Soud boží

soud boží – pojem, vyskytující se ve dvou významech. 1. Je to důkazní forma středověkého soudnictví, nazývaná též ordálie (přes latinu ze staroangl. ordeal = zkouška), převzatá z pohanství neřímských kmenů a založená na tom, že vina či nevina, pravdivost či lživost výpovědi je prokazatelná božím znamením. S.b. měl různé zvykové formy, mezi něž patřila zkouška vodou, ohněm, losem, jídlem, pitím a souboj. To, že obviněný ve zkoušce obstál (nebo zvítězil), bylo interpretováno jako rozhodnutí boží o jeho nevině. S.b. se používal ve sporných případech, když světský soud nenacházel řešení a byl výrazem důvěry ve spravedlivý zásah boží vůle i snahy zbavit se odpovědnosti, přenést spravedlnost na vyšší instanci. S-gicky jde o zajímavý případ zástupného soc. mechanismu. S.b. bývaly veř., mívaly podobu obřadu, z dnešního hlediska to byl i jakýsi druh hry. Za s.b. se považoval i tzv. zásah prozřetelnosti během organizovaného obřadu, např. zlomení katova meče při výkonu rozsudku. Proti konání s.b. se církev postavila na lateránském koncilu r. 1215, takže pak byly konány pouze světským právem, bez účasti kléru. Téměř vymizely v 16. st. Později se s.b. přestěhovaly do literatury, která většinou bagatelizuje zásah nadpřirozena a atmosféru „soudu“ romantizuje.

2. Jde o synonymum tzv. posledního soudu, který se traduje v judaismu a v křesťanství jako konečná boží instance k souzení skutků všech lidí. Hovoří se o „soudném dni“, který bude zároveň koncem světa (viz eschatologie, chiliasmus), okamžikem, kdy budou souzeni živí i mrtví. S.b. v tomto pojetí je výrazem víry v boží spravedlnost, která na rozdíl od spravedlnosti lidské je absolutní a konečná. S.b. je zároveň odloženou sankcí, jejíž hrozba má přimět k dodržování náb. morálních pravidel při nedokonalých spol. postizích.

ordeal, divine judgement ordalie, tribunal de Dieu Gottesgericht, Gottes Gericht giudizio di Dio

Alena Vodáková
Olga Vodáková