Euthanasie: Porovnání verzí

(import na produkční server)
 
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
 
Řádek 10: Řádek 10:
 
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Haškovcová, H.'': Rub života a líc smrti. Praha 1975; ''Steindl, R.'': Kontinuita života. Praha 1987.
 
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Haškovcová, H.'': Rub života a líc smrti. Praha 1975; ''Steindl, R.'': Kontinuita života. Praha 1987.
  
-- ''[[:Kategorie:Aut: Linhart Jiří|Jiří Linhart]]''<br />
+
''[[:Kategorie:Aut: Linhart Jiří|Jiří Linhart]]''<br />
 
[[Kategorie:Aut: Linhart Jiří]]
 
[[Kategorie:Aut: Linhart Jiří]]
 
[[Kategorie:Terminologie/akční, interakční a regulativní sociální atributy, mechanismy, role, kompetence]]
 
[[Kategorie:Terminologie/akční, interakční a regulativní sociální atributy, mechanismy, role, kompetence]]
 
[[Kategorie:Terminologie/nemoc a medicína]]
 
[[Kategorie:Terminologie/nemoc a medicína]]
 
[[Kategorie:VSgS]]
 
[[Kategorie:VSgS]]

Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:02

euthanasie – (z řec. eu = dobře, thanatos = smrt) – doslovně dobrá smrt, přeneseně usmrcení z milosti. Vztahuje se obvykle k problému usmrcení těžce nemocných osob, na situace, kdy nemoc nebo nedostatečná genetická výbava znemožňují snesitelný lidský život i na té nejprimitivnější úrovni. Ojediněle se vztahuje i na případy veř. zneuctění, ztráty cti, tzv. sociální či polit. smrti jedince. E. má pak podobně jako sebevražda zabránit zneuctění jedince, jeho rodiny nebo instituce, s níž je identifikován. Většinou je e. chápána buď jako východisko z těžké životní situace jednotlivce, nebo jako nástroj ochrany společnosti před náklady, resp. ohrožením plynoucím z nemocného, umírajícího člověka. Zatímco první hledisko je stále zvažováno lékaři, právníky i širší veřejností a část diskutujících považuje alespoň některé formy e. za možné, druhé hledisko je obecně zavrhováno, zvl. po zkušenostech s e. v nacistické třetí říši. A. Hitler již v Mein Kampf požadoval, aby společnost byla chráněna před těžce nemocnými, psych. narušenými, deviantními a rasově nečistými, aby národ nebyl zatěžován péčí o těžce nemocné či duševně choré. E. zde byla součástí kvazieugenických opatření a byla zneužita k likvidaci polit. nepohodlných osob a tzv. nižších ras. Myšlenka e. zde nabyla zcela zvrácené a antihumánní podoby. Právně je e. ve většině zemí neznámým pojmem. Právo nezná smrt z milosti, pouze vraždu, popř. zabití. Motivace usmrcení, souhlas s ním či přání nemocného zemřít jsou jen aspekty, ke kterým soud může nebo také nemusí přihlížet. Vedle přímé e., tedy záměrného usmrcení, existují ovšem formy tzv. nepřímé e., kdy lékař, lékařský kolektiv, popř. jiná osoba neaplikují všechny prostředky, které mají k dispozici, ponechají věcem volný průběh a v zásadě tak urychlí příchod smrti. Jsou případy z etického hlediska jednoznačné, jsou však i případy rozporuplné, které představují problém pro lékařskou etiku i právní vědu. E. je stále diskutovaným problémem a věnuje se jí řada výzkumů veř. mínění. Smrt či život těžce nemocných jedinců představuje ostatně i ekon. problém, jehož makrospol. důsledky nejsou ani eticky bezvýznamné. Např. lze zvažovat, kolik peněz a kvalifikovaných pracovních sil na sebe váže dlouhodobě umírající, kolika osobám by mohl být prodloužen život, kdyby tyto prostředky byly vloženy do léčby nadějnějších případů apod. Na druhé straně jsou s e. spjaty i vážné otázky polit., neboť existuje nebezpečí likvidace nepohodlných jedinců pomocí e. právě tak jako možnost zneužití e. pro zištné cíle příbuzných apod. Z těchto nebezpečí vycházejí právě stávající právní normy, které e. většinou zavrhují. (Viz též eugenika.)

euthanasia euthanasie Euthanasie eutanasia

Literatura: Haškovcová, H.: Rub života a líc smrti. Praha 1975; Steindl, R.: Kontinuita života. Praha 1987.

Jiří Linhart