně určena a stát za ně neposkytuje žádné protislužby. Daně slouží státu (a jeho součástem) především k získání finančních prostředků, ale také k hosp.-polit. cílům. Stát může svou daňovou politikou sledovat nejrůznější cíle, jako např. alokativní, distributivní nebo cíle konjunkturní politiky. Na rozdíl od plánovaného hospodářství hrají d. v systému tržní ekonomiky význ. roli, jsou jedním z nejdůležitějších nástrojů hospodářské politiky státu. Neustálým zvyšováním daní stouply v mnoha zemích daňové poplatky až na jednu třetinu příjmů obyv. Tím se daňová politika stává význ. nástrojem k řízení příjmů obyv. Míra zdanění je vlastně mírou vyvlastnění hosp. subjektů. Zásady při vybírání d. stanovil již Adam Smith (1776): 1. určitost – každý má vědět, kolik má platit; 2. pohodlnost – pro daňového poplatníka se nemají vyskytovat žádné problémy spojené s placením d.; 3. levnost – náklady na vybírání d. mají být min.; 4. rovnoměrnost – každý je zdaněn pouze podle svého příjmu a bohatství. V moderních demokr. státech má právo určovat d. pouze volený parlament. Vybírání d. a daňové podřízení se jednotlivce patří podle současného pojetí k nepochybným právům státu, k zákl. spol. normám. Existují desítky druhů d., které jsou děleny do skupin podle mnoha různých kritérií. Podle zdaňovaného objektu se dělí na d. z příjmu, d. z majetku apod. Nejstarší a nejpoužívanější je dělení d. na přímé (které plátce platí prostřednictvím příslušných institucí přímo do státního rozpočtu) a nepřímé (které platí kupující v ceně zboží nebo služeb a do státního rozpočtu je odvádí prodávající). Plátcem přímých d. jsou podniky nebo domácnosti. Podniky platí tyto d. ze zisku, z kapitálu a z přírůstku kapitálu a jiných fondů. Domácnosti je platí z příjmů, z majetku, z převodu majetku a z jiné daně (silniční apod.). K nepřímým patří např. d. z prodeje (alkoholu, benzinu aj.), d. z přidané hodnoty, clo nebo d. z obratu.

tax taxe Steuern imposte

Nataša Bayerová